Bezcitný 2 - NIAM

14. kapitola

Sedím zase ve své kanceláři za svým velkým stolem a místo nudných papírů o které bych se měl 'postarat', ale místo toho přemýšlím nad svým odrazem v zrcadle, které visí na stěně, kdybych se chtěl před nějakým jednáním upravit. Ovšem teď nepřemýšlím nad svým vzhledem, ale nad velkým cucflekem, kterým si mě Liam označkoval. Celou dobu nad ním přemýšlím a nevím, co dělat. Uvědomuju si, že mě k němu něco táhne a to sakra hodně, ale je to proti pravidlům naší firmy. Bylo by velmi blbé, kdybych sám porušil pravidla, které jsem vymýšlel a na kterých si neústupně stojím. Musím s tím něco dělat. Ne! Musím se sebou něco dělat, však myslím na muže, kterého jsem kdysi sám opustil. Mám nápa... Byl jsem zažraný do svých myšlenek, ze kterých mě vytrhlo cinknutí telefonu. Vezmu ho do ruky a odemknu ho. Přejdu do zpráv, u kterých svítilo nové oznámení a zjistím, že mi napsalo neznámé číslo. Otevřu zprávu a trochu se divím, co je v ní napsané.

Unknown: Dneska ve čtyři odpoledne u tebe, musíme se vidět.

Me: Kdo jste?

Unknown: Hádej, zlato.

Me: Liam?

Unknown: Ne, Thomas. Kdo je Liam?

Me: Co chceš? A kde jsi vzal moje nový číslo? A jak víš, kde teď bydlím?

Thomas: To není podstatný... A co chci? Teď chci vědět, kdo je kurva Liam?

Me: Do toho ti nic není a nech mě být. Mezi námi to skončilo.

Thomas: Ne! Já nic neskončil, tos byl ty. Takže dneska tě budu čekat u tebe a řekneš mi, kdo je ten Liam, ano?

Me: Thomasi, nech toho.

Thomas: Dobře, jsem rád, že souhlasíš. Těším se na tebe <3

Na to jsem mu neodpověděl. Nechci ho vidět, je to minulost a nechci na to vzpomínat. Nechápu, jak mě našel a nechápu, co chce. Myslel jsem, že se už nikdy neozve. Pár týdnu po našem 'rozchodu'mě hledal a chtěl se mnou mluvit, ale naštěstí mě nenašel. Ten mi tady fakt chyběl. Teď, když řeším Liama, tak se tady objeví ještě Thomas. Obrátil jsem oči ke stropu. "Ještě někoho mi sem chceš poslat?" Chtěl jsem se zasmát nad svým 'rozhovorem' s 'Bohem', ale dotyčný ve dveřích se zasmál první. "Vidím, že vám tady beze mě hrabe, šéfe." Ve dveřích stál Simon, nebo stál. Spíš seděl na vozíčku. Nejprve jsem se lekl, že je třeba ochrnutý, ale on mi hned vysvětlil, že se jen nesmí namáhat a tak mu dali vozík. "Simone! Jak ti je? Dáš si kafe nebo něco jiného?" Přejdu ke kávovaru a dám vařit vodu. "Je mi lépe, děkuji za optání Pane. A ano, dám si čaj, ale jen pro to, abych zkusil jaké je to ve vaší roli, když vám čaj chystám já." Zasmál jsem se. Připravil jsem dva hrníčky na čaj a čekal než se voda uvaří. "Jak to dopadlo v Anglii, Pane?" Otočil jsem se čelem k němu a chvíli přemýšlel nad tím, jestli mu to mám říct. "Šlo to, potkal jsem tam jednoho starého známého, tak jsme si promluvili o minulosti." Zvláštní název pro sex, Niallere... Promluvit si o minulosti... Jestli pak si i Thomas chce promluvit o minulosti... Rychle jsem se otočil zpět, abych zalil čaje, ale pravda byla ta, že jsem chtěl utišit své myšlenky. Vzal jsem oba hrnky a přešel k sedačce, na kterou jsem si sedl a podíval se na Simona. "Kdy budeš moct nastoupit do práce, Simone?" Samozřejmě chápu, že je zraněný, ale bez jeho pomoci to tady nefunguje tak, jak bych si představoval. "Doktor mi včera řekl, že za dva týd..." Přerušilo ho prudké otevření dveří. Oba jsme se otočili tím směrem a já se nestačil divit, kdo v těch dveřích stojí. Neviděli jsme se už sakra dlouho... Několik let a on se tady najednou objeví, jako by mu to tady patřilo. Řekne mi někdo, co jsem komu udělal? "Tati?!"

________________________________________________________________________________

Ahoj, tak jsem tu... Po hrooozně dlouhé době a určitě by byla delší, kdyby neexistoval jeden úžasný človíček, který mě k tomuto dílu dokopal. Takže chci poděkovat @LarryNiam4ever za to, že mě vytáhl od mé 'pauzy'. Snad se díl líbí.

Káťa<3