Bezcitný 2 - NIAM

4. kapitola

O týden a šest dní později - Niall

"Zítra ti letí letadlo až v šest večer, což znamená, že si sbalíš dneska a zítra odejdeš z práce ve čtyři, abys byl na letišti v čas. Poletíš jako vždy 1. třídou a nejlepší bude, když do týdne toho chlapa přemluvíš a on pojede s tebou." Domluvil jsem a čekal na Simonův souhlas. "Ano pane." Když odešel, sedl jsem si na židli a zaposlouchat se do zvuku města, který sem procházel skrz otevřené okno. Poslouchal jsem gumy, které dřou o silnici. Seděl jsem asi pět minut, ale najednou jsem uslyšel piškot gum, troubení a vyděšený mužský výkřik. Přešel jsem k oknu, že kterého jsem se lehce vyklonil a podíval se, co se stalo. Před naší firmou bylo auto nabourané do sloupu s elektrikou. Mladá žena právě vylézala z auta. Vypadalo to, jako normální bouračka, ale potom jsem něco uviděl. Člověk ležící na zemi kousek od auta. V tu chvíli jsem se rozešel ke dveřím kanceláře. Chtěl jsem vědět, kdo to je a taky jsem měl pocit, že tam mám jít. Nastoupil jsem do výtahu a zmáčkl tlačítko s přízemím. Byl jsem zvyklý, že když jdu z mé kanceláře do výtahu, tak vždy jde se mnou Simon, jelikož jsem to po něm vždy chtěl. Teď jsem však nehodlal řešit, že není se mnou. Výtah zastavil, otevřeli se dveře a já vyšel. Mířil jsem přímo k hlavním dveřím. Otevřel jsem dveře, všichni se na mě otočili, ale potom sklopili pohledy a rozestoupili se. Šel jsem blíž k tomu auta a začínal mít divný pocit. Obešel jsem auto a uviděl ho. Ležel tam se zavřenýma očima a lehce pootevřenými rty. Ten, který mi každý den pomáhal. I když nechtěl, tak mě pokaždé vyslechl. Bylo zvláštní ho takhle vidět. Vždy tak energický a teď tam bezmocně ležel. "Simone." Zašeptal jsem a rychle k němu přiběhl. Otočil jsem se a vysoké brunetce, která stála nejblíž jsem řekl, aby zavolala sanitku. Bylo mi ho líto, ale nemohl jsem brečet. Nechtěl jsem. Přeci jsme spolu jen pracovali. Stál jsem u něj asi dvacet minut a vyhlížel sanitku. Už jsme tu jen já a ta holka, která volala sanitku. Konečně slyším to houkání. Začnu mávat, aby věděli, kde mají zastavit. Seběhlo se to rychle. Záchranáři ho naložili a odjeli. Když už jsem sanitku neviděl, vydal jsem se zpátky do budovy. Cítil jsem se zvláštně, tak nijak. Došel jsem k sobě do kanceláře a zavolal si sekretářku, která má zastupovat Simona, když není v práci. "Ano Pane Horane?" "Michelle, kdo je volný a může jet zítra do Anglie místo Simona?" Ona se podívala do papírů, které měla v ruce. "Nikdo pane. Mark odletěl včera, Nicol před dvěma dny a Susan odlítá přesně za dvacet minut." Do prdele! Kurva! Teď tam musím já. Co když tam potkám Liama?

Liam

"Nechápu to, jak se mohly oba tak rychle vyléčit? Vždyť to není možný. Už nechtějí žádný drogy a nemají ani abstinenční příznaky. Nemůžeme je ještě pustit." Uslyším hlas doktora."Tak něco zkusíme a uvidíme. Dáme jim na noc do pokoje na stůl drogu, kterou užívali a podle toho uvidíme, jestli jsou vyléčený nebo se jen chtějí dostat pryč odsud." Aha. Takže stačí jen nic si nevzít a budu pryč a volný? Můžu najít Nialla a omluvit se mu? To zvládnu. Sedl jsem si zpátky na postel a přemýšlel, jaké by to bylo, kdybych tenkrát nezačal brát drogy. Najednou hlasy z chodby utichnou , můj den se zpomalil a já propadl světu snů. 

Sedím na posteli v léčebně. Najednou se dveře otevřou a do nich někdo vejde. Nevím kdo to je. Nevidím mu do obličeje, má klobouk. Když si ho sundá spatřím jeho obličej. "Ni-all-e a-hoj, pro-miň- z-a vš-ech-no."

"Ticho Liame, teď pojď se mnou, něco ti vysvětlím a potom poletíme do Ameriky za tvým novým přítelem."

S trhnutím se probudím do tmavého pokoje, ve kterém svítí malá lampička a začnu panikařit. Co to bylo za sen? Znamená to něco? Kurva, co se to se mnou děje? Rozhlédnu se po pokoji. Na stole je sáček s bílým práškem a já hned vím, co to je. Zvednu se a dojdu ke stolu. Vezmu pytlík do ruky a už ho chci otevřít, když si vzpomenu na Nialla. Chceš být s ním Payne! Neber si to! Payne! Odhodím balíček zpátky na stůl a po chvíli ho srovnám, tak jak byl. Vlezu si zpátky do postele a snažím se spát.

________________________________________________________________________________

Po delším čase kapitola. Omlouvám se, ale připravuji se na přijímačky. Jinam moc děkuju za všechno <3  Za hvězdičky, komentáře a přečtení, jak tady tak u prvního dílu.

Káťa<3