Bezcitný 2 - NIAM

Epilog

Pohled třetí osoby

"Bobby, mohl byste mi prosím podat to teplé mléko?" Hlas svalnatého bruneta se ozval kuchyní. Stočili se na něj čtyři páry očí. Ovšem jen dvoje na něj nepřestávali koukat. Blonďákův táta, Bobby, se natáhl pro lahvičku s mlékem a hned si zase všímal palačinek, které rodině k snídani připravoval. Oči Maury Horanové si bruneta jen letmo prohlédli a hned se zase upřeli na malé miminko, které brunet svírat v náručí. Bear, který měl v puse lahev s mlékem se na svého tatínka nemohl přestat dívat. Fascinovaly ho jeho vousy i oči, ale hlavně rozcuchané vlasy, které brunetovi padaly do čela. Ovšem nejupřenější pohled mu věnoval právě blondýn, který se na něj s malým úsměvem díval a měl slzy v očích. Nejen z pohledu na jeho manžela a syna, kterého, po úspěšné adopci, mají doma už pár měsíců, ale také byl dojatý, protože po jeho boku mu seděla jeho matka, se kterou se po střední škole usmířil. To se později stalo i s jeho tátou, který se mu za vše omluvil a teď stojí s pánvičkou u sporáku a dělá palačinky v domě blondýnových rodičů a u toho si píská do rytmu písničky 'What makes you beatiful' od známé skupiny One Direction, které právě hraje z rádia.

Ovšem vás určitě nezajímá, jak se dva středoškoláci dostali k životu, jaký u nich můžeme vidět dnes... Poté, co se Niall plně uzdravil se vrátil do školy. Bál se, že jeho sen se stane skutečností, ale po tom, co se události začali vyvíjet úplně jiným směrem na svůj sen úplně zapomněl. Střední dostudovali oba dva bez nějakých závažnějších problémů. Po střední se Liam rozhodl, že už studovat nechce, proto si našem práci, ve které je spokojený a má i dobrý plat. Za to Niall vystudoval vysokou školu, udělal si atestaci, získal si přízeň primáře v nemocnici, ve které ho léčili a teď je jedním z nejlepších plastických chirurgů v celé zemi. 

Před dvěma lety si naši hlavní hrdinové řekli, že jejich dům je moc velký na to, aby v něm žili sami a proto zažádali o adopci. Čekali dlouho, ale nakonec jim našli miminko a je z nich šťastná rodina. Bear Grey Payne je osmiměsíční chlapec, který už teď je tkové zlobidlo, jako kdyby byl po svých tatíncích. Niall s Liamem se dva měsíce před zažádáním o adopci vzali a jelikož vám nechci odepřít pohled na to, jak Liam požádal Nialla o ruku, tak se vrátíme v čase o pár měsíců zpět. Jen předem bych vás chtěla upozornit... Nečekejte žádnou velkou romantiku, jaká se odehrává ve smyšlených příbězích.

___

Niall

Je slunečná sobota a já s Liamem ležíme ještě o půl jedenácté v posteli a přemýšlíme nad žádostí o adopci, kterou jsme už před nějakým časem podávali. "Liame?" Zeptal jsem se s trochou obav v hlavě. "Ano, zlato?" Otočil se na mě můj brunet, který předtím koukal do stropu. "Co, když adopce nevyjde? Přeci jen už je to doba, před kterou jsme o miminko žádali a stále se nám nikdo neozval." Liam se na mě usmál. "Nialle poslouch-" Začal něco říkat, ale přerušil ho vyzvánějící telefon. Zvedl se a hovor zvedl. Já jsem mezitím šel do kychyně pro pití. Když jsem se vrátil Liam seděl na posteli s hlavou ve dlaních. "Pane Bože Liame, co se stalo?" Rychle jsem položil pití na skřínku a sedl si vedle něj. Otočil se na mě a měl slzy v očích. "Půl roku...půl roku zbývá do doby, kdy jedna paní porodí chlapečka, který bude náš. Ona si nás vybrala, Nialle. My budeme rodiče." Nevěřícně jsem na něj koukal, než my došlo, co vlastně řekl. Začaly mi téct slzy z očí. Liama jsme obejmul. V objetí jsme seděli asi další pul hodiny, co jsme brečeli, smáli se a bavili se o našem chlapečkovi. Najednou se ale Liam zvedl a řekl, že pro mě má překvapení. Řekl, ať zavřu oči a jen sedím. "Nialle Jamesi Horane, vezmeš si mě?" Otevřel jsem oči. Přede mnou klečel na jednou koleni můj přítel. Jen v boxerkách a s krabičkou, v níž byl nádherný prsten, v ruce. Klekl jsem si k němu, z očí se mi opět spustily vodopády slz. 

"Ano."

Za čtyři měsíce se konala svatba. Byla to malá svatba jen s těmi nejbližšími. No a dva měsíce na to se k nám domů nastěhoval další člen rodiny.

___

 Tak a takhle končí jejich příběh. V budoucnu si Liamem s Niallem adoptovali ještě jedno mimčo. Holčičku se jménem Frankie, neboli Francesca. No a pokud ještě neumřeli, tak tam naše spokojená rodina žije dodnes...

________________________________________________________________________________

Tak jo, tohle by byl konec druhé knížky. Děkuju za podporu a hlavně za to, že tuhle blbost vůbec někdo čte. Miluju vás <3

Káťa<3

(Jo a v konceptech mám něco dalšího :))