Why, why?

×Walk×

Jade
"Ehhh."
Zase to ráno. Aspoň že je neděle. Teď jen se vykopat z postele a dojít do koupelny. Jade, tak pojď. Na tři.
Raz, dva, tři.

Po těžkém ránu jsem si řekla, že se projedu do města na skateboardu. Na sebe sem hodila jen to nejlehčí. Pánskou černou košili, pánské rifle s dírami na kolenou a spoustu dalšího pánského. Jestli to někomu ještě nedošlo, tak jsem lesba a už od mala jsem kradla tátovi boxerky. V šestnácti letech už mi to přišlo opravdu podivné a dala sem se na dráhu lgbt skupiny. Ze začátku jsem byla pouze bisexuálka, protože jsem si nebyla jistá sama sebou. Po čase sem se ostříhala na kluka a už to jelo, z Jade Hall se stala lesba, dámy a pánové. Vlastně jenom dámy.

Už jsem projela nejméně čtyři bloky a děsně mě bolí nohy. Je na čase si dát pauzu, ale ještě předtím si zajedu na zmrzlinu, mám neuvěřitelně velkou chuť na pistáciovou. Byla sem zrovna v centru města a nejbližší zmrzlinárna byla sice hned zamnou, ale já si radši zajedu do toho nádherného kopce za mým kamarádem Elliotem, který dělá snad tu nejlepší pistáciovou zmrzlinu na světě. Ten kopec je děsně strmý, ale co bych já pro své chutě neudělala. Skateboard sem si vzala radši do ruky, jelikož bych se ušlapala k smrti. Slunce krásně hřálo a osvětlovalo vše kolem mě, ale čím výše sem stoupala, tím větší a nesnesitelnější teplo mi bylo. Chvílemi jsem měla i sekundové mžitky před očima a nic jsem neviděla. Zrovna jsem se vzpamatovávala z jednoho takového momentu, když jsem ze shora slyšela dívčí křik. Pomalu sem zvedala pohled nahoru, aby se mi náhodou nezamotala znovu hlava a vidím, jak se na mě řítí rychlostí světla blondýnka s longboardem. Neměla sem šanci ani čas uhnout, takže do mě narazila takovou silou, až mi málem vyrazila dech i duši. Dopadla sem na silně rozpálené dlaždičky a dívenka pro její štěstí měla mě jakožto záchranný bod. Ležely jsme takhle nejspíš pouhých pět minut, než se holka se zlatými prameny probrala a uvědomila si, co se právě stalo. Okamžitě se postavila na nohy a začala se omlouvat pořád dokola.

"Omlouvám se, já..učím se na tom a..omlouvám se, opravdu."

Sebrala sem všechnu svou sílu k tomu, abych se zapřela alespoň na lokty, i když to příšerně bolelo, jelikož sem se opírala o milión drobných kamínků. Zvedla sem hlavu, abych se na slečnu mohla podívat a říct ji, že se nic neděje. Když sem to udělala, dech se mi zatajil. Vypadala úžasně. Ne, víc než to. Ta postava, vzhled, oči, vlasy..oh, ty vlasy. Vždycky sem měla slabost pro blondýny a blondýny se zelenýma očima? Panebože. Chtěla sem znát její jméno, musela jsem. Ve vteřině mi podala pomocnou ruku a já ji přijmula, v tu chvíli jsem cítila elektrické body a chtěla sem se ji dotýkat více, více toho všeho cítit.

"V pořádku." usmála sem se na ni.

Zkoprněla. Nechápala sem, co jsem řekla špatně. Jemně se začervenala a sklonila hlavu níže. Měla jsem chuť ji dát pusu na její rozpálené líčko.

"Já..em, omlouvám se. Nevěděla sem, že..jsi..jste.."

A pak mi to došlo. Myslela si, že jsem kluk. Vypadám na to, jasně. Dokonce i své poměrně malé prsa se snažím zakrýt, takže nejde poznat moje pohlaví pouhým okem. Dokud neotevřu pusu a nevydám hlásku.

"V žádném případě se neomlouvej za takovou hloupost. Jsem Jade a ano, jsem holka."

Civěla na mě, ale nakonec se po chvíli usmála a já cítila, že se ji neskutečně ulevilo. Vím to, protože s jejím nádherným úsměvem se ulevilo i mně.

"Cannie. Chtěla bych tě..em, vás za odškodné pozvat na zmrzlinu. Souhlasíte? Zrovna odtamtud jedu. Znáte tu zmrzlinárnu za kopcem?"

Líbilo se mi, jak je stydlivá. A ještě k tomu chodí do stejné zmrzlinárny jako já? To je snad sen.

"Prosím, tykej mi. Jsme tak ve stejném věku. A ano, znám tu zmrzlinárnu, chodím tam pořád. Pracuje tam můj kamarád."

"Opravdu? Taky tam chodím často."

Proč sem ji tam nikdy nepotkala? Musím být více všímavá.

"Tak půjdeme?"

Podala sem ji longboard a vyšly jsme opět vstříc sluníčku. Nahoru. Spolu.