Why, why?

×Memorias×

Cannie
Jade mě doprovodila k zastávce a na rozloučení mě pevně stiskla v objetí. Ještě jsem ji zamávala z okna autobusu, nasadila si sluchátka a plně se usadila do sedadla. Samozřejmě jsme se nezapomněly domluvit na další venek, protože ta holka mi během tak krátké chvíle hodně přirostla k srdci a navíc je to jediný člověk, který je schopný semnou takhle chodit ven. A už vůbec nikdy jsem neměla kamarádku lesbičku, je to zvláštní. Hezky zvláštní. Nikdy jsem něco takového neodsuzovala. Každý ať si miluje koho a co chce, je to přirozené. Já osobně nevím jestli bych dokázala žít s holkou. Nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela, dokud jsem nepoznala Jade. Opravdu vypadá jako kluk, jako hodně pěkný kluk. A i když jsme byly jen dvakrát venku, tak cítím jako bych ji znala celý svůj život. S ní bych si dokázala představit náš společný život. Zarazila jsem se nad svými myšlenkami. Panebože Cannie, nad čím to zase přemýšlíš? Vzpamatuj se.

Když vystoupím na svém místě určení, stačí mi pár kroků a stojím u našich domovních dveří. Odemknu a nestačím ani vejít dovnitř, když mi přiletí silná facka na tvář. Nestihnu se bohužel ničeho zachytit a okamžitě padám k zemi. Eric zamnou zavřel dveře, hrubě mě vytáhl za zápěstí a hodil na pohovku.

"Kde jsi kurva byla?! To si nemůžu ani na chvíli zdřímnout, aby ses ty nepokusila o útěk?!" křičel na mě a převalil stůl se všemi věcmi na zem.

Nic jsem neříkala. Věděla jsem, že by to nemělo stejně smysl. Jen jsem tam tak ležela schoulená v klubíčku a brečela. Eric na mě dál křičel a rozbíjel věci, potom sebral moje klíče ze země a vyšel ven, samozřejmě nezapomněl za sebou zamknout. Nechápu, jak jsem si už předtím nevšimla jaký je to kretén. Šla jsem do koupelny, abych se podívala jak hrozně teď vypadám. Na mé levé tváři se táhla červená skvrna v podobě medvědí tlapy, dost to štípalo. Při pohledu na sebe samotnou se mi chtělo brečet. Ten zatracený parchant. Dělá si semnou, co chce. Neměla jsem ho pouštět k sobě domů.

Vzpomínka
Bylo mi 19. Necelý měsíc po mých narozeninách mě Lisa, má tehdejší nejlepší kamarádka, pozvala na párty. V té době jsem se v takových věcech vyžívala, takže odmítnutí nepřišlo v úvahu. Pamatuji si to úplně do detailu. S Lisou jsme seděly na schodech a popíjely naší už pátou sklenici, když v tom k nám přišli dva kluci. Jeden byl vyšší než ten druhý, ale ne tak krásný. Měl uhrančivé oči a byl dost drzý. Přišel za Lisou vyzvat ji k tanci. Ten druhý si pak sedl místo mé kamarádky a představil se jako Eric. Měl krásné modré oči, díky kterým mu šlo vidět do duše. Teda, aspoň jsem si to myslela. Byl blonďák a měl jemné strniště. Během necelé půl hodiny jsem byla opilá, tak že jsem nebyla schopná dojít sama domů. Eric mi nabídl rámě, nic jiného mi nezbývalo. Už v té době jsem bydlela sama bez rodičů, podědila jsem menší rodinný dům po babičce. Eric využil situace a vyspal se semnou, žili jsme spolu v mém domě půl rok a bylo všechno v pořádku. Jenže pak si začal určovat pravidla a ukázal mi své postavení. Nemohla jsem chodit ven, žádné párty ani kamarádi. Připadala jsem si jako vězeň. Ztratila jsem všechno. Jenom on mi stál pořád za zadkem.

Něco mě napadlo. Je to šílené, ale za pokus nic nedám. Potřebuji ji. Vyběhnu z koupelny jako hurikán a popadnu mobil. Vytočím její číslo a opět se schoulím na pohovce. Noták, prosím.

"Ahoj Can.."

"Ahoj Jade, prosím tě..no, nechtěla by si přijít? Zamnou? Já..potřebuji tě."