Why, why?

×Confession×

Jade
Nemůžu ji dostat z hlavy. V zmrzlinárně jsem doslova hltala každé její slovo a Elliota to očividně bavilo. Byla tak milá a stydlivá, troufám si říct, že jsem se snad do ní i zamilovala, ale nechci spěchat. Co když je zadaná? A hůře, co když není na holky a je homofob? To by mě dostalo akorát na kolena a zase bych se zhroutila po dalším neúspěšném vztahu, nebo spíše pokusu o vztah. Dala mi ale své číslo, což beru jako dobrý začátek. Slíbila jsem ji, že se ozvu až budu mít čas a naučím ji jezdit na longboardu. Jenže já mám čas prakticky pořád a nedošlo mi, že budu tak neskutečně nedočkavá. Nesmím spěchat. Bůh ví, co by si o mně myslela. Viděly jsme se včera, dám ji prostor.

Zrovna když jsem se chystala na nákup, abych se zaměstnala, začal mi vibrovat mobil v kapse. Na displeji se mi objevila fotka mě a Elliota.

"Co chceš?" zavrčela jsem. Zrovna ten mi chyběl. Určitě má v plánu vysmívat se mi. Celý Elliot.

"Příjemněji to nešlo? Jade, noták..jsem přeci tvůj kamarád." chlácholil mě.

"Fajn, co potřebuješ milovaný Elliotku?" zakřenila jsem se jakobych se právě zakousla do citrónu, i když on to nemohl vidět. Jaká škoda.

"To je už lepší. Máš čas? Nechceš se sejít a popovídat si? Včera si byla celkem zaujatá nějakou slečinkou, tak jsem.."

"Cannie!" přerušila jsem ho.

"Co?" nechápal.

"Tak se jmenuje." vzdychla jsem. Za to jsem se na něho nemohla zlobit, ale příjemná jsem taky nechtěla být.

"Ahá. Dobře, takže ve čtyři u obchoďáku?"

Zamumlala jsem něco, co by se mělo brát jako odpověď a vyšla jsem vstříc odpolednímu ruchu. Měla jsem tak akorát čas na nákup a pak na sraz s Elliotem. Všechno mi krásně vycházelo, zatím.

"Jade, nazdárek." obejmul mě Elliot. Kouknu na displej mobilu a vidím, že je za dvě minuty čtvrt na pět. Typické. Nedochvilný Elliot jako obvykle. Zatáhl mě do jedné kavárny vedle obchoďáku. U pokladny nám objednal a já se mezitím stihla v klidu posadit. Sotva si sedl i on, tak se hned začal vyptávat: "Takže..odkud ji znáš? Jak dlouho ji znáš? Je pěkná. Cannie si říkala? Hezké."

"Elliote, brzdi a dýchej." zastavila jsem ho rukou. Mě to mělo být hned jasné, proč ta náhlá schůzka. Buď aby se něco dozvěděl a nebo si chtěl vylít srdíčko. Bohužel padla ta první možnost.

Mezitím co jsem mu vyprávěla včerejší den, nám přinesla teď už pro mě méně pohledná servírka objednávku. Elliot hltal každé mé slovo jako já včera Cannie a v přestávkách, kdy jsem se potřebovala nadechnout si usrkl ze svého espressa. Na konci svého vyprávění jsem se konečně i já napila svého studeného kafe.

"Páni, ty ses nám zamilovala."
On snad chce, abych se zadusila nebo co. Rychle jsem se dala dokupy a vzpřímeně se zadívala na svého kamaráda.

"Jak si na to přišel?" zeptala jsem se jakoby s nezájmem.

"Nedělej Jade. To vyprávění a ta servírka?" ukázal nenápadně prstem na hnědovlásku s kruhem v uchu, která nám donesla naše kafe. "Jindy by si z ní očima servala ten úbor a teď taková lhostejnost."

Možná na tom něco bude. Nikdy bych si nepřiznala, že existuje něco jako láska na první pohled, jenže teď mám asi pochyby. Díky Elliotovi. A nechci si už vůbec dělat falešné naděje, že by něco takového bylo i z Cannieniny strany. Je pravda, že jsme se včera bavily o všemožném, ale na naší orientaci tak nějak nedošlo, což je možná i dobře. Bojím se.