Why, why?

×Loss×

Cannie
Musím na čerstvý vzduch. Okamžitě. Jenže když stojím u vchodových dveří, tak přes sklo vidím ty dvě slečny, jak stojí u toho auta, které jsem při příchodu tolik obdivovala a vykuřují si. Pravděpodobně čekají na mě. Pokusím se je nějak nenápadně obejít. Bohužel nezdařile.

"Hej, bloncko!" zakřičí na mě jedna z nich a mává mi na znak toho, ať jdu za nimi. Co mi zbývá.

Když k nim dojdu na dostatečnou vzdálenost toho, abychom se slyšeli a nemuseli křičet, tak ta druhá mi nabídne cigaretu. Odmítnu, jsem zarytý nekuřák. Právě díky tomu moje babička umřela.

"Ty chrápeš s Jade taky nebo ji děláš jen donášku?" řekne arogantně černovlasá štětka a provokativně vyfoukne dým mým směrem.

"Ani jedno." odpovím suše a otočím hlavu na stranu.

"Tak co tam lezeš?! Mohly jsme mít s Chloe druhé kolo!" zakřičí a dupne si podpatkem jako malé dítě.

Tohle už nehodlám dále poslouchat. Vzhlédnu k nim, mírně se usměju a popřeju slečnám hezký zbytek dne, přitom si ale v hlavě představuju, jak jim rvu jednu umělou řasu po druhé.

Nejsem žádný rváč jako Jade. Své problémy řeším s chladnou hlavou a moudrými slovy. Pro mě je teď prioritou dojít do svého domu a dát si tak pět prášků každého druhu.

Jade
Jak jsem to mohla dopustit?! Jsem tak hloupá. Civím na sebe do zrcadla a zpytuju svědomí. Tohle už nezachráním. Nezachráním můj neexistující vztah s Cann. Už ji nikdy neuvidím. Neuvidím ji se smát a ani plakat.

"Ty krávo tupá!" řvu na svůj odraz a mrsknu s kartáčkem do umyvadla.

Slyším můj vyzváněcí tón mobilu. Možná je to Cannie, chce se sejít a promluvit si! Rychlejší než světlo jsem doběhla k posteli a podívala se na displej. Jak naivní jsem, jistěže to není Cannie, ale můj drahý Elliot.

"Čau Jade! Kde vězíš? Měli jsme o tebe s Cann strach. Už dorazila? Říkala, že se staví." vzkazoval mi svěží Elliot. Zřejmě na tom nebyl včera tak špatně jako já.

"Jo, přišla..a hned odešla." odpověděla jsem sklesle.

"Cože? Jak to myslíš?" nechápal.

Řekla jsem mu, že nemám čas mu něco vysvětloval a že snad příště. Elliot nestihl ani říct půl slova a já už tipla hovor. Opravdu nemám náladu na svěřování se svému kamarádovi, který stejně tak jako já uzná, že jsem trubka. Než udělám jakýkoliv další krok k záchraně mého přátelství s Cannie, se musím nejdříve vzpamatovat a pouvažovat, jak to udělat a hlavně jestli to vůbec udělat, zda-li to má smysl. Pokud jsem ji už neztratila navždy.