Proč pláčeš, když je to jen sen?

Zásah

Gabrielův pohled

Dnes jsem vstal mimořádně pozdě, protože jsem včera musel dokončovat jednu zakázku a práce se mi protáhla dlouho do noci. Proto mě ani nepřekvapilo, že když jsem dojedl včerejší cheeseburger a přečetl si, co za nesmysly píšou v novinách (hlavně o mě, prý mi přeskočilo - nesmysl), už jsem cítil silné negativní emoce. 

Zmáčkl jsem čudlíky na obraze a plošinou sjel dolů, ale neuvědomil jsem si, že mám v mikrovlnce popcorn, takže vypadly pojistky a z poloviny výšky jsem musel seskočit. Doufám, že je Nathalie rychle nahodí a nebudu muset nahoru šplhat. 

Proměnil jsem se a podíval se, jaká je situace. ,,Hmmm...Láska bývá tak nestálá. A potom po ní zbyde jen vztek a smutek." Natáhl jsem ruku a přistál mi na ní motýl. Zajímalo by mě, proč mám pořád takové proslovy. Protože to nejsem já. Je to skoro jako schizofrenie. Z mého smutku a snahy vrátit svou lásku zpět vznikla tato osoba. Bezcitnej sadista, kterej se probouzí, když se transformuji. Během mého rozjímání dal do motýlka svou černou energii a se slovy ,,Leť, můj malý akumo a obrať ho ke zlu!" Vypustil motýla vstříc další nevinné oběti. Dělám to pro Emilie, abych ji vrátil zpět. Jenom díky této myšlence jsem s tím ještě nepřestal.

Dnes se ale stalo něco, co jsem nečekal. Motýl se po chvíli vrátil a to i s nechtěným dárkem. Beruška použila zpětný ráz. Musejí být zoufalí, když používají toto kouzlo. Ale teď není čas na rozjímání. Transformoval jsem se zpět a odhodil Noorooa co nejdál, aby se nezranil. Když mě to zasáhlo, tou silou jsem spadl na zem a můj svět zčernal.