Proč pláčeš, když je to jen sen?

Odtržení

Pohled Adriena
Už je to dlouho, co jsem ve snu Marinette. Těžko se odhaduje jak, protože tady plyne čas úplně jinak. Od smrti Lišaje prakticky nemáme co dělat, takže se věnujeme jeden druhýmu. Celé dny chodíme na krásná místa, vyprávíme si, upevňujeme naše pouto a noci trávíme ve společné posteli.
Dneska ale ne. Dnešek je zvláštní. Už nějakou chvíli procházím sám nejrůznějšími uličkami, ani netuším proč. ,,Kocoure." Ozvalo se najednou napravo ode mě. Leknutím jsem sebou trhnul. Zároveň jsem se rozhlédl kolem dokola, abych zjistil, kdo mě to volá. A spatřil jsem Asrena, jak sedí na jedné z popelnic ve slepé uličce. ,,Asrene, co ty tady děláš? Chci říct, že v tý škole jsi se celkem nenápadně vypařil, tak jsem tě tu nečekal..." ,,Věděl jsem, že to tam zvládneš. A teď jsem přišel kvůli tomu, že to budou už 3 dny, co jsi v tomhle snu. Jestli to tu brzo neopustíš, zemřeš a to samé platí i pro Berušku. Zkoušel jsem zlomit Lišajovu vůli, ale není to tak jednoduché. Tebe pustí, ale Berušky se nechce vzdát. Jestli ti však záleží na tvém životě, pojď se mnou." ,,Ne. Bez Marinette ne. Nešlo by jí přeci jenom nějak, jakkoliv, probudit?" ,,Jedině, kdyby Beruška hodně chtěla, jsem schopen ji odsud dostat." ,,Určitě bude chtít. Řeknu jí to a přijdu. Díky Asrene." ,,Nemáš zač." Ozvalo se ještě za mnou, když jsem se rozeběhl domů.
„Marinette! Mám dobrou zprávu. Můžeme se probudit!" Zavolal jsem, hned, jak jsem otevřel dveře. ,,Ale.... já odsud nechci pryč." Oponovala mi, když vyšla z kuchyně. ,,Teď je tady dobře a bezpečně po smrti Lišaje." ,,Když tady zůstaneš, zemřeš." ,,Radši zemřu tady než v realitě. Tady jsme se poznali, co když tím, že se probudím, přijdu o vzpomínky?" ,,Určitě si to budeš pamatovat." Chytil jsem ji za ruku. ,,Já tady ale chci zůstat." Vyvlekla se mi a odešla do svého pokoje. Achjo, co s ní budu dělat? Nemůžu ji tady nechat.
Vyhledal jsem Asrena. Nebo spíš on našel mě. ,,Marinette nechce odejít. Bude mi ještě trvat ji přesvědčit." Sdělil jsem mu. ,,Lišaj ji ovládá. Nezvládneš to včas." Chytil mě za ruku. ,,Co to děláš?" Sotva jsem se stihl zeptat, než celý ten svět zmizel a já se probudil. To né. Nemůžu tam Marinette jentak nechat. Před chvílí jsme se poznali, nemůžeme být odtrženi. Ne takhle. Ne jako v mém snu. Ale třeba ještě je naděje. Rozhlédl jsem se po místnosti. Asren seděl v křesle a cpal se ovocem. ,,Nemáš hlad?" Zeptal se s klidem. To mě rozčílilo. Jak si tu může takhle svačit, když je Marinette stále Lišajovým vězněm?! ,,Nemůžeme tam Marinette jentak nechat!" ,,Už pro ni nemůžu nic udělat. Jestli ji Lišaj do večera nepustí, tak ji lze probudit násilím, ale to bude mít vážné následky na její zdraví. Hlavně psychické." ,,Tak mě alespoň nech být s ní až do konce." Přepnul jsem na žadonění. ,,Nemohu dopustit, abyste tam zemřeli oba dva." Zvednul se a odešel. Sednul jsem si k Marinette. Určitě je ještě naděje. Určitě se probudí. Musí. Alespoň doufám.....