Proč pláčeš, když je to jen sen?

Následky

Pohled Nathalie

To, že se pan Agrest probudil a šel zase někoho zakumatizovat, jsem poznala, když vypadly pojistky. Stává se to zcela pravidelně, protože jemu něco jako jističe a velký odběr proudu nic neříká. Takže jsem se zase zvedla a vydala se do sklepa, kde jsem nahodila pojistky.
Jinak celý den proběhl naprosto všedně. Chystala jsem se skončit a jít domů, když mě zarazila jedna podivná věc. Už je večer a pan Agreste se pořád nevrátil. Ani nejsou zprávy o žádném Lišajově útoku. Raději ho půjdu zkontrolovat. Jeden nikdy neví, co se může stát.

Vešla jsem do jeho pracovny a plošinou se svezla dolů. Rozhlédla jsem se. Nikde ho nevidím. ,,Pane Agreste?" Doufala jsem, že se mi ozve a můj strach je bezdůvodný, ale neozval se. Šla jsem od mauzolea po úzké lávce k oknu. Tam jsem ho spatřila. Ležel na zemi opřený o zábradlí a už z dálky bylo vidět, že má tělo pokryté krvavými šrámy. ,,Pane Agreste!" Sedla jsem si k němu. Nahmatala jsem puls. Pořád žije. Díky Bohu.

Několik metrů nalevo jsem spatřila Noorooa. Zamířila jsem k němu a zvedla ho. Vypadal v pořádku. ,,Co se stalo?" ,,Beruška použila zpětný ráz, to znamená, že obrátila kouzlo, které mistr použil na akumu, proti němu. Když to zjistil, transformoval se zpět, aby mě ušetřil a sám to schytal plnou silou." Chvíli jsem Noorooa jenom zaraženě pozorovala. Sakra. Vzpamatovala jsem se. Musím Gabrielovi pomoct. ,,Musím ho odnést nahoru. Pojď se mnou.". Vážně netuším, jak tyhle malý potvůrky fungujou.

Přišla jsem k panu Agrestovi. ,,Nemůžete tu takhle ležet, vezmu vás nahoru." Opatrně jsem ho zvedla a táhla ho k zvedací plošině. Asi byl ještě trochu při vědomí, protože se mi pokoušel pomoct a nějak chodit. Naštěstí neváží tak moc, takže jsem ho snadno odtáhla, kam jsem potřebovala. O trochu větší problém byly schody. Chytla jsem ho zezadu a vlekla ho po schodech. Snažila jsem se, aby se moc nepotloukl.

Dotáhla jsem ho nahoru do ložnice a tam ho položila na postel. Došla jsem pro lékárničku.

Opatrně jsem pana Agresta svlékla a prohlédla si jeho zranění. Některá vypadala opravdu zle. Několik otevřených zlomenin - obě nohy i ruce, popáleniny, hluboké rány. Nejhorší z popálenin byla velká na hrudi ve tvaru motýla.

Vydezinfikovala jsem všechny rány, srovnala kosti, popáleniny namazala mastí a všechno pečlivě zavázala obvazy. Zabralo mi to zbytek večera a polovinu noci a pan Agreste teď vypadá spíše jako mumie. Obvazy má všude i na obličeji.
Zívla jsem únavou. Měla bych jít spát. Ale přeci nemůžu opustit pana Agresta v tomhle stavu. Proto jsem si sedla do čela postele a dala si jeho hlavu na klín. V této pozici jsem po chvíli usnula.

Gabrielův pohled

Spal jsem celkem dlouho, ačkoliv ne moc tvrdě, když mě probudila palčivá bolest na hrudi. Otočil jsem se na bok a bolest zmizela. Zato se nespokojeně ozvaly kosti v končetinách. Proč to bolí, jakoby byly zlomené? Proč jsem celý obvázaný? Co jsem to včera dělal?
Najednou sebou můj polštář zavrtěl. Na kom jsem to usnul? Snažil jsem se si vzpomenout. Potom mi to došlo. Byl jsem zásažen zpětným rázem. Pak mě našla Nathalie a postarala se o mě. Je úžasná. Vždycky, když jsem byl na dně, stála při mně a pomáhala mi. Nikdy za to nic nechtěla a já jí nikdy ani nepoděkoval. Proč jsem to dřív neviděl? Občas se člověk slepě honí za svými cíli a nevidí očividné.

Pohled Nathalie

,,Nathalie..." Oslovil mě pan Agreste. Trhla jsem sebou. Pozice ve které se nacházím není zrovna vhodná. ,,Pane Agreste." Co nejopatrnějš jsem vyklouzla zpod něj a chystala se odejít. Chytil mě za ruku. ,,Neodcházej." Sedla jsem si k němu. ,,Proč chcete, abych neodcházela?" ,,Chci abys tu byla se mnou." ,,Dobře, budu tady, ale nejdřív dojdu pro snídani."

Zvedla jsem se a došla do kuchyně. Udělala jsem v rychlosti snídani a vrátila se k panu Agrestovi. Pomohla jsem mu se posadit a položila mu tác s jídlem na klín. Když se pokusil vzít vidličku do zlomené ruky, bolestně se zašklebil. ,,Chcete pomoct?" Zeptala jsem se. ,,Mohu vás nakrmit." Jemně jsem vzala vidličku z jeho polosevřené dlaně a nakrmila ho.

Když jsem se postarala o pana Agresta, šla jsem udělat svou práci. Pro jistotu jsem ho každou hodinu přišla zkontrolovat. Večer jsem mu přinesla večeři, nakrmila ho a zkontrolovala jeho rány. Vypadá to dobře, začínají se hojit. ,,Dobrou noc." Přikryla jsem ho a nechala ho spát.

Další dny ubíhaly ve stejné rutině. Vstala jsem, nakrmila pana Agresta, dělala si svou práci, každou hodinu jsem ho přišla zkontrolovat a večer mu namazala a převázala rány.