Proč pláčeš, když je to jen sen?

Setkání

Asrenův pohled
Řekl jsem Strážci, že se jdu projít na čerstvý vzduch. Samozřejmě se Wayzz vydal za mnou. Ani po těch letech mi nevěří. Naštěstí se mi ho podařilo za prvním rohem uspat. Na tenhle rozhovor chci být sám. Konečně nastala šance a nehodlám riskovat, že mi ji Wayzz vezme.
Otevřel jsem poštovní schránku a čekal jen o pár metrů dál. Potom se tam objevil. Gabriel Agreste. Tolikrát jsem ho viděl v novinách, ale nikdy ne naživo. Nenápadně jsem ho uspal a odnesl do boční uličky, ve které byly akorát popelnice. Dal jsem ho do jedný a vlezl i s Wayzzem za ním.
Vešel jsem do jeho snu. ,,Gabrieli." Oslovil jsem ho. „Kdo jste? Kde to jsem?"„Řekněme... třeba v kavárně?" Před námi se objevily stoly se spoustou nesrozumitelně mluvících lidí a odkudsi se rozezněla jazzová hudba. Sednul jsem si k volnému stolu stojícímu vedle nás. „Posaď se." Pokynul jsem mu a on si poslušně sednul.
,,Dáš si něco?" „Kávu. Ehm.... třeba Espresso?" ,,Dobře." Usmál jsem se. Přišla servírka a v rukou měla dva hrnky, jeden položila přede mě a jeden před Gabriela. Napil jsem se té dobré kávy a podíval se z okna. Před ním jezdilo jedno, na dnešní dobu zastaralé, auto za druhým. „Toto je jedna kavárna na předměstí Paříže. Tohle místo jsem měl velice rád, ale zavřeli ho už před Druhou Světovou válkou." Gabriel měl ve tváři směsici zděšení, údivu a naprostého nechápání. „Uklidni se." Usmál jsem se a vzal ho za ruku. Byla stejně tak hebká jako v realitě. Potom jsem se omylem dotkl zlatého prstenu a svět okolo se zavlnil. „Pardon. Věci s emocionální minulostí vytvářejí nerovnováhu v mých silách." Omluvně jsem se usmál a prohlédl si svůj spálený prst. V Gabrielově tváři převládalo zděšení. Zhluboka jsem se nadechl a notně upil své kávy.
„Zpět k tomu hlavnímu." Podíval jsem se na hodinky vždy ukazující přesný čas v realitě. „Nemáme moc času. Já jsem Král Snů. Omlouvám se, že jsem tě uspal, ale takhle ti všechno budu moct ukázat mýma očima." Gabriel vypadal stále zděšeně. „No dobře. Budu podrobnější. Prakticky jsem kwami snů, takže se mě nemusíš bát. Ano, podsunul jsem ti pár myšlenek, ale to jenom abych tě dostal sem. Jestli jsi alespoň trošku zvědavý, jak s tebou souvisím, tak pojd' se mnou." Stoupnul jsem si a napřáhnul k němu ruku. V jeho tváři byla už jenom zvědavost. Podal mi ruku.
Usmál jsem se a naše okolí se změnilo. Stáli jsme v lese mého mládí. Kolem nás proběhlo děvče v červené sukni podobné berušce na louce a hned za ní chlapec v černém. „Počkej Tikki!" Zavolal za ní. Ano. Byl to Plagg. Dál za ní utíkal načež téměř zakopl o jiného chlapce ne nepodobného motýlovi, který zkoumal jakousi rostlinu. ,,Uhni Nooroo!"Přeskočil ho Plagg. Nooroo jen prohlásil cosi o jeho imbecilitě a dál zkoumal kytku před sebou. Podíval jsem se na Gabriela užasle pozorujícího čilý ruch před námi. ,,Tohle jsou ostatní kwamiové. Ze začátku všichni vypadali takhle a tady jsme vyrůstali. Dávno před první lidskou civilizací. Ptáš se, co se stalo? Bylo to o mnoho let později..."