Proč pláčeš, když je to jen sen?

Poutníkovy vzpomínky

Obraz se změnil a stáli jsme před lidskou vesničkou. Před námi proběhlo světlovlasé děvče, které se hlasitě smálo. ,,Tohle je Saa-li." Za ní přiběhl tmavovlasý mladík - já. Upřímně, od té doby jsem se téměř nezměnil. ,,Bezhlavě jsem se do ní zamiloval. Ptáš se, co je na tom špatného? Nastartovalo to to nejhorší období v dějinách - Chaos. Saa-li milovala děti a přála si mít také své dítě, ale byla neplodná. Já bych udělal cokoliv, aby byla šťastná. Proto jsem využil svých schopností a stvořil kouzlo, jež jí umožnilo mít děti. Čímž jsem se dostal k absolutnímu porušení zákonů, které nás, kwami, vážou. Už jenom milovat člověka je prohřešek, očarovat ho už začíná být trestné, ale ještě s ním mít dítě, to je vyloženě zločin. A zločiny mají následky. Náš syn se jmenoval Si-Jun."
Opět jsem změnil obraz a tentokrát jsme stáli u vstupu do jeskyně, v níž jsme všichni tři žili. ,,První tři roky jeho života se nic nedělo, tak jsem myslel, že se už nic nestane a já ujdu trestu. Proto jsem se zachoval naprosto pošetile a pozval ostatní kwami k nám na návštěvu. To jsem neměl dělat, protože tehdy se projevil hněv Stvořitele. Plagg se najednou změnil. Začal mě zničehonic  nenávidět. A došlo to až tak daleko, že jsme ve své válce skoro zničili celý svět." Ukázal jsem mu ten obraz zkázy.
,,A sežehli jsme i náš jediný domov." Nedokázal jsem ovládnout své emoce a unikla mi slza, která popálila moji tvář. Ani jsem neměl sílu mu ukázat hořící les. ,,Teprve potom jsme si uvědomili, kam až jsme zašli. Lidská populace byla téměř vyhubena. Ale vysvitla naděje. Přišly bytosti, něco mezi námi a lidmi, které řekly že dají všechno do pořádku, výměnou za část naší síly a svobodu. Všichni přijmuli jejich nabídku, kromě mě, myslel jsem si, že budu ještě někdy moct být svobodný jako dřív. Jenže po Chaosu nikdo už nikdy nebyl svobodný tak jako před ním. Ty bytosti založily rod Strážců a Strážci zavedli do světa řád, pevné uspořádání, aby už nikdy nemohlo dojít k takové katastrofě. Všichni kwamiové si smazali paměť, stejně tak jako byla smazána lidem, kromě Wayzze, ten to udělal kvůli jeho ochranářským instinktům a Plagga, no ten to udělal protože to je prostě Plagg. Já jsem si nesmazal pamět, abych nikdy nezapomněl na to, co bylo předtím. Nezapomněl, že kdysi jsem byl součástí rodiny kwamiů, kteří mě teď maximálně tak drží daleko od mého rodu. A kvůli tomu jsi tady." Vzal jsem nás zpátky do kavárny.
,,Kvůli tomu jsem pomohl Berušce. Abych se konečně setkal s mou jedinou zbývající rodinou, a aby někdo z lidí věděl, co se stalo na začátku. Gabrieli," oslovil jsem ho a na chvíli se podíval do jeho tváře která zračila, jak se usilovně snaží zpracovat, co jsem mu řekl, ,,přemýšlel jsi někdy, proč dokážeš ovládat myšlenky a sny?" Dal jsem mu chvíli na přemýšlení. ,,Protože jsem tvůj předek. Kvůli tomu máš své schopnosti, to je tvá spojitost s rodinou kwamiů." Podíval jsem se do jeho zaražené tváře a objednal další espresso. Napil jsem se a pozoroval historické vozy za oknem. Gabriel potřebuje čas. ,,Takže..." Promluvil po nějaké době. ,,Vy jste můj předek a v zásadě jste kwami, proto mám své schopnosti. Ale nejste úplně kwami, protože jste před nějakou dobou způsobil zničení světa." Shrnul mé obsážné vyprávění. ,,Ano." ,,Ale proč vypadají kwami úplně jinak?" Zeptal se. ,,To, jak vypadáme závisí na naší moci. Kwami odevzdali její část strážcům a proto vypadají jinak."
V zásadě jsem už Gabrielovi řekl vše, co bylo potřeba.
To, jak jsem se mu snažil pomáhat a kolik jsem pro to musel obětovat ani říkat nemusím. Ano, snaha pomáhat mému rodu mi dala hodně zkušeností, vím kde sehnat falešné doklady, jak získat během pěti minut žebřík i jak se za tuto dobu naučit řídit vlak. A i když nemám moc svobody, nedá se říct, že by byl můj život nudný.
Podíval jsem se na hodinky. Uplynula hodina. ,,Měli bychom se vrátit." Řekl jsem Gabrielovi a podíval se do jeho tváře. Bylo v ní akorát poznání. Přesně tak, jak to má být.
,,Jdeme." Chytil jsem ho za ruku a probudili jsme se v tmavé popelnici. Vylezl jsem ven a podal ruku Gabrielovi. ,,Víte, jak teď budu páchnout?!" Postěžoval si ale pomocnou ruku přijal. ,,V realitě jsem Asren." Představil jsem se mu. ,,Co to máte s tváří?" Všimnul si mé popáleniny. ,,Nic. Jenom malá popálenina." Instinktivně jsem se toho místa dotkl prstem. ,,A co to máte s prstem?" Poukazoval na můj stejně zčernalý prst. ,,Emoce, to je jediná slabina kwamiů, ty silné mají velice destruktivní vliv." ,,Mohu vám nějak pomoci?" Zeptal se. ,,Ne." Zamítl jsem z části i proto, že se Wayzz začal probírat. ,,Můj hlídač už se probouzí." Ukázal jsem mu kwamiho. ,,Sbohem, Gabrieli." Rozloučil jsem se. ,,Sbohem, Asrene." Přijelo auto a odvezlo ho.
„Proč mám pocit, jako by mě někdo uspal?" Zeptal se Wayzz, když se probral. ,,Promiň, protahoval jsem se a asi se to nějak aktivovalo." ,,Proč máš popálenou tvář?" ,,Vzpomínal jsem na starý časy a neudržel slzu." ,,A ten popálený prst?" ,,Omylem jsem do toho šáhnul." ,,Achjo. Pojď jdeme za mistrem. Už mám hlad." Věděl jsem, že si na mě bude dávat větší pozor, ale alespoň nezjistil pravdu.