Proč pláčeš, když je to jen sen?

Probuzení

Pohled Gabriela

Probudil jsem se a bylo už ráno. Proměnil jsem se zpět. Byl jsem hrozně vyčerpaný. Nathalie ke mně hned přiběhla. ,,Gabrieli! Jsi v pořádku?" Starala se. ,,Ano, ale jsem vyčerpaný. Potřebuju něco k jídlu a Nooroo taky." Podíval jsem se na svého kwamiho. 

,,Dobře." Odešla do kuchyně a během chvíle se vrátila. ,,Pomstil jsem se. Beruška i Kocour jsou na kolenou. Nicméně je ještě nepustím." Sdělil jsem jí, když jsem se najedl. ,,Nebude tě to vyčerpávat?" ,,Jenom trochu."
„Měla jsem o tebe strach, když ses neprobouzel." Nathalie na mě pohlédla očima plnýma starostí. ,,Omlouvám se." Objal jsem jí.