Myslel jsem si, že umírám. Ale pravděpodobně tomu tak není. Rozhlédl jsem se. Sedím v překrásném lese pohodlně opřený o strom. Počkat. Naposled, co si pamatuju, jsem ležel na zemi. Takže je možné, že už jsem v nebi.
Pokusil jsem se vstát, ale zadržela mě čísi ruka. ,,Počkej." Přikázal mi ten někdo a já se podíval za tím hlasem. Užasl jsem nad tím, co vidím. Dvěma prsty se dotýkal mé rány, která zázračně zmizela. Takže ještě nejsem mrtvý. ,,Jak je tohle možné?" Zeptal jsem se ho, když mě doléčil. ,,Jsi ve snu. Tady je možné všechno."
Postavil se, takže jsem si mohl dobře prohlédnout jeho zvláštní vzhled. Je to muž s dlouhými černými vlasy a hlubokýma černýma očima, celkem bledý. Na sobě má zvláštní bílý plášt, v ruce dřevěnou hůl s bílým kamenem a všemu dominuje decentní bílá koruna na hlavě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(zbytek si domyslete)
Podal mi ruku a s jeho pomocí jsem se zvednul. „Jak to, že jsem ve snu?" ,,Usnul jsi... Jen si vzpomeň." Jako kouzlem se po jeho slovech má mysl vyjasnila a já si vzpomněl na celý ten večer s Beruškou. Jak probíhal. Jak jsem pak usnul... ,,Ale jestliže jsem ve snu, jak to, že tu jste vy?" ,,Ještě jsme se nepředstavili. Jsem Asren. De facto kwami snů v lidské podobě. Většinou mi ale říkají prostě Král Snů. A ty seš?" ,,Adrien." ,,Nevadí, když ti budu říkat prostě Kocoure? Nemám pamět na jména." ,,V pořádku."
„Skvělé. I když to někteří nechtějí, dám ti na výběr. Buď tě probudím, nebo půjdeš se mnou do snu Berušky." ,,Co se vlastně stalo?" Nechápal jsem. ,,Beruška naštvala Lišaje a ten vás oba uvrhnul do noční můry." ,,Chci jít za Beruškou." Prohlásil jsem rozhodně. ,,Dobře. Ale nejdřív tě musím varovat. Pokud umřeš v cizím snu, umřeš i v realitě a bude to hodně bolet. A také nesmíš zapomenout, že je to jen něčí sen, nesmíš se zasnít, jinak v realitě zemřeš. Tu máš." Podal mi zdobený medailonek s růží. ,,Bude ti připomínat, že je to jen sen." Náhle se ozvalo hlasité kukání. ,,Už musím jít. Za několik hodin se vrátím. Počkej tady na mě." A zmizel.
Sedl jsem si opět ke stromu a čekal. Než jsem se nadál, už byl zpátky. ,,Jsem zpět!" Zvolal euforicky, hned poté, co se zčistajasna objevil. ,,Co je tohle za místo?" ,,Les ve kterém jsem vyrůstal. Je nádherný, že ano? Bohužel byl už dávno vypálen. Ale od toho jsou sny – aby nám ukázaly místa, na která už nikdy nebudeme moct jít." Asrenův hlas zněl tak smutně a zároveň to vypadalo, jako by si onu událost bral za vinu. ,,Omlouvám se. Nevěděl jsem, co pro vás toto místo znamená." ,,To je v pořádku." Sebral se a nasadil poněkud veselejší tón. ,,Pamatuješ si, co jsem ti říkal?" ,,Ano." ,,Dobře." Jeho oči se zase začaly smát. ,,Podej mi ruku." Zatočil se s námi svět a sen se změnil.
Najednou tu nebyl zelenavý les, ale Paříž v ruinách. ,,Kde to jsme?" Zeptal jsem se. ,,V Beruščiném snu." Všimnul jsem si zhroucené Eiffelovky. Tady se muselo prohnat nejmíň zemětřesení. Došli jsme ke zkroucené, šklebící se, mrtvole. ,,Co to je?" Rozesmál jsem, protože ta věc byla vážně vtipná.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Taková karikatura, jak bych vypadal, kdybych spadl ze schodů za šíleného smíchu s pusou plnou rohlíků. Ano přesně takhle vypadala. ,,Čemu se směješ?" Nechápal Asren. ,,Vypadá přesně jako ty." Schladil mé nadšení a mrtvola zmizela. ,,Musel jsem ji odstranit, když jsi tady ty, aby to nebylo podezřelé." Vydali jsme se směrem k mé škole.
