Tati řekni mi nějakou pohádku...

8 - Na krátko

Oba muži vystoupili z auta a stále mlčeli. Nikdo z nich nechtěl to ticho prolomit a naštvat toho druhého. Sice Lokimu stále pohrával úsměv na tváři, ale to mu nijak nezabránilo se na Starka nedívat. Bůh věděl, že tím Iron mana trochu zase štve a to Loki měl velice rád. Mohla bych říct, že se to postupně začalo stávat jeho zvykem. Loki Tonyho štval každou chvíli a to byl na Midgardu jen pouhé dva dny. Možná to bylo bohovými vlastnostmi, měl totiž povahu naštvat kohokoliv velice rychle. Stačilo mu použít jeho jazyk a párkrát se na někoho usmát.

„Nejdřív půjdeme koupit nějaký to oblečení, potom asi boty, a když budeš mít hlad tak mi řekni a skočíme se někam najíst" řekl Tony a vytáhl si peněženku, kterou si následně strčil do zadní kapsy u kalhot. Loki potichu vystoupil z auta a přikývl. Jeho oči zkoumali každý kout parkoviště a každého auta. Každé auto bylo jiné. Některé vypadaly draze, některé zase staře a levně. Některé byly rozbité a některé zase nové a lesklé. Loki by si v životě nemyslel, že existuje tolik druhů aut.

Tony vzal Lokiho za zápěstí, protože věděl, že by Lokiho odsud nijak nedostal. Byl jako socha. Jen stál a pozoroval velké parkoviště před sebou. Stark chápal, že na Asgardu takové věci nemají, a že vše bylo pro boha nové, ale nechtěl strávit zbytek dne na parkovišti. Stark si nedokázal představit, jaké to bude v obchodech. Teď jsou jenom na nezajímavém parkovišti, pravá zábava přijde teprve až Loki spatří záři obchodů.

„Co to děláš?!" vyjekl Loki a rychle se mu vytrhl ze sevření. Neměl rád, když na něj někdo takhle sahá. Thor byl toho dobrým příkladem. Byl to Lokiho starší bratr, ale i tak se mladší bůh vyhýbal veškerému tělesnému kontaktu se svalnatým mužem. Povětšinu Thor smrděl potem a to Lokiho odpuzovalo ještě více a pevný stisk nečekaného Thorova objetí, také neměl zrovna v lásce.

„Promiň princezno, ale musíme jít než ti všechno vykoupí" odpověděl pozemský hrdina a zahleděl se Lokimu do jeho nádherných zelených očí. Byly zase naplněny špetkou vzteku. Nejspíše to bylo tím oslovení, které si Stark nedokázal odpustit a nebo byl bůh pořád naštvaný za ten nos. Nakonec se přiměl svůj pohled přesměrovat na východ z parkoviště a na automat za skleněnými dveřmi. Trocha kávy by neuškodila.

„Tak pojď" zavelel a odešel k automatu, do kterého následně hodil mince. Loki sledoval každý jeho pohyb a prohlížel si každý centimetr velkého prostoru. V automatu zachrastilo a přilákalo to pozornost mladého boha. Se zaujetím sledoval, jak se do hrníčku plní tmavě hnědá až černá tekutina. Věděl že to byla káva. Neměl ji rád, Bruce mu dneska ráno jednu nabídl, ale hned tekutinu vyplivl do hrnku zpátky. Ještě teď mohl cítit tu nechutnou pachuť na jazyku. Loki nemá rád kávu.

„Chceš taky?" zeptal se Stark a vzal si svou kávu z automatu, ze kterého následně vybral zbylé mince. Zasunul je do kapsy s peněženkou a usrkl si teplého nápoje.

„Ne díky, nechápu jak ti to může chutnat. Je to odporné" odpověděl s nechutí bůh a zašklebil se. Tony se zasmál. Myslel si, že Loki bude spíše typ, co pije čaj a ne kávu. Vypadá tak anglicky a jeho přízvuk je také podobný tomu britskému.

„Dobře, jak chceš. A abych nezapomněl, mám pár pravidel, který chci abys dodržoval" usrkl si znovu ze své kávy milionář „Nebudeš používat žádný kouzla, nebudeš zlý na ostatní lidi a budeš se snažit, aby tě nepoznali. Proto jsem přemýšlel, že to, co si koupíš hned si hodíš na sebe. Možná ti i trochu zastřihneme vlasy" dořekl a znovu si upil ze svého nápoje, který bůh nesnášel. Loki se zamračil nad zmínkou stříhaní jeho vlasů. Nechtěl dopadnout jako jeho bratr. Stark se mezitím vydal směrem k výtahu.

„Jo jasně, Anthony" přikývl a následoval svého opatrovatele. Stále jeho zrak zkoumal každý kout jemu neznámému prostoru. Nastoupil do výtahu a postavil se vedle Tonyho. Nebyl to stejný výtah jako u Starka, byl menší a měl méně tlačítek. Tony jedno zmáčkl a číslo se najednou rozsvítilo a výtah se začal pohybovat směrem nahoru.