Tati řekni mi nějakou pohádku...

3 - Elektrika

„No tady to vypadá muflone" promluvil Lokimu známý hlas, leknutím spadnul z postele a k jeho smůle musel dopadnout na střepy od vázy, která kdysi ještě zdobila malou avšak hezkou koupelnu. „Au-ahh..." postavil se na nohy a oprášil pár střepů z jeho ošacení.

„Starku?" bylo jediné na, co se bůh zmohl. Teď muže v brnění viděl skvěle, vypadal přesně tak, jak ho na posledy viděl, teda až na menší změnu délky jeho vlasů. Ale co boha překvapilo nejvíce bylo, že neměl svoje zlato červené brnění. Také ho překvapovalo, co tu Anthony dělá tak brzy, ale asi nejspíše ztratil pojem o čase , když se uzavřel se svými myšlenkami a jenom tupě pozoroval nečinnost zdi.

„Nazdar, Thor mi řekl, že nejspíš budeš tady a měl bych pro tebe skočit. Potřebujeme probrat pár věcí ohledně tebe..." Stark se na chvíli odmlčel a ukázal rukama na Lokiho maličkost, a když spatřil bohův stále nechápající výraz pokračoval „...jako například, zamezení prohazování nevinných lidí oknem". Bůh se zamračil a Tonymu věnoval znechucený pohled. „ Nemám v plánu prohazovat lidi oknem Starku. A teď odejdi" řekl mírně podrážděný Loki, který si stále přál být nechán osamocen se svými myšlenkami. „Ty to asi nechápeš. Hele nechci tady s TEBOU být o nic víc, jak ty se mnou, ale jelikož si tady ty ten problém, měl by si jít a ukázat nám, jaký si hodný chlapec" promluvil syn Starkův a Lokiho škvařil přísným pohledem. Vážně tu nechtěl s tím bláznem být dlouho. Ne že by měl strach, ale on mu přivolával tolik špatných vzpomínek a to si myslel, že už se přes své záchvaty přenesl, nehledě na to jak toho muže před sebou nenávidí.

„Proč poslal tebe, neumí sem dojít ten pitomec sám?" Loki ignoroval to, co mu právě Stark pověděl a dal přednost jeho otázkám. Loki plně vnímal, co Tony řekl, a že se mu z toho nic nelíbilo, hlavně ten tón, kterým ten smrtelník k němu promlouval. „Muflone, jestli nepůjdeš po dobrém, tak tě tam osobně dokopu" zkřížil ruce na hrudi a sledoval se znechucením a nenávistí boha lží. Loki se zasmál a na tváři mu zůstal posměvačný úsměv. „To jsi si měl přinést své brnění" řekl vysmátý Loki. Lokiho, ale ten smích brzy přešel. Stark rychlostí blesku stiskl modrou věc na své hrudi a z ničeho se objevilo brnění v jeho plné kráse. Tony pevně uchopil boha za ruku a než stačil něco udělat na krku měl jakési zařízení.

„Jak se opovažuješ! Co to má být!?" zařval plně znovu rozeštvaný bůh, už chtěl Tonyho kouzlem uhodit, ale Stark ho rychlým vytažením nějakého zařízení a jeho následným zaktivováním zastavil. Loki rychle v šoku padl na zem, tentokrát na čistější část podlahy, a svíjel se v křečích, které mu způsoboval elektrický proud.

Tony zařízení vypnul, ale nechal si jej stále v ruce. Starkovi zmizela helma a teď měl on úsměv na tváři. „Tak co? Půjdeš sám nebo chceš ještě jednou předvést ukázku?" vysmál se ležícímu Lokimu na zemi stále rozdýchávajíc děj, jenž se stal ani ne před pár sekundami. Loki pomalu vstal, celé tělo ho ještě brnělo. Pomalu si nahmatal věc na krku. Bylo to dosti podobné tomu na Sakaaru, když Thor udělal to samé, co Tony právě teď. Když věc prohmatal více a prohlédl si zařízení ve Starkově ruce zjistil, že je to ono stejné zařízení, které měla Valkýra.

„Kdo ti to dal?" ukáže na tu věc. Bůh si rukou držel tu druhou, aby nebylo vidět mírné krvácení, které mu způsobil dopad a náhlý pevný a především nečekaný Starkův dotyk. „Tvůj, na rozdíl od tebe, hodný bratr. Říkal, že si se trochu urazil" odpoví s nezájmem na Lokiho otázku. Loki ihned vyběhne z pokoje ven a Starka nechá s překvapeným pohledem v zničeném pokoji.

Bůh běžel, co mu dech stačil, za svým bratrem. Nyní k němu necítí nic jiného než zlost. Jak si může tohle vůbec dovolit, svému bratrovi. Chtěl se mu vysmát, chtěl ho ztrapnit před Avengers, před jeho lidem? Kdyby všechen jeho vztek proti jeho bratrovi měl být oheň, shořela by už celá planeta a druhá by byla na pokraji zkázy. To on dal tomu smrtelníkovi to zařízení a teď s ním zachází, jak s kusem odpadu.