Tati řekni mi nějakou pohádku...

11 - Nedostatek vzduchu

„Pane Starku?“ ozval se hlas mladého hrdiny. Byl to Peter, který se rozhodl navštívit Iron mana a vzít si zpátky knihu, kterou tu po jejich menší hádce zapomněl. Bylo celkem brzy ráno a tak ho nepřekvapovalo, že jeho vzor spí, ale to, co ho překvapilo bylo to s kým to spí, a kde to spí. Oba muži leželi zamotání na prostorném gauči, váleli se okolo nich prázdné flašky od alkoholu a pan Stark hlasitě chrápal. Peter si dokázal domyslet, co se tu minulou noc asi stalo. Sice si myslel, že spíš místo muže bude vedle Starka ležet žena, ale u Tonyho nikdo nikdy neví. Jediné, co ho dosti frustrovalo, bylo to, že černovlasého muže nepoznal, jelikož mu neviděl do tváře. Pamatoval si, kde svou knihu odložil, ale ona tam nebyla, takže musel muže po dlouhé a těžké noci probudit, i když se mu to vůbec dělat nechtělo. Stark byl vždy nepříjemný, když měl kocovinu.

„Pane Starku, vstávejte. To jsem já Peter“ řekl Spider man nyní trochu hlasitěji. Tony sebou zavrtěl a při tom okamžitě spadl na podlahu. To ho okamžitě vzbudilo a způsobilo bolestivý bolehlav. Trochu zanadával. Mladý kluk si k němu klekl a začal kontrolovat jestli je dospělák v pořádku.

„Pane Starku, jste v pořádku?“ začal se strachovat hrdina a pomohl svému kolegovi na nohy. Tony si musel bolestí chytit hlavu. Bylo mu jasné, že zase pil, ale ze včerejší noci si toho bohužel nebo naštěstí nic nepamatoval.

„Jo, jo. Co tu děláš?“ ujistil ho a zeptal se. Zajímalo ho, co by tu jeho žák mohl takhle brzy o víkendu dělat. Pomalu svoje tělo dal do pohybu a pomalým krokem se došoural do kuchyně, kde si nalil sklenku vody a zapil si dva prášky na bolest. Peter mu při cestě pomáhal a poslušně ho následoval.

„Přišel jsem si pro tu knihu. Opravdu jsem vás nechtěl budit pane Starku, ale knihu jsem nenašel, tak jsem vás musel vzbudit. Ona ta kniha není moje. Patří Nedovi a už se po ní shání“ začal Peter vysvětlovat a Tonymu přišlo roztomilé, jak je mladý muž nervózní a velmi ustaraný z toho, že ho musel probudit. Stark sám nechápal, jak se objevil s Lokim na gauči v vzájemném objetí, ale doufal, že si to bůh nebude pamatovat.

„V pohodě mladej. Udělal si, co si musel a nejspíš si mi zachránil zadek od jeho keců“ řekl Tony a usmál se na středoškoláka před ním. Peter se divně zatvářil a jeho pohledem sjel k bohovi ležícímu na gauči.

„Kdo to je? A jak myslíte zachránil?“ otázal se a svůj pohled zase zaměřil na dospělého jedince před sebou, který znovu usrkával ze skleničky vody. Tony se chvilku zamyslel, jak to klukovi vysvětlit. Váhal jestli říct Peterovi pravdu, ale obával se, že kdy by mu zalhal, i tak by to mladý muž zjistil.

„No…, pamatuješ na New York? Tak to je ten chlápek, co vedl tu armádu. Mám ho na starost hlídat“ vyklopil ze sebe Anthony a pozoroval bedlivě Peterovu reakci. Peter neměl slov. Moc dobře o tom útoku věděl, ale nechtělo se mu věřit, že to byl on. Buď si z něho jeho učitel dělal srandu nebo to byla opravdu pravda. Nemohl to být Loki, Thorův bratr. Ten měl být ve vězení na Asgardu.

„Loki? To vám nevěřím“  konstatoval Peter a překřížil si ruce na hrudníku. Tony se jen usmál a znovu si usrkl vody ve skleničce. Hlava už ho tak nebolela, ale pořád se necítil úplně nejlíp. Sednul si na barovou stoličku a opřel se o pult za ním. Petera rukou pobídl ať si sedne také. Spider man tak udělal a sledoval, co ze sebe Stark vyklopí. Nic z něj, ale nevyšlo. Většinou byl velice ukecaný, ale teď mu do mluvy zrovna nebylo. Peter si myslel, že to bude tou kocovinou, ale Stark vypadal, že to zvládá vcelku dobře.

„Moje, hlava! Anthonyyyyy!“ ozval se otravný zvuk boha z gauče, který se právě probudil s velkou bolestí hlavy stejně jako jeho opatrovatel Tony. Stark si založil hlavu do dlaní. Myslel si, že od boha bude mít ještě chvíli pokoj. Peter se zasmál a Tony mu věnoval vražedný pohled. Rozhodl se oba ignorovat. To, že u něj Loki bydlí, a že ho hlídá, aby neudělal něco špatného, neznamená, že mu musí i pomáhat. Místo toho se znovu napil své vody.

Loki se chvilku válel na gauči, snažíc se otevřít své oči, ale byl moc zaslepen sluncem, které ho bodalo do zorniček jako jehly na šití. Doufal, že za chvíli jeho společník přijde a trochu mu pomůže. Už dlouho takhle nepil. Sice na tom nebyl tak špatně jako Stark samotný, ale také nedopadl velice dobře. Naštěstí si spoustu věcí pamatoval. Například to, jak běhal po věži v kapitánově kostýmu. Starkovi se to moc líbilo a obdivoval jeho zadek. Možná by se nad vtipnou vzpomínkou i usmál, ale bolehlav byl čím dál tím větší, potřeboval okamžitě vodu a něco na uklidnění bolesti. Takže po chvilce ticha a ignorování se Lokiho hlas ozval znova. „Starku! bolí mě hlava.“ Tony se to rozhodl opět ignorovat.

„Anthony!“ vztekl se už po druhé bůh po momentu ticha. Tony nepříjemně zabručel. Peter se pousmál. Bylo to vtipné, tedy aspoň z Peterova pohledu. Nikdy neviděl Starka s mužem a s kocovinou.

„Loki, kašlu na tebe. A ty se nesměj“  řekl starší hrdina a znovu se vrátil k usrkávání průhledné tekutiny. Peter se smát nepřestal a sledoval pár s kocovinou. Loki se převalil na bok, aby mu nešlo tolik světla do očí, ale okamžitě toho začal litovat, jelikož se mu udělalo nehorázně špatně a měl pocit, že se za chvíli pozvrací, ale musel si poradit sám. Věděl, že se mu pomoci od Starka nedostane. Hlavně, že on mu včera pomáhal s mnoha věci. Díky jemu se Tony vyspal na gauči a ne na podlaze v Bannerově pokoji. Peter se konečně mohl podívat bohovi do tváře. Nechtěl tomu stále věřit, ale pan Stark mu asi nelhal.

„Jo a ,princezno, kluk si přišel pro tu knihu, měl by si mu ji vrátit“ sdělil Stark a sledoval konečně tichého boha, který se stále válel na gauči. Loki se bál pohnout, protože se bál, že jakýkoli tlak na jeho žaludek může způsobit jeho vyprázdnění. Loki tedy jako odpověď jen opatrně přikývl a zamručel tichý souhlas. Peterovi úsměv trochu povadl. Černovlasý nevypadl vůbec dobře. Peter se tedy přiblížil k bohovi a opatrně mu položil ruku na rameno a sledoval jeho pevně sevřené oči bolestí.

„Pane Loki, jste v pořádku?“ zeptal se opatrně a pohlédl mu do tváře, kde se otevřeli nádherné smaragdově zelená kukadla plná bolesti a nechuti. Tony je sledoval a musel se usmát. Loki vypadal tak zranitelně a tak lidsky. Strach, který z boha měl už dávno nebyl, vyl to spíše respekt.

„Tony…“ zašeptal bůh a podíval se prosebně na staršího hrdinu před ním. Jeho žaludek byl jak na oceánu a Loki se strachoval, aby se nepozvracel na nevinného tvora před sebou a tím myslel Petera, ne Tonyho. Tony pozoroval boha ležícího na pohovce a mohl vidět, jak se svíjí v bolestivých křečí. On byl na tom mnohem lépe.

„Včera si říkal, že jsi zkušený alkoholik, tak co potřebuješ?“ promluvil a Loki mu věnoval další prosebný pohled. Z jeho výrazu šlo vyčíst hodně věcí, ale co Stark poznal okamžitě, bylo to, že bůh měl těsně před vyprázdněním jeho královského žaludku.

„Pane bože, kluku dones kbelík nebo hrnec, hned“ zavelel a Peter se zmateně na oba podíval a pak už běžel do kuchyně a začal hledat hrnce. Tony si k Lokimu klekl a začal ho hladit po zádech a šeptat ať to chvilku ještě drží v sobě. Mezitím Peter rychle hrnec našel a podal ho panu Starkovi. Tony nádobu okamžitě umístil pod bohovu hlava a princ hned začal zvracet. Loki byl vděčný, že se mu rozhodl Anthony pomoct. Kluk je sledoval s velikým zájmem. K černovlasému cítil lítost, ale Stark se o něj hezky staral. Hladil ho po zádech a šeptal mu, ať to ze sebe dostane. Peter Tonyho ještě neviděl, že by se Stark o někoho takhle staral. Usmál se na ně a posadil se na barovou židli.

Po chvilce, co bůh vyprázdnil veškerý obsah svého žaludku, si bůh lehl na záda a unaveně sledoval strop nad sebou. Tony hrnec vylil do toalety a nalil bohovi čistou vodu a podal mu prášky proti bolesti. Oba se cítili o mnohem lépe.

„Děkuji“ poděkoval nakonec Loki, když se vše uklidnilo. Po těch prášcích, co mu Stark dal se cítil o mnohem lépe.

„Neděkuj, jen jsem nechtěl, aby si mi pozvracel gauč“ zabručel Tony a posadil se vedle Lokiho, který stále ležel na zádech a pozoroval strop. Bohovi pomohl i z jiného důvodu než jen kvůli zašpinění pohovky, ale Anthony nechtěl přiznat, že bohovi dobrovolně pomohl. Tony se na chvilku rozesmál, jelikož mu Lokiho poloha připomněla spícího Bruce, kterému v noci vylepšili brýle.

„Je tu něco vtipného?“ zeptal se uraženě Loki. Myslel si, že se Tony směje jeho stavu. Tony se začal smát ještě víc a to boha naštvalo. Nevěřícně se na svého opatrovatele podíval a sledoval jeho menší záchvat smíchu. Loki musel uznat, že byl vážně roztomilý, když se smál. Včera se spolu nasmáli dost, bylo to hlavně díky Lokimu, který pořád dělal nějaké blbosti a génia tak rozesmál. Například, když kapitánovi napsal na zrcadlo: ‚Díky za oblek, demente' a vedle toho později nalepili fotku Lokiho v kapitánově obleku a se štítem v ruce. Tony si myslel, že v tom bůh vypadá sexy a zvýrazňuje mu to pěkně zadek. Potom nastala dlouhá hádka o tom, kdo je více sexy. Dalo by se říci, že vyhrál Loki, jelikož ho rozesmál tím, že Clintovi ukradl luk a trochu ho poupravil k věku sedícímu k jejich chování. Ano Loki z jeho luku udělal hračku pro pěti leté děti. Loki rozesmával Anthonyho naschvál, jelikož mu jeho úsměv přišel jako ta nejhezčí věc na světě, tedy až po něm samotném.

„Princezno, klid. Jen jsem si vzpomněl na Bruceovi brýle“ zachichotal se Tony naposled a pohladil boha po vlasech. Ani nevěděl proč to udělal, bylo to jako reflex a měl prostě chuť ho pohladit. Možná to bylo ještě zbytkem alkoholu v jeho krevním oběhu. Lokimu to asi nevadilo, jelikož mu ruku neukousl, ale právě naopak. Začal se smát taky a dokonce se k jeho ruce s radostí přitiskl. To Tonyho donutilo se zasmát taky. Peter je stále zaujatě pozoroval a uvědomil si, že nejspíše zapomněli na jeho přítomnost. Vypadali tak pěkně spolu. Sice byl více zvyklí na Pepper, ale takhle Starka už dlouho neviděl. Ani s Pepper neměli takový vztah. Nikdy se spolu moc nesmáli, ani spolu nepili, Pepper ho jenom za to buzerovala. Peterovi oba muži přišli spolu kouzelní.

„Počkej až se vzbudí a bude vidět velký hovno“ zasmál se Tony a svalil se Lokimu na břicho. Bůh neplechy se trochu lekl náhlé tíhy na jeho spodní části břicha, ale nijak mu to nevadilo a začal se smát se Starkem. Už se dlouho takhle nesmál, naposledy včera. Moc dobře si pamatoval, jak se spícímu doktorovi vkradli do pokoje a změnili mu dioptrie v jeho brýlích. To byl Tonyho nápad, ale Loki ty brýle zakouzlil, takže s ním souhlasil. Málem i doktora vzbudili, jelikož se Stark už nedokázal udržet na nohou a zakopl a roh nočního stolku. Loki ho odtamtud musel odtáhnout pryč do obývacího pokoje, kde nakonec oba spolu usnuli.

„Kolik je hodin, mladej?“ zeptal se Stark, když se trochu uklidnil a zvedl se z Lokiho břicha, jelikož usoudil, že není dobré moc Lokiho královské břicho dráždit. Očima se v místnosti snažil najít hodiny, ale nikde tu nebyly. Asi je někam musel přestěhovat.

„Osm“ opověděl a Loki se otočil na Petera. Bůh na jeho přítomnost zcela zapomněl a začal se cítit trochu trapně. Bylo celkem nevhodné, aby jejich první setkáni proběhlo tak, aby mu musel shánět nádobu na zvracení. Opatrně se tedy postavil a došel k němu. Chvíli si ho prohlížel a usoudil, že je to ten mladý kluk z Tonyho vyprávění. Byl roztomilý a na tváři měl kouzelný úsměv, který v Lokim vyvolával divné pocity. Nikdy s dětmi před tím nijak nekomunikoval a nyní se cítil poněkud trapně a zmateně.

„Já jsem Loki a ty musíš být Peter, že ano?“ představil se bývalý král a podal mu ruku. Peter si s bohem potřásl a přikývl na souhlas. Bůh si najednou vzpomenul, že si vypůjčil jeho knihu, a že by ji nejspíše měl vrátit. To by také vysvětlovalo jeho přítomnost. Bohovi se okolo druhé ruky objevila zelená záře a najednou se v jeho ruce objevila kniha, kterou Peter hledal. Loki se usmál, naposledy si knihu prohlédl a podal ji mladíkovi.

„Děkuji za vypůjčení. Anthony mi řekl, že by ti to nevadilo, tak jsem si ji dovolil na chvilku půjčit“ poděkoval Loki. Peter se usmál a na tváři se mu usídlil divný výraz, který Loki nedokázal identifikovat.

„To je pecka! Počkejte až to řeknu Nedovi!“ zamával s knihou před sebou a málem s ní uhodil boha, ale Loki se stihl vyhnout. „Bůh, který útočil na New York četl jeho knihu! To je bomba!“ chytl se za vlasy a málem si je radostí vytrhal. „Pane Loki, ani nevíte jak moc jsem vás rád poznal a je mi velkou ctí, že jste si vypůjčil tu knížku“ zajásal Peter. Z ničeho nic se vrhla na boha chaosu a objal ho. Loki se zatvářil poněkud vystrašeně a celý ztuhl. Tony to viděl a poznal, že bůh není zvyklý na objetí a aktivní děti jako je Spider man.

„Hej, mladej, mírni se trochu“ promluvil Stark a Petera odtrhl od boha. Loki hrdinovi věnoval vděčný pohled. Peterovi hned zmizel úsměv z tváře, jelikož si uvědomil, co teď právě udělal.

„Pane Loki, já se moc omlouvám. Nezabijete mě, že ne?“ omluvil se se strachem mladší hrdina a klekl si před kouzelníka. Loki se usmál. Byl to vážně roztomilí chlapec, hlavně když se bál a omlouval. Tony oběma věnoval udivené pohledy a naštvaně se zadíval na Lokiho. Petera popadl za rameno a vytáhl ho na nohy.

„Neklekej si před něj. Zvedá mu to ego a potom si myslí, že si může dělat, co chce“ řekl Stark mladšímu klukovi a pustil konečně jeho rameno. Peter oběma mužům věnoval zmatený pohled a Lokimu hned klesl úsměv na tváři. Ona sám si přiznal, že mu to udělalo na chvilku dobře. Vždy se najde nějaký ten prostor pro zvětšení ega prince. Už dlouho nikdo před ním nepoklekl a prosil o odpuštění a v Lokim to vyvolalo různé emoce a vzpomínky, na která rád vzpomínal, ale i ty, na které nerad vzpomínal.

„Omlouvám se Pane Starku, nevěděl jsem, co mám dělat“ omluvil se znovu už po několikáté za tenhle den.

„Nemusíš se nikomu omlouvat, hlavně ne trpaslíkovi z Ereboru“ řekl Loki a jeho přirovnáním donutil Petera k smíchu. Spider man tak poznal, že tu knihu četl, a že četl i víc než jen tuhle jedinou. Loki se také ďábelsky pousmál nad svým vtipným komentářem, který Stark zřejmě nechápal soudě podle jeho velice zmateného pohledu.

„Já nejsem trpaslík“ rozdurdil se Tony a šáhl si do kapsy, kde byl umístněný vypínač k disku na Lokiho krku. Loki si jeho nebezpečného činu nevšiml a tak pokračoval ve svém ďábelském usmívání, které Tonyho dokázalo velmi rozhněvat.

„Možná ne, ale jako jeden rozhodně vypadáš“ zasmál se a věnoval krátký pohled Peterovi, který se div ještě neválel po zemi. Tony se naštval, nesnášel, když ho někdo urážel kvůli jeho výšce. Popadl vypínač do jedné ruky a druhou rukou popadl bohův krk a silně jej přirazil ke stěně za ním. Pevně stiskl vypínač a snažil se odolat velké potřebě ho okamžitě zmáčknout. Tony bohovi vypínač přiblížil k obličeji, aby si Loki uvědomil v jaké situaci se nacházel. Lokimu ihned povadl úsměv, ale nezmizel úplně. Stark podle jeho výrazu mohl říct, že si to užívá.

„Proč máš takovou potřebu mě pořád srát?!“ zavrčel Tony. Loki se mu rozesmál do rudého obličeje. Anthony byl celý rudý vzteky jen díky tomu, že si Loki udělal srandu z jeho výšky, a bohovi to dělalo neskutečně dobře. Po delší době mohl zase vidět ten roztomilý lesk v jeho očích, když se vztekal. Tonyho dech se vždy zrychlil díky adrenalinu v krvi a celé jeho tělo se tak zpevnilo a mohlo být vidět jeho svaly, které Loki rád obdivoval. Měl rád jeho naštvaný hlas, který ho dokázal dostat do hravé nálady.

Peter to vše jen z dálky pozoroval a radši byl úplně ticho a nedával najevo svou přítomnost. Mladý kluk mohl jen doufat, že se mu nic nestane.

„Anthony, já tě přeci neštvu pořád, včera jsem byl hodný jako beránek“ podráždil Iron mana Loki svým typickým ďábelským hlasem, který v hrdinovi vyvolal další vlnu vzteku. Pevněji stiskl Lokiho hrdlo a ruku s vypínačem přitiskl těsně vedle bohovi hlavy.

„Proč to děláš?! Pořád jen provokuješ!“ zavrčel znovu Tony Stark Lokimu do obličeje. Ruku pořádně natiskl na Lokiho krk a bůh už mohl cítit, jak mu uniká kyslík z plic.

„Protože jsi strašně roztomilý, když se vztekáš“ dostal ze sebe s menší námahou bůh neplechy a stále se uspokojeně usmíval. Úsměv ho ale hned přešel, jelikož Tonyho stupnice vzteku dosáhla úplného vrcholu. Génius zapnul disk na Lokiho krku, bohovým tělem ihned projel elektrický proud a vypínač, který Tony držel, upustil na zem a nechal ho puštěný. Lokiho tělo okamžitě začalo cukat. Druhou už volnou ruku, také přiložil na bohovo hrdlo a silně zatlačil. Thorův bratr se ihned začal dusit a snažil se Starka nějak zastavit, ale pohyb kvůli proudu v jeho těle byl zcela nemožný. Loki se jen tedy zmohl jen na bolestně skučení a o pohled, který by mohl Starka přesvědčit k slitování. Tony ale stále boha nepřestal škrtit a Loki mohl cítit, jak vzduch v jeho plicích mizí, ale nevrací se zpátky. Jeho hlava se začne motat a silně třeštit a celé jeho tělo je plné bolesti a nepříjemného pocitu, který způsobuje proud. Jestli Loki něco rychle nevymyslí nebo se Stark neslituje, Loki umře, tím si byl jistý.