Tati řekni mi nějakou pohádku...

12 - Monstrum

Bohu neplechy se podařilo svými kouzly zničit vypínač a díky tomu se disk na jeho krku vypnul. Jeho tělem okamžitě přestala proudit elektřina a ihned vší silou, která mu zbývala, odstrčil zbohatlíka, který málem spadl, od sebe a bůh únavou klesnul k zemi na kolena. Krk ho hrozně bolel a pálil při každém nádechu a jeho plíce se při každém nadechnutí bolestivě naplnily vzduchem. Chvilku se Loki snažil popadnout dech a dopřát tak jeho tělu to, co potřebovalo, ale musel rychle něco udělat než se stihne Tony vzpamatovat. Tohle jeho opatrovatel přehnal. Loki vzhlédl vzhůru k Tonymu a věnoval mu vražedný pohled.

„Co jsem udělal, tak hrozného, že se mne teď snažíš zabít?!“ vychrchlal ze sebe nejstarší v místnosti a pomalu se postavil na nohy. Tony si mohl všimnout zelené záře okolo jeho rukou a jisker zuřivosti v jeho smaragdově zelených očích a to byl také ten moment, kdy Peter ve strachu a obavách o dva muže rychle utekl najít někoho, kdo by mohl zabránit dalšímu útoku na New York. Iron man, hrdina země, strachy ztuhl, když spatřil jak se jeho světlá pleť začíná pomalu přeměňovat na tmavě modrou s kouzelně strašidelnými ornamenty. V životě neviděl nic takového, ale bylo svým způsobem nádherné, Tonymu to teda tak přišlo.

„Loki, já tě nechtěl zabít“ zašeptal potichu, skoro neslyšně Stark a couvl o krok dozadu, když se k němu Loki pomalým krokem začal přibližovat. Anthony mohl ve větru cítit silnou prazvláštní energii, kterou nedokázal nijak identifikovat. Jediné, co teď génius mohl cítit byl strach, chlad a zuřivost boha chaosu. Najednou se cítil menší než kdykoliv předtím.

„Nechtěl?! Před chvílí to tak nevypadalo. Iron mane!“ rozkřikl se černovlásek a hrdinovu přezdívku vyslovil s velkou dávkou sarkasmu v hlase. Natáhl před sebe ruku a začaly mezi prsty proplouvat pramínky zelené mlhavé barvy. Loki se ihned zarazil, když si všiml barvy jeho kdysi světlé pleti. Rozhlédl se v rychlosti po velké místnosti a všiml si jak celý pokoj pokryla chladná mlha.

„Ne, ne, ne, znovu ne“ promluvil vystrašeně a polekaně si začal kontrolovat ruce jestli opravdu byly modré barvy. Když bůh zvedl hlavu a zahleděl se do Anthonyho hnědi v očích, jako kdyby v nich hledal záchranný bod a prosil o pomoc, Tony spatřil v Loki očích, co v nich nikdy neviděl. Bylo těžké přečíst Lokiho emoce, ale nyní byl jako obrovská otevřená kniha popsaná jedním slovem. Strach, by bylo napsáno v té knize. V Lokiho očích nebylo nic jiného než čistý a nefalšovaný strach. Hrdina si myslel, že mimozemšťan jako Loki strach cítit nemůže, ale opak byl pravdou. Lokiho rty se rychle pohybovali a slyšel, jak něco kouzelník šeptá. Hned, jak si bůh uvědomil, že se na něj Tony dívá, utekl pryč. Po bohovi nezbylo nic než jen chladná místnost a velice divný pocit v géniově nitru.

Tony chvilku váhal jestli má boha sledovat a zjistit, co se to vlastně stalo, a proč je celý modrý. Nakonec usoudil, že by bylo vhodné se aspoň ujistit, že je bůh v pořádku, a že nic neprovede. Rozeběhl se tedy směrem odkud byla cítit pronikavá zima, která ho zavedla do koupelny úplně v horním patře Tonyho bydlení. Když opatrně a neslyšně přistoupil ke dveřím, slyšel tiché vzlyky. Nechápal, co se stalo, ale z nějakého důvodu mu boha bylo líto.

„Loki, co se stalo?“ zeptal se Iron man hledíc na dveře před sebou. Loki nic neřekl a zůstalo tak ticho doprovázeno vzlyky mrazivého obra.

„Mám zavolat Thora?“ otázal se s opatrností. Thor by mohl vědět, co se děje a mohl by tak svého bratra utišit, ale také na druhou stranu věděl jaký mají ti dva mezi sebou napjatý vztah. Za dveřmi se ozval zvuk tichého nesouhlasu. Tony si mohl myslet, že Loki nebude chtít svého bratra nyní vidět, sám ani netušil, kde teď s Furym lítá.

„Loki? Jdu dovnitř“ oznámil hrdina, zaťukal na dveře a pokusil se je otevřít a k jeho štěstí byly opravdu otevřené. To, co ho čekalo za dveřmi ho velice vyděsilo. Chlad prostupoval až do morku jeho kostí a bolestivé vzlyky drásaly jeho uši. Celá koupelna byla jako po výbuchu a Tony by přísahal, že ještě okolo některých předmětů se vznášely telené jiskry. Sprchový kout byl plný střepů skla, umyvadlo bylo také plné střepů ze zrcadla a hlíny z květináčů. Listy kytek a květy byly roztrhané a nacházely se všude v místnosti. V tom všem uprostřed ležel vzlykající bůh.