Tati řekni mi nějakou pohádku...

26 - Klid a mír

Kouzelník otevřel oči a okamžitě se do nich začaly zabodávat paprsky světla. Rozbolela ho hlava a tělem začala prostupovat bolest. Chtěl si sednout, ale měl pocit, jakoby každá kost a sval v jeho těle byli probodávány malinkými jehlami. Nemohl se sice posadit, ale jeho zrak si zvykl na velké množství světla v místnosti, takže mohl s jistotou říct, že je ve Starkově posteli. Je tady? Dal ho sem on? Začal se rozhlížet, ale místnost byla prázdná a v pokoji byla jen vonět Tonyho kolínská a jeho smradlavé propocené ošacení, které měl narvané v nedaleké skříni. Loki by dokonce řekl, že to z té skříně vytékalo. Po chvilce sledování Tonyho oblečení se rozhodl, že by ho mohl zkusit najít. Potřeboval vědět, že je v pořádku, potřeboval se ujistit, že Thanos dodržel obě části dohody. Měl pocit, že mu hlava za chvilku pukne a jeho kosti se promění na prach. Potřeba najít svého milence rychle narůstala a jeho mysl se zaplnila obavami, které jeho žaludku nedělali dobře.

Proto se opřel o lokty, a když pominula bolest, která projela jeho tělem jako blesk, tak ze sebe shodil deku a odhalil tak obvaz okolo jeho břicha. Do hlavy se mu vrátila vzpomínka na tvrdou ránu, kterou obdržel Thanosovou rukavicí posílenou kamenem síly. V jeho očích se zase zablýskal strach a bolest. Jestli mu vzpomínky vymazával stejným způsobem jak naposledy před lety, tak je bohovi jasné, že se mu postupem všechny vrátí. To opravdu nechtěl, žít v další mlze, kterou mu kdysi způsobil ten stejný Titán. Trochu se naklonil, aby si mohl sednout, čímž způsobil další proud bolesti. V hlavě mu opět problikla vzpomínka, jak jej Thanos uhodil do tváře a z jeho nosu vytryskla krev. Ale teď byl jeho nos v pořádku. Musel to udělat už dávno. V uších mu začal znít jeho hlas a výhružky, scény, které se stali. Chytil se za hlavu a doufal, že to za chvilku přestane. Povolil obvaz okolo jeho hlavy a usoudil, že bude lepší, když ho sundá. Měl pocit, jakoby mu látka tlačila na mozek.

Postavil se, zamotala se mu hlava a trochu se zakymácel. Jednou rukou se opřel o stěnu a podél ní se dokázal dostat až ke dveřím. Zjevil se mu obraz Strange, jak na něj opět křičí a nadává, že vše byla jeho chyba, že kvůli němu umře polovina lidí ve vesmíru, jeho kamarádi, přítelkyně, Lokiho kamarádi, Thor. Pak už jen viděl, jak do něho buší a on se snaží bránit, ale kvůli poutům to nešlo. Zamezila každý jeho pohyb. Další vzpomínka jej donutila se podívat na jeho zápěstí, které bylo ovšem taky zahalené obvazy. Bruce. Pomyslel si. Doufal, že je naživu, byl to dobrý člověk.

Otevřel dveře od pokoje a rozhlédl se po chodbě, avšak byla nepříjemně prázdná. Loki se tedy rozhodl dobelhat k výtahu a doufal, že ve spodnějším patře budou jeho kolegové a vysvětlí mu, co se děje a jak dlouho bůh spal. Měl málo času, než Thanos zjistí, kde se skrývá, než ho najde a opět potrestá.

Zmáčkl tlačítko a chvilku počkal až stroj vyjede nahoru. Vešel do výtahu, kde jej zasáhl nával bolesti břicha. Donutilo jej to sklopit zrak a oběma rukama se opřít o zrcadlo za ním. Bolestí zavřel oči, a když bolest začala ustupovat, všiml si, že bílé obvazy nasakují jeho novou krev. Začalo mu být velice nepříjemně a teplo. Jeho tělo pokryl studený pot a ve výtahu se ochladilo. Kouzelníkova pokožka začala nabírat modrý odstín a jeho zelené oči zrudly. Tohle nebylo dobré, ještě se mu to nikdy nestalo. Možná měl počkat až za ním do Tonyho pokoje někdo přijde. Ale myšlenka na Strange čekajícího na pomoc jej pohnala kupředu. Musel se postavit Thanosovi i kdyby mu Avengers pomoci nechtěli. Na jeho rozhodnutích záviselo mnoho životů. Dveře od výtahu se otevřeli.

„Loki!“ Řekl vystrašeně Bruce a hned se nabídl jako opora pro zraněného boha. Mrazivý obr se pousmál. „Žiješ.“ Vychrchlal ze sebe. Potřeba se napít narůstala, ale nebyl si jist, jestli by se mu voda hned z vyprahlého hrdla nevypařila. „Nemluv, potřebuješ něco k pití a taky odpočinek. Musíš ležet. Jsem překvapený, že si se zvládl vůbec postavit.“ Oznámil starostlivý doktor a pomalu oba muži došli až ke gauči, kde seděli zbylí Avengers. „Ještě, že mi JARVIS řekl, že si se dal do pohybu, vypadáš, že každou chvilku umřeš.“ Natasha hned pomohla Lokimu, který zaskuhral bolestí, sednout si na gauč. „Kde je Tony?“ Zeptal se, když se podíval po místnosti, kde byl jen Clint, který se na něj mračil a Natasha, která mu podávala sklenici vody. Bruce hledal něco v jeho přenosné lékárničce, která byla hned vedle Hawkeye.

„Popravdě, nikdo neví. Hned, jak se vzbudil, šel upravit svůj oblek, aby mohl fungovat i ve vesmíru a vyrazil tě hledat.“ Odpověděla agentka a podala bohovi sklenici. Loki se ihned s radostí napil a sklenici vyprázdnil celou až do poslední kapky. „Kurva to je idiot. Musím ho jít najít, Thanos ho mů-” Začal se zvedat, ale Nat ho okamžitě zatlačila zpátky do měkké pohovky. „Nikam nejdeš, sotva stojíš!“ Ozval se Bruce a i s čistými obvazy došel až k modrému mimozemšťanovi. „Vy to nechápete. Musím ho najít, jinak jim Thanos něco udělá!“ Trval na svém bůh, ale Ruska jej pevně držela na místě. Bruce mu začal opatrně sundávat jeho starý zakrvácený obvaz, ale bylo to obtížné, jelikož mu voda dodala sílu se aspoň trochu vzpírat. „Uklidni se, sakra!“ Zavrčel Bruce. Loki na malý moment ztuhl.

„Jim?“ Zeptal se Clint, který doteď byl ticho a jen Lokiho probodával pohledem. Hawkeye tak přilákal pozornost ztuhlého kouzelníka. „To znamená, že je Strange živý a tenhle bastard ho tam nechal!“ Řekl naštvaně a stoupl si přímo před boha chaosu. Nic neudělal jen do něj pohledem probodával dýky a zaťal ruce v pěst až se mu nehty do dlaně zabodávaly. Díky němu je Steve v hrozném stavu, díky němu má zlomenou ruku a dalších pár kostí. Díky němu jsou Vision a Wanda mrtvý. Díky němu má Thanos skoro všechny kameny. On je ta příčina, proč vesmír umírá a všechno trpí. „Clinte, odstup.“ Varovala ho jeho kamarádka. Poslechl ji.

„Pomohl mi utéct, abych sehnal pomoc.“ Obhájil se Loki. „Musíme jim pomoci, co nejdříve, jinak je oba Thanos zabije a pak nás dokud nedostane ten kámen.“ Sdělil a očima vyhledal modrou zářivou kostku na barovém pultu. „Kde je můj bratr? Jestli mi nepomůžete vy, tak on určitě ano.“ Zeptal se a snažil se vzepřít Widow, ale pevně jej tlačila do ramene, aby zůstal v klidu sedět, jelikož cítila, že bůh opravdu brzy udělá něco špatného. „Truchlí, myslí si, že tě Thanos zabil. My si to taky mysleli.“ Odpověděla. „Já se ptal, kde je, ne co dělá.“ Zamračil se. „V novém Asgardu. Dvě a půl hodiny autem, ale ty zůstaneš hezky tady, počkáme než se vyléčíš a pak půjdeme Tonyho se Strangem zachránit.“ Loki naštvaně vydechl, věděl, že bude trvat dlouho než se bude moci opět postavit do bitevního pole.

„Proč jste mu neřekli, že jsem tady?“ Zeptal se frustrovaně. Chtěl vidět svého bratra a rozhodně nechtěl, aby si myslil, že je mrtvý. „Nebylo kdy, strašně dlouho jsem tě dával dohromady, pak přišel Clint a zapomněli jsme Thorovi oznámit, že jsi v pořádku.“ Odpověděl Banner a podal špinavý obvaz své přítelkyni, která ho hned odnesla k dalším krvavým obvazům a tamponkům, které ještě nestihli vyhodit.

„Jdu Furyho a Thora informovat.“ Řekla žena a položila sklenku předem připraveného horkého čaje na stůl. Loki se na ní usmál. Tiše poděkoval a hned si z čaje upil. Následně se jeho barva pleti začala měnit na jeho bledou, lidskou. To bylo dobré znamení pro doktora, který sledoval, jak Nat bere telefon do ruky, vytáčí číslo a následně mizí v tmavé chodbě.

„Jak dlouho jsem byl mimo?“ Zeptal se netrpělivě. Potřeboval se ujistit, že je tu nějaká šance, že by Thanos ještě jeho milence nenašel. Oba muži se na něj podivně zatvářili. Jotunovi se ty pohledy vůbec nezamlouvali. Věděl, že dostane odpověď, která nebude dobrá. Jen doufal, že nespal až moc dlouho. „Nemáme tolik času, než Thanos zjistí, že jsem pryč a vydá se mě hledat.“

„Byl jsi mimo skoro celý den.“ Odpověděl Bruce. Loki zasyčel bolestí, když Banner začal čistit ránu. „Uklidni se. Musím ti to vyměnit.“ Řekl podrážděný Banner, kterému začalo Lokiho neklidné tělo lézt na nervy. „Celý den?! Kurva.“ Zanadával a sklopil zrak. Nechtělo se mu věřit, že byl celý den v bezvědomí. Byl si skoro stoprocentně jist, že Thanos Strangeovi provádí hrozné věci, pokud ho tedy k jeho štěstí nezabil. Před očima mu opět problikla chvilková vzpomínka. Sáhl si na spánek, kde nahmatal podivné zranění, pálilo při doteku, které mu způsobil jeden z kamenů nekonečna. Místností se ozýval jeho křik, který nakonec utichl a změnil se ve tmu a uklidňující ticho. „V pořádku?“ Zeptal se jej doktor, Loki jen přikývl. Musel se k Tonymu dostat, co nejrychleji. Měl o něj takový strach. Netušil, že by Tony někdy udělal takovou blbost. Měl se v klidu léčit.

Ve společenské místnosti opět nastal klid a bůh začal přemýšlet. Obdržel od Clinta naštvaný výraz, ale lučištník po chvilce odešel. Loki nevěděl, co přesně udělal. Možná Clinta pořád štval ten útok. Nevěděl to jistě, ale byl si jist, že mu Avengers nepomůžou, Steve je zraněný, Clint je na něj naštvaný, Banner s Widow mu nedovolí ani pohnout. Bude muset vymyslet nějaký plán, jak teserakt vzít a vydat se zpátky na Thanosovu loď a jednou pro vždy fialovou zahrádku zabít. Nechtěl se tam vrátit, ale chce zachránit svého přítele, nemůže dovolit, aby jeho chyby dostihly i jeho. Slíbil mu, že bude žít, i kdyby to Lokiho mělo stát život.

„Hotovo, teď půjdeš zpátky do postele si odpočinout.“ Řekl Bruce, když dokončil obmotávání čisté látky okolo Lokiho trupu. Myslel si, že když je bůh ticho, tak mu jeho plán odsouhlasil, ale když se na něj podíval a uviděl ten jeho výraz, něco mu říkalo, že Loki zpátky do postele nepůjde. „Hádám, že mi teď řekneš, že spát nechceš.“

„Ne, nechci.“ Odpověděl jednoduše a nic dalšího už říkat nechtěl. Čekal totiž, co jeho kamarád udělá. Oba dva věděli, že ho Bruce v Avengers Tower nemůže držet věčně, takže je otázkou času, kdy se Loki zvedne z toho gauče, obleče si své oblečení, navlékne helmu, vezme teserakt a vydá se zachránit dva pěkné muže v nesnázích. Bannerovi trvalo chvilku, než si uvědomil, že mu opravdu nemá cenu něco přednášet, je více tvrdohlavý, jak jeho nejlepší kamarád, který udělal to stejné, co dělá teď Loki. Zachraňuje svého milence hned po probuzení z bezvědomí. Ani jednoho nic nezastaví. Možná, kdyby se mu ho povedlo uspat.

„Dobře, jak myslíš. Nemůžu tě tu držet proti tvé vůli.“ Bruce se tedy postavil a vzal svou lékárničku. Podíval se  na Lokiho, který stále čekal, co z jeho kamaráda vypadne. „Nemám tušení, co se tich devět dní dělo. Tobě i Stephenovi. Ale jestli chceš můžeš odejít, oblečení máš u baru i s Teseraktem. Jen tě chci požádat ať neděláš blbosti a myslíš tím, co máš v hlavě.“ Oznámil Bruce a radši odešel, než ho dostihne pocit viny, který se dostaví každou chvilku. On přece za to nemůže. Řekl kouzelníkovi v jakém stavu je, že by mu pomohli, až se uzdraví, ale on se rozhodl takto. Na ten pocit si začal zvykat. Stejný byl i Tony. Do všeho se hned vrhl po hlavě, hlavně, když se jednalo o jeho milované. Třeba o Pepper nebo Petera.

Loki chvilku seděl na gauči a čekal než zase jeho vzpomínky, které vyplavávaly na povrch, utichnou a uloží se na jejich místo. Po deseti minutách bylo zase ticho. Bůh se opatrně postavil a došel k barovému pultu pár metrů od něj. Chtěl se obléci pomocí kouzel, ale bylo chytřejší ať si síly šetří na Thanose. Proto se po dlouhé době toho oblečení musel dotknout a pracně se do něj nasoukat. Jeho zranění mu vše stěžovala. Neměl tak velkou možnost pohybu a to mu lezlo na nervy. Už chtěl vidět dýku v Thanosově fialové lebce a živého Tonyho. Cítit jeho rty na svých. Jeho kůži na té jeho, chtěl si ho k sobě přitisknout a nepustit jej. Kdyby věděl, že je Tony na cestě k němu nebo dokonce už na té lodi, tak by neutekl a šel se Thanosovi pomstít i s jeho partnerem.

Když se mu povedlo obléci do kalhot, které byli ještě od krve a dát si černé triko, které bylo jako jediné čisté, jelikož se nachází pod jeho brněním z barveného vibránia, tak si dovolil dopít čaj, který mu Widow dala. Byl sice už celkem studený, jelikož ho ještě před chvilkou držel jako mrazivý obr, ale byl výborný. Podíval se na své černé boty s proužky zlata. Musel se pousmát, věděl, že je Tony bohatý, ale potěšila ho ta myšlenka, že byl schopen utrácet svoje peníze pro něj. Oblek miloval. Byl pohodlný, fešný a vystihoval jeho osobnost, ale hlavní pro něj bylo to, že ho vyrobil Tony jen pro něj. Proto mu bylo líto, že mu Thanos musel helmu rozbít. Teď na ní byl jen jeden roh. Ale až zase vše bude v pořádku, tak to snad Iron man spraví. Myslí pozitivně. To je dobré znamení, i když se Loki cítil divně, jelikož většinou v hlavě přemítal to nejhorší. Co to s ním Tony prováděl sám nevěděl, ale divné pocity, které vyplavávaly po dlouhé době opět na povrch, i když nebyly zrovna příjemné, se mu líbili a cítil ve své mysli klid, i když tam vládl chaos, ve kterém se nevyznal, ale byl s tím naprosto spokojen.

„Nechceš s tím pomoc?“ Ozval se ženský hlas. Loki se na přicházející ženu podíval a pousmál. „To bys byla hodná, děkuji.“ Odpověděl. Natasha mu tedy pomohla nasadit zelené brnění na hruď a pak mu podala kabát, do kterého se bůh dokázal nasoukat sám. „Díky.“ Poděkoval a z pultu vzal modrou kostku. Byl to dobrý pocit jí držet. Cítil její sílu, jak proudí v jeho žilách. Kdyby ji dal svým kolegům, tak by nejspíš už polovina všeho živého ve vesmíru nebyla. Proto své rozhodnutí nelitoval. Byla ro jiná rozhodnutí, která by nejradši udělal znovu a lépe.

„Přišla jsem ti říct, že tu Thor za chvilku bude.“ Sdělila agentka a opřela se o pult, kde se nacházel prázdný hrníček, který byl kdysi plný čaje, a Lokiho rozbitá helma. Natasha mu nepřišla jen oznámit, že je jeho bratr na cestě, ale je tu také ze dvou jiných důvodů a jedním z nich je její zvědavost. Chtěla vědět, co se přesně stalo, proč Loki vypadá takhle, a co se stalo s jejich novým kolegou doktorem Strangem. „Když budeme čekat na Thora, mohla bych se tě zeptat na pár věcí?“ Požádala se o dovolení Natasha a sedla si na pult pro větší pohodlí. Loki se na ní chvilku jen díval a doufal, že Thor přijede, co nejrychleji a pomůže mu zabít Fialovou zahrádku.

„Moc si toho nepamatuju. Vymazal mi všechny vzpomínky a poslední, co si pamatuju je včerejší útěk.“ Řekl bůh Natashe a sledoval změnu v její tváři. „Nejspíš použil tu stejnou techniku jako minule, když jsem byl v jeho zajetí. Něco postupem času vypluje na povrh, ale jsou to jen útržky. Proto si nepamatuju skoro nic z minula, co jsem tu byl a všechny vás skoro zabil.“ Dodal, aby černá vdova pochopila, jak je i on sám zmatený a je pro něj důležité rychle odejít a zastavit Thanose než bude pozdě, než si on najde jeho. Jeho tvář mu problikla před očima, jeho úsměv, zlatá rukavice, jak se pomalu i s kamenem síly blíží k jeho spánku, snažil se vyprostit z pevného sevření, ale stráže byli silní a on slabý.

„Málem umřel Tony, když sem letěla ta raketa. Musel jí odklonit a nasměrovat ji do portálu, který si vytvořil. Málem vybuchl i s tou raketou ve vesmíru, ale naštěstí stihl proletět zpátky. Dole ho pak chytil Hulk. Musel ho taky vzkřísit.“ Vzpomněla si a sledovala Lokiho, který sklopil zrak. Nepamatoval si žádnou raketu a vůbec neměl tušení, že ho málem zabil. Nebo on ne, i když vlastně jo, ale ne zároveň. „Musíš ho mít opravdu rád.“ Konstatovala Nat a usmála se. Kouzelník odlepil oči od podlahy a podíval se na svoji kamarádku. „Upřímně jsem neměla tušení, že jsi gay a Tony taky.“ Loki se zasmál.

„Tony není gay a já už vůbec ne. Jsem pansexuál a Tony je bisexuál, jen o tom nějak moc s vámi nemluvil. Možná se styděl nebo i tom sám asi nevěděl.“ Opravil ženu před ním a vykouzlil si tak úsměv na tváři.  „Máme ještě čaj?“ Zeptal se a rozhlédl se po malé kuchyňce, pokládaje teserakt na pult. „V konvici by měla být ještě horká voda a támhle v té skříňce máme čaje, tak si vyber. Osobně doporučuji ten sypanej s lesními plody.“ Odpověděla. Loki se ihned začal hrabat v hromádce krabiček a pytlíku s čaji. Když našel, to co hledal, tak si vzal hrnek, dal do něj dva pytlíky černého čaje a zalil horkou vodou. „Kdy se to vlastně stalo?“ Zeptala se zvědavá rudovláska. Loki se na ní zmateně podíval. „Co máš teď namysli?“

„Ty a Tony.“ Upřesnila. Loki se musel zamyslet. Nikdy ho nenapadlo se zamyslet, kdy vlastně začal k Tonymu cítit něco víc, on si to hlavně dlouho nechtěl přiznat, ale už při jejich prvním milování to bylo jiné, než s jeho ostatními milenci, kteří byli s Lokim jen pro uspokojení jeho tužeb a potřeb. Nastalo ticho a Natasha sledovala, jak bůh usilovně přemýšlí a snaží se najít ten moment, kdy začal velký zmatek v jejich hlavách a rozkrocích. „Popravdě na to ti asi neodpovím. Asi to bylo postupem času.“ Odpověděl upřímně a podíval se, jak je na tom jeho čaj. „Ale poprvé mi dal pusu, když jsem brečel na zemi v koupelně... Pak ten nadrženej idiot, chtěl abych ho líbal pořád. Pak už mi jen hodil trenky do obličeje a nejednou jsem se do něj udělal.“ Dodal s malým úsměvem na tváři. Natasha se nahlas zasmála. Čekala, že to nebude velká romantika. Byl to přece Tony a ten jde do všem hned po hlavě a nebojí se odmítnutí.

„Takže tě svedl a ty si jako všechny jeho milenky nedokázal odolat?“ Zeptala se s příjemným úsměvem. Loki přikývl a schladil si svými schopnostmi čaj. „Byl jsem na něj naštvanej, protože jste se nás snažili zabít a on myslel jen na sex. Začal se vysvlékat a já nevěděl, co dělat. Pak…“ Hlesl hlasem, když si vzpomněl, co se doopravdy stalo. Moc dobře věděl, že začal Tonymu skákat na špek. Hlavně, když řekl, že mu má naplácat. To s Lokim udělalo divy, pak ho slyšel-

„Pak co?“ Zeptala se Widow a sledovala, jak se začal nejspíše poprvé v životě červenat. Věděla, že Loki neodolal a udělal, to co tolik jeho milenec chtěl. „Notak, vyklop to ze sebe. Nemusíš se za to stydět. Nikdo Tonyho kouzlům nedokáže odolat, ani samotný bůh lží a iluzí, největší kouzelník všech dob. Nechal ses obalamutit jeho nádhernými slovními hrátkami.“ Řekla s lišáckým úsměvem Widow a čekala, jestli se bůh naštve nebo jí rovnou zabije. Věděla, že po krátkém zdřímnutí se cítí lépe a je schopný něco takového udělat. Ale Loki ještě více zčervenal. To opravdu nečekala, popravdě, čekala, že do ní bodne jakousi dýku nebo ten nožík blízko jeho ruky, ale to co udělal ji překvapilo. Takového boha chaosu nepoznávala.

„U Odinova vousu! Přiznávám, že jsem mu skočil na špek, ale já za to opravdu nemůžu. Neměl jsem sex desetiletí a on pak začal sténat a já ztratil kontrolu.“ Vykřikl poraženě Loki. Natasha se nahlas zasmála a doufala, že jí kouzelník nevyřízne jazyk. „Nesměj se! To není vtipný!“ Začal se vztekat, ale pořád nic nebezpečného nedělal. Jeho nová kamarádka se začala smát hlasitěji. Po chvilce sledování červenovlasé ženy, sklopil zrak. Chyběl mu a bál se o něj. Na chvilku zapomněl na Thanose a velké nebezpečí. Ale po chvilce povídání a tlachání to v něm zase vyvolalo negativní pocity. Když si toho agentka všimla, hned se přestala smát. „Promiň, jen jsem tě chtěla trochu rozptýlit.“ Přiznala. Loki zůstal ticho. Nemohl dál čekat na svého bratra. Čas rychle docházel a on jej plýtvá čekáním na bratra, který jej určitě bude chtít zadržet a udržet v bezpečí Tonyho postele. Thor si někdy nedokázal uvědomit, že je jeho bratr dospělý a nepotřebuje takovou péči, kterou se o něj stará. Chápal jeho lásku, i on ho miloval svým celým srdcem, ale nepotřeboval žádnou lítost a přehnanou starostlivost.

„Nemůžu tu jen sedět a čekat. Musím jít.“ Řekl a popadl kostku, která ležela nedaleko jeho ruky. Černá vdova se na něj podívala a seskočila z barového pultu. „Řekni Thorovi, že ho mám rád, i když mi často leze na nervy. A Clintovi řekni, že je mi to líto, a že se omlouvám.“ Řekl a zahleděl se na svou kostku v rukách. Byla tu velká šance, že Loki nepřežije, ale stejně velkou šanci měl i Thanos. Neměl si s bohem zahrávat, neměl porušit jejich dohodu.

„Uvidíme se za chvilku.“ Oznámil a usmál se. „Obejmi ho za mě.“ Dodal naposledy a odhodlaně chytl Teserakt a zavřel oči. Nechal se obklopit jeho energií a silou. Zahalil ho modrošedý kouř a najednou zmizel ženě z očí. Když otevřel oči uviděl jemu velice známou loď. Teserakt zase schoval svými kouzly, kde jej Thanos nenajde. Pořád ho bolelo celé tělo, ale byl schopný pro záchranu Tonyho udělat všechno. Rozhlédl se po velké chodbě, aby se zorientoval. Musel vymyslet plán, jak je najít a zjistit, že tu Tony někde je. I když doufal v to, že se sem nedostal a pořád ho hledá někde ve vesmíru. Ale měl ten divný pocit, že tomu tak není. Musel ho najít, ale takhle je moc nápadný a kdokoli jej může snadno spatřit. Musí využít moment překvapení. Thanos neví, že se bůh vrátil a Loki toho hodlá využít. Je čas, aby využil svých schopností měnit svou podobu. Pousmál se a následně jeho tělo začalo zeleně zářit a společně i se světlou září se změnil na jednoho z hlídačů jeho bývalé cely.

Chvilku chodil po lodi a doufal, že je najde nebo získá nějakou informaci, která by je k nim zavedla. Ale jediné, co potkal bylo pár stráží, jak hrají jakousi podivnou hru o peníze. Rozhodl se jim radši vyhnout, jelikož nevěděl, co jsou zač, jakou řeč používají a jestli jí Loki vůbec umí. Snažil se spoléhat více na své smysli. Ví jaké je to držet kámen nekonečna v ruce. Snažil se najít, cítit tu stejnou energii. Jít po její stopě, ale nikde nic necítil. Jediné, co cítil byl strach a vzpomínky, které měl s touto lodí spojené. Většina z nich byla jen čistá bolest, některé byly horší než bolest.

Zpoza rohu se ozvaly hlasy. Loki rychle zareagoval a pomocí svých kouzel vytvořil iluzi vězně, který vypadal, jako Steve. Opravdu jej v rychlosti nenapadl nikdo jiný, někdo koho tady nebudou znát. Namířil na iluzi svou falešnou zbraň a doufal, že Thanosovým žoldákům nebude nic divné. Najednou se z rohu vynořily dvě osoby, žena a muž. Něco si povídali a smáli se. Loki se pousmál a zasalutoval. Oba se na něj podívali, zasalutovali také a pokračovali v jejich konverzaci. Loki chvilku ještě nenápadně poslouchal. Rozuměl jen nějakým slovům, ale to úplně stačilo. Mluvili o nějaké místnosti a o dvou lidských mužích. To musí být Tony a Stephen. Měl pocit, že slyšel i něco na způsob otravný kouzelník. To museli být oni. Podle toho jak mimozemšťani mluvili usoudil, že museli právě odtamtud přijít. Zrušil svou iluzi a rychlým krokem se vydal směrem odkud cizinci přišli.

Cestou si promýšlel, co udělá. Nevěděl jak na tom jsou, co Thanos s nimi provádí. Jak velké  je nebezpečí tam hned vtrhnout. Jak nebezpečné je tam jít beze zbraně, zraněný. Jaké má šance? Věděl jen jedno. Musí je zachránit, i kdyby to mělo stát jeho život. Zachránit vesmír před velkým Titánem. Najednou to pocítil. Tu energii, která proudí v žilách jako elektřina. Musí být blízko. Čím dál šel po dlouhé tmavé chodbě, tím silnější a intenzivnější pocit to byl. Když zaslechl Thanosův naštvaný hlas, zastavil u velkých dveří. Ty dveře si pamatoval. To je jeho trůní sál. Má tam svoje křeslo, kterému říká trůn. Chtěl tam tak moc vtrhnout a probodnout Thanosovi lebku, ale musel na to jít chytře. Potlačit vztek, své emoce dozadu své mysli. Dělal to celý svůj život, proč to bylo teď tak těžké. Zaťal své pěsti a pomalu otevřel dveře. Hlas utichl a místo toho jej začal probodávat pohled jeho nepřítele. Jeho zrak našel Tonyho. Tekla mu krev po celém obličeji, jeho ruce byly svázané a nohy také. Klečel na zemi a okolo něj se začala tvořit malá kaluž krve. Podíval se do hnědi jeho očí a ty jeho vlastní se zatřpytili. Našel ho. „Loki…“ Tony se nenápadně pousmál. Takové zelené nádherné oči má jen jedna osoba ve vesmíru. Věděl, že přijde a zachrání je.

„Řekl jsem, že mě nikdo nemá vyrušovat mezitím, co se tady bavím s vězni!“ Vykřikl a namířil na něj svou ruku se zlatou rukavicí. „Co tu chceš?!“ Vyštěkl naštvaně. „Přišel jsem vám oznámit, že je na naší lodi vetřelec.“ Řekl Loki s klidem v hlasu. Nikdy v životě se necítil tak nervózně. Měl tak velký strach, že si myslel, že okolo něj musí být nějaká aura, která by ten jeho strach představovala, ale nic tam nebylo. „Kdo to je? Je to on?! Ten zrádce!“ Řekl opět naštvaně. Loki se naposledy podíval na Tonyho a pak na Strange, který ležel na studené zemi v bezvědomí. Pak se Thanosovi zahleděl přímo do očí. Měl pocit, jakoby mu přímo prostupoval do hlavy, jakoby mohl číst jeho myšlenky. Věděl, že Thanos cítí, že je tu něco špatně. Sklopil pohled na zem a pomalu si začala sundávat helmu, kterou následně zahodil na zem. Thanos se na svého vojáka udiveně podíval. „Co to děláš? Jestli tu je ten slizký had, tak ho chyťte a přiveďte ho sem!“ Zavelel, ale Loki ani nemrkl.

V místnosti se začala tvořit nepříjemná atmosféra. Loki se snažil rychle přemýšlet, ale nedokázal přijít na dokonalý plán, který by zajistil Thanosovu smrt. Potřeboval jistotu, že Tony přežije. Kámen mu dát nemohl. Věděl, že Thanos ztrácí trpělivost. Proto se společně se zelenou září změnil zpátky. Místo Thanosova vojáka, stál přede dveřmi černovlasý bůh, s obvazy okolo obou jeho zápěstí, okolo hlavy, v potrhaném obleku. „Přišel jsem si pro něj.“ Řekl sebevědomě a pohledem sjel k jeho milenci. Thanos se radostně zasmál. „Měli jsme dohodu a ty jsi ji porušil.“ Pokračoval a čekal, co Thanos udělá.

„Já, že jsem porušil dohodu, Asgarďane? To ty si mi měl sehnat všechny kameny, ale jeden si pořád držíš až moc blízko u těla.“ Řekl Thanos s velkým úsměvem. Přišli mu to vtipné. Věděl, že je bůh zraněný a nemá moc síly. Stačil by jeden kámen a konečně by toho zrádce zabil. Ale nemohl, jedině on věděl, jak se ke kamenu dostat. „Když mi ho teď dáš, pustím ty dva ubohé tvory a tebe nechám odejít.“  Nabídl. Znělo to slibně, ale Loki znal titána dlouho. Věděl, že lhal a všechny hodlal zabít. „Tak co Asgarďane, co to bude, vesmír nebo tvoje ubohá hračka?“ Loki chvilku přemýšlel. Thanos nechtěl čekat dlouho, proto chytil Tonyho za vybledle růžové vlasy a přiložil rukavici k jeho spánku. „Rychle nebo zemře.“

„Nee! Nedělej to, prosím!“ Vykřikl, když si všiml, že jeden z kamenů začal zářit. V hlavě mu šrotovalo tolik myšlenek a čekal než nějaká se zastaví a ukáže Lokimu, co má dělat. Thanos se zlomyslně usmál. Musel mu dát ten teserakt, nebyla tu jiná možnost. „Loki, nedělej to.“ Ozval se Tony, když si uvědomil nad čím přemýšlí. Tony je ochotný umřít, když to zachrání vesmír. Bůh sklonil pohled, nadechl se a vydechl. Byla tu jedna myšlenka, která mu v hlavě křičela ze všeho nejvíce. Spoléhal se na jedinou informaci, jediné slovo. Asgarďan. Nastavil před sebe ruku a na jeho dlani se začala objevovat ona kostka, po které Thanos tolik touží. Asgarďan. To slovo mu hrálo pořád v hlavě. „Loki, ne.“ Zaslechl Tonyho, ale nechtěl je uposlechnout. Musel je zachránit. Musel to udělat. „Dám ti ho a necháš nás jít.“ Řekl odvážně a podíval se fialové zahrádce přímo do očí. Thanos jenom přikývl a odhodil Tonyho. Dopadl na zem a udeřil se silně do hlavy, až se mu ztratil obraz před ním.

Nastal onen moment, kdy se rozhodne, kdo umře, a kdo bude žít. Nenápadně dal ruku za sebe, když se k němu blížil velký titán. Čím blíže byl, tím Lokiho strach a nervozita narůstala.  Jeho ruka začala postupně modrat a začal se z jeho chladné dlaně tvořit rampouch, který začal obklopovat celou jeho ruku. Loki si vzpomněl na cestu do Jotunheimu, kde mrazivý obři využívala své schopnosti pro stejnou věc, kdy měli celé ruce pokryté ledem. Začala výrazně klesat teplota a jeho celé tělo začalo postupně modrat. Thanos už stál před ním, viděl jeho chodidla. Cítil energii všech kamenů. Když ucítil, jak Thanos popadl teserakt, vzhlédl a podíval se Thanosovi přímo do očí. Jeho rudé oči se začali zabodávat do těch jeho a během pár sekund svou ledovou rukou zaútočil na Thanosovu ruku, kde držel Teserakt. Kostka spadla a odletěla na druhou stranu velké místnosti, kde se roztříštila a odhalila kámen prostoru. „Co to má být?!“

„Nejsem Asgarďan, nikdy jsem nebyl.“ Odpověděl s úsměvem. Thanos se překvapeně podíval do rudé barvy Lokiho očí. Rychle se vzpamatoval a uklidil si své myšlenky. Napřáhl ruku s jeho rukavicí a odhodil Lokiho kamenem síly. Narazil do dveří a nahlas zasténal bolestí. Cítil, že krev začala opět kanout a jeho oblečení jí začalo nasakovat. „To byla chyba, Jotune! Teď vás všechny zabiju!“ Řekl naštvaně svým hrubým hlasem, který prostupoval až do morku kostí. Došel až k Lokimu a chytil ho pod krkem a namáčkl jek na zeď. Lokimu se při střetu se zdí zamotala hlava a rozmazal obraz.

Kyslík mu docházel rychleji než obvykle. Popadl Thanose za ruku a začal veškerou jeho sílu soustředit na Thanosovu ruku. Chlad začal být titánovi nepříjemný a začala jej pálit celá paže. Povolil svůj stisk a Loki toho využil a vyklouzl mu. Thanos naštvaně zavrčel. Mrazivý obr ho zezadu udeřil silně svou ledovou rukou do hlavy a Thanos spadl k zemi. Loki se k němu s úsměvem na tváři přiblížil a probodl jeho břicho a svou volnou rukou začal doslova mrazit titánovi mozek. Thanos vykřikl bolestí. Snažil se Lokiho chytit a odhodit. Po pár pokusech se mu tak povedlo a bůh opět letěl vzduchem. Rozbolelo ho celé tělo, ale i přesto se postavil a zahleděl se na usměvavého Thanose. Jeho kůže postupně začala černat chladem. Lokiho plán vycházel. Viděl v jeho očích tu bolest. „Vzdej to, Thanosi!“ Vykřikl.

„Nikdy!“ Zavrčel a rukavicí vyslal jakousi energii Lokiho směrem. Bůh se teleportoval za Thanose a úspěšně se tak vyhnul výboji. Opět ho svou rukou probodl nečekaně do břicha. Thanos padl na kolena a vykřikl nepříjemným pocitem. Kouzelník si titána udržel na místě pomocí kouzel a Thanos tak nemohl pohnout ani prstem. Naštvaně vrčel a snažil se pohnout, ale zbytečně. Loki vytáhl svou ruku z Thanosova těla a klekl si před něj, aby viděl do jeho tváře plné bolesti. „Neměl jsi si se mnou zahrávat.“ Usmál se a v ruce vytvořil ostrý kus ledu. Postavil se a jedním mávnutím odsekl jeho nepříteli hlavu. Thanosovo tělo se okamžitě sesypalo k zemi a hlava se dokutálela až k jeho trůnu. Loki to dokázal. Je živý. Podíval se na rukavici a pak na modrý kámen co ležel opodál. Nemůže to tu jen tak nechat. Popadl rukavici oběma rukama, vysvlékl mu ji a kouzly si přivolal kámen nekonečna. Chvilku váhal jestli má kámen vložit do rukavice nebo ne, ale nakonec tak provedl. Nyní se na rukavici nacházeli všechny kameny. Škoda, že to nemůže Thanos vidět, hned by radostí nadskočil.

„Loki…“ Ozval se slabý hlas probouzejícího se pozemského hrdiny. „Tony!“ Vykřikl a hned se rozeběhl k němu. Padl na kolena a hned si ho přitiskl k sobě. „Jsi v pořádku!“. Vypískl a z jeho očí vytryskly slzy radosti. „Co se stalo? Kde je Thanos?“ Zeptal se zmatený Tony a rozhlédl se okolo sebe. Loki se jen usmál a ukázal na hlavu fialového mimozemšťana. „Je mrtvý. Teď musíme rychle pryč, než si někdo všimne, že jsem ho zabil.“ Oznámil a sundal si obvaz z hlavy a odhalil tak svá zranění od kamene. Obvazem pak setřel krev z Tonyho obličeje. Chvilku se na něj díval, ale pak si jej přitáhl do dlouhého polibku. „Bál jsem se o tebe. Bez mého svolení už mě nikdy nezachraňuj.“ Zasmál se a pomohl Tonymu na nohy. Trochu zaskuhral bolestí, jelikož pořád měl moc zranění a vytékalo z něj velké množství krve.

Vrátil se pro rukavici, kterou před chvilkou odhodil, a nasadil si ji. Projela jím vlna silné energie. Cítil jí v celém jeho těle. Chvilku to bolelo a bylo to velice nepříjemné, ale po chvilce si tělo zvyklo na sílu, která jím teď procházela. „Jdeme domů.“ Sdělil s úsměvem a vzal Strange do náruče. Chytil Tonyho za ruku a pomocí kamene prostoru je dovedl domů do bezpečí. Nevěděl, co bude s rukavicí, co bude s nimi, co bude se Strangem, který nevypadal moc živě. Jediné, co věděl bylo, že je po všem. Že může být s Tonym, a že zachránil celý vesmír. Takový pocit ještě nikdy necítil. Věděl, že se teď vše změní k lepšímu a bude mít klid. Ví kdo je, ví kam patří, ke komu patří. Šedomodrá mlha zmizela a spatřil zbytek svých přátel. Poprvé v životě ucítil klid a mír.

KONEC

__________________
Zdravím smrtelníci,
Toto je oficiálně poslední kapitola tohoto dlouhého příběhu dvou egoistických idiotů. Moc ráda jsem toto psala a vždy se cítila skvěle, když jsem stiskla tlačítko 'zveřejnit'. Každá hvězdička mi dodala inspiraci a rozzářila můj den. Každý komentář mě potěšil a jsem strašně ráda, že jste to zvládli dočíst. Vím, že začátek nebyl nejlepší, ale konec se mi zdá více jak perfektní. Nevěřila jsem, že bych byla schopná sklidit takový úspěch, ale po dvou letech se sen stal příjemnou realitou a to díky vám.

S psaním nekončím a budu psát další spoustu knížek. Nejen fanfikce, ale i příběhy, které mi pobýhají v hlavě hodně dlouho. Byla bych ráda, kdybyste se podívala na moje ostatní knížky nebo aspoň knížky, které souvisí s tímto příběhem. (Jejich budoucnost jsem sepsala už dávno.)

Budu ráda za váš názor a kritiku.

Přeji vám hezký a příjemný den. Nashledanou.
-Doctor