Ihned po vstupu na naši velkolepou zahradu jsem se pokoušel najít onu věc, která sem před chvílí měla dopadnout.
Po pár obchůzkách kolem trávníku u hlavního vchodu do budovy jsem to našel.
Vypadalo to jako ohořelý kus nějaké dálkově ovládané bomby. Avšak, v okolí nebylo nic zničené.
Že by nepodařený atentát? Ne...
K tomu jistě nebyl žádný důvod.
Také jsem si uvědomil, že zde není ani nic slyšet, kromě běžných zvuků lesa poblíž.
Stále jsem neměl tu čest někoho spatřit.
Bylo to vskutku podivné.
Chodil jsem stále kolem a uvažoval, jak by se v takovéto situaci nejspíše zachoval můj vlastník.
Zašel by někoho požádat o pomoc? Či by vše zvládl vyřešit sám jen za pomoci svých vlastních zkušeností a dovedností?
Nedokázal jsem to přesně určit.
Zastesklo se mi po hluku armády ve výcviku.
Po hlasitých rozkazech vůči služebnictvu.
Po hlučných hovorech mezi návštěvníky.
Proč tu jen nikdo není?
Přeci jen bych ho měl nakonec vzbudit.
Situace si to vyžaduje.
Ano... Je to naléhavé.
Nebude naštvaný.
Ale, bude mít dostatek potřebné síly na to, aby vůbec dokázal vstát a jednat?
Budu v to muset doufat.
Pro své vlastní utvrzení v momentálním rozhodnutí jsem mírně pokývl hlavou na znamení souhlasu a vydal se s nepatrnými obavami nazpět do honosného sídla.
ČTEŠ
My Lord (YAOI) ✔
Vampire! MÁ POKRAČOVÁNÍ ! Part 2 má i samostatné vydání! Sloužím svému démonovi tak, jak se ode mě vždy očekává. Stalo se to nutností. Zálibou. Touhou. Posedlostí. Smyslem. Důvodem. A především... Chtíčem.
