Vedl mě dlouhou chodbou až do horní komnaty v nejvyšším patře sídla. Pozvolna zaklepal a vkročil do místnosti, kde na něj čekal muž, který mně byl svým způsobem povědomý. Myslím, že to byl jeden z těch, kteří nás tehdy s Daichim hlídali ve vězení a nechali trpět.
„Vše je připraveno, můj pane.“
„Výborně. Začni.“
Spadl jsem tváří k zemi. Cítil jsem palčivou bolest v zátylku. Cítil jsem teplo. Viděl rudou barvu mé vytékající krve. Viděl, jak ke mně představitel rodu přichází a s úšklebkem si mě prohlíží. Obrátil celé mé tělo a přejel prstem po mé krvi, která nyní tkvěla na podlaze a já jí byl obklopen. Prst si poté olízl s přivřenýma očima a pokývl. Dostal jsem ještě jednu ránu do hlavy. Na nic jsem se nezmohl, nemohl jsem se ani pohnout. Onen povědomý muž si mě přehodil přes ramena a nesl kvapnou chvíli, prošli jsme i venkem, jelikož jsem cítil večerní chlad a kapky deště na mé kůži.
Když jsme dorazili nejspíše již na určité místo, byl jsem pohozen na tvrdou, ledovou zem. Mermomocí jsem se snažil posadit. Vložil jsem do toho celou svou sílu. Díky těm ranám jsem byl malátný a sotva něco viděl, aniž bych musel svůj zrak na dané místo zaostřit. Uslyšel jsem hluboké a těžké sípání. Otočil jsem se po zvuku. Mísnost se táhla, vypadala spíše jako by byla vytvořena v jeskyni, všude kolem se nacházely kamenné zdi a chlad byl nepředstavitelný, skutečně se tu z těžka dýchalo. Na konci, kde se chodba stáčela dvěma směry jsem uviděl slabý záblesk světla, nejspíše škrtnutí zapalovače. Stálo mě to mnoho úsilí, ale nakonec jsem k tomu místu došel. Chvíli jsem se rozmýšlel, jestli se vydat do prava či leva. Naštěstí zde byly hlasité ozvěny a tak jsem se vydal na stranu pravou. Jeskyně se tísnila a já měl co dělat, abych jí byl schopný vůbec projít. Po stěnách chodby viselo několik luceren, ale jen v minimu v nich hořelo. Chodba se stáčela a já si nebyl jistý, zda poté trefím zpátky, doufám, že nebudu muset. Slyšel jsem hlasy za mnou, agresivní hlasy. Přidal jsem do kroku. Mohl jsem jít zhruba hodinu, když jsem narazil na slepou chodbu. Naproti ní se nyní nacházela jediná možnost, kudy se vydat. Stále jsem šel po ozvěně, pečlivě jsem jí naslouchal. Začal jsem utíkat ani nevím proč. Zakopl jsem a znovu se udeřil do hlavy. Někdo nade mnou stál, stékala mu krev po hrudi. Tu košili jsem znal, zapínal jsem mu ji.
ČTEŠ
My Lord (YAOI) ✔
Vampire! MÁ POKRAČOVÁNÍ ! Part 2 má i samostatné vydání! Sloužím svému démonovi tak, jak se ode mě vždy očekává. Stalo se to nutností. Zálibou. Touhou. Posedlostí. Smyslem. Důvodem. A především... Chtíčem.
