Na bolest v Daichiho očích nikdy nezapomenu. Výraz naprostého zděšení a obav. Meč padlý na zem, potřísněný jeho krví. Můj strach a hněv se ve mně mísily a sváděly nelítostný boj. Mé tělo ztuhlo. Sledoval jsem, jak jeho tělo znovu dopadá s ohlušující ránou na zem a muž stojící nad ním se jen zlomyslně smál. V očích se mu odráželo světlo z pár svíček, co byly kolem rozmístěny. Nevšiml jsem si jich. Můj zrak se upínal na lucernu opodál, jejíž sklo bylo roztříštěno na desítky kousků. V jejich odrazu jsem mohl vidět, jak k nám postupně přistupovala celá četa, loajální a oddaná muži stojícímu přímo přede mnou. Vládci, jemuž celé sídlo patří.
Tohle všechno si nejspíše zasloužím, vzhledem k činu co jsem spáchal i když neúmyslně. Muži si mezi sebou šeptali a poté jeden z nich vystoupil z řady a vzal na ramena Daichiho bezvládné tělo a poručil mi, abych ho následoval dále chodbou.
Vedl mě po dlouhém točitém schodišti až k jedné z nejvyšších komnat. Představitel rodu mi byl v patách. Otočil jsem se na něj a chtěl se ho otázat, ale gestem zvednutého ukazováčku a následně přiloženému na své rty mi dal najevo, že nyní nemá o konverzaci zájem. Posadil jsem se na židli vedle nočního stolku, naproti zrcadlu. Po celém obličeji jsem měl rány z nichž vyteklá krev již zaschla.
Sirzechs se na mě usmál a ukázal na Daichiho, stále mlčky.
„Pane Haruto, mám pro vás návrh. Buď to bude tak, že si vás tu necháme a vašeho nadřízeného propustíme. Také to může být naopak. Čemu dáváte přednost? A rozhodněte se rychle, moji hosté mají už s velkou pravděpodobností hlad.“
ČTEŠ
My Lord (YAOI) ✔
Vampire! MÁ POKRAČOVÁNÍ ! Part 2 má i samostatné vydání! Sloužím svému démonovi tak, jak se ode mě vždy očekává. Stalo se to nutností. Zálibou. Touhou. Posedlostí. Smyslem. Důvodem. A především... Chtíčem.
