Dnes nadešel den, kdy se mám vydat do sídla rodu Sirzechs vzdáleném několik stovek kilometrů odsud. V dopise bylo řečeno, že mám přijít bez doprovodu, avšak z pochopitelných důvodů bych byl rád, kdyby mě na mé cestě Vincent mohl doprovázet. Bohužel, ne vždy nám vyjde to, co bychom si z hloubi duše přáli.
Již před 6 hodinou ranní jsem opustil náš zámek, před nímž u lesní cesty na mne čekal kočár černý jako uhlí. Muž, vozka tohoto kočáru taženého koňmi ke mně došel a potřásl mi rukou.
„Je mi ctí Vás poznat, pane Keiji Haruto. Byl jste informován o mém příjezdu"?
Minulou noc za mnou přišel poslíček a sdělil mi, že onen muž přijde. Divil jsem se, proč zvolili zrovna tento dopravní prostředek. Prý by nebylo na škodu občas vytáhnout staré zvyky.
„Ano, byl. Mohu vědět, jak se jmenujete?“
„Samozřejmě, Keiji-sama. Mé jméno je Alfred de Lunox a budu Vás doprovázet na Vaší dnešní cestě.“
Ve voze jsem byl zhruba dvě necelé hodiny. Nyní jsme projížděli cestou lemovanou stromy, ze kterých zbyly jen větve. Slunce nad námi sice svítilo, ale příliš nehřálo. Bylo ponuro. Tak, jako by tu ono slunce vlastně ani nebylo.
Dorazili jsme s jeho západem. Dole před schodištěm na mě již čekal představitel jejich rodu.
„Vítám tě tu. Pojď dál, brzy to začne. Nesmíme si to nechat ujít. Přeci jen, dnes je vše o tobě. Ty budeš hlavní hřeb večera.“
Můj zmatený výraz jím byl zcela ignorován.
ČTEŠ
My Lord (YAOI) ✔
Vampire! MÁ POKRAČOVÁNÍ ! Part 2 má i samostatné vydání! Sloužím svému démonovi tak, jak se ode mě vždy očekává. Stalo se to nutností. Zálibou. Touhou. Posedlostí. Smyslem. Důvodem. A především... Chtíčem.
