Pohlédl jsem na osobu, jež se nade mnou tyčila a já ve světle luceren jasně mohl vidět jen její stín, nikoliv tvář. Avšak věděl jsem, komu ten stín patří.
„D-Daichi...?“
Nevím, jestli jsem to jméno vyslovil dostatečně hlasitě. Mé hrdlo bylo suché, což se na intenzitě mého hlasu značně podepsalo. Odpovědi jsem se ale nedočkal. Místo toho si osoba klekla vedle mne a položila mi hlavu na rameno. Znal jsem tu vůni. To zakroucení vlasů. Ten neomalený pohyb prstů. Byl to on. Můj Daichi. Popadnul jsem ho a pevně ho objal. Vzlykal jsem, až se to díky ozvěně ode stěn odráželo.
Rozepnul si zbývající knoflíky na košili a přitiskl mou hlavu pomalu k jeho krku. Neváhal jsem a zabořil do něj své ostré tesáky. Hltal jsem a do toho stále plakal, štěstím bez sebe. Nemohl jsem uvěřit, že opravdu bdím a toto se mi jen nezdá. Ale na sen to bylo příliš skutečné.
„Musíme odtud okamžitě zmizet, Keiji.“
Slyšet mé jméno vyslovené jeho rty bylo blaho pro mé uši. Pro mou duši. Zlehka jsem ho políbil, krev mi ještě stékala po mých vlastních rtech. Olízl mi je a polkl. Polibek mi oplatil.
S opatrností jsem vstal, držen jeho rukou a nechal se vést do neznáma. Cestou mi vyprávěl, co vše se mu přihodilo. Já ale vnímal jen jeho hlas, nikoliv jaká slova obsahoval. Byl tu, u mě. To mi stačilo.
ČTEŠ
My Lord (YAOI) ✔
Vampiros! MÁ POKRAČOVÁNÍ ! Part 2 má i samostatné vydání! Sloužím svému démonovi tak, jak se ode mě vždy očekává. Stalo se to nutností. Zálibou. Touhou. Posedlostí. Smyslem. Důvodem. A především... Chtíčem.
