Stopa

4. kapitola

Šla jsem domů a přemýšlela jsem o Alexovi. Úplně se změnil. Když jsme byli malý tak se choval drze a nic se mu nechtělo dělat a do terče by se netrefil, ani kdyby byl metr od něho. Ale teď byl milý a ochotný a vypadal víc dospěle, ale to asi i já. Vešla jsem do domu a Bella mně přivítala. Sáhla jsem do tašky a nakrmila jsem ji a zbytek jsem uklidila. A šla jsme do svého pokoje. Matka dnes šla ke kamarádce na čaj a tak jsem s Bellou mněli celý dům pro sebe.

Vešla jsem do pokoje a Bella šla vjerně za mnou. Vzala jsem si knihu a sešit a začala jsem si pročítat článek o Zvířeti. Bella mezi tím skočila na postel a lehla si. Chvíli jsem si četla a potom jsem začala psát. Zvíře, napsala jsem nadpis. Psala jsem v heslech aby to bylo přehledné. Jako prví jsem napsala - vysoký asi 3 metry, podobný vlku, černá barva, žije sám, jediný známý svého druhu, rychlí, nezanechává stopy, lidské city, loví i pro zábavu a jako poslední jsem napsala nebezpečný. V knize byl obrázek Zvířete. Rozhodla jsem se ho znovu nakreslit... Po chvilce kreslení jsem to vzdala a šla jsem se podívat do mé tajné přihrádky ve skříni. Byla v ní taška se zbraněmi, které jsem zatím dala stranou. Dále zde byla krabička se zbytkem peněz, už jich tam moc nezbylo,ale nelitovala jsem toho bylo to nutné potud jsem chtěla pomstít otce. Oblečení na lov, byli to kalhoty a mikina, které jsem zatím ani neměla na sobě. Rozhodla jsem se do něj převléknout a plášť jsem pověsila na židly. A potom tu byla poslední věc. Byla to jen obyčejná krabička, vzala jsem si a ostatní věci jsem uklidila na své místo a zavřela jsem skříň. Sedla jsem si na postel vedle Belly a otevřela jsem krabičku. Byl v ní náhrdelník, který mi dal otec. Byl ve tvaru srdce a byl otevírací. Na každé straně byla jedna fotka. Na první byl otec. Na druhé byla matka na třetí jsem byla já. A na poslední byl Tom a Peter. Každý, kdo byl na fotkách mněl tento náhrdelník. Nasadila jsem si ho na krk a řekla jsem si pro sebe ,, Ať mi přinese šťestí." lehla jsem si na postel a přemýšlela jsem jak asi zabít Zvíře. Stačil by šíp? Nebo nůž, meč, pistole? Nebo mu ani jedno z toho neublíží? Ale ano musí nějak zemřít.

Najednou dole klapli dveře. Bella rychle vyběhla z pokoje. Zvedla jsem se a šla jsem za ní. ,, Ellie jsi doma?" slyšela jsem hlas byla to Clarie. ,, Jo, už jdu" řekla jsem mířila jsem ke dveřím.
,, Pojď se mnou." řekla Clarie. Bella se rozběhla na zahradu, tak jsem ji tam nechala a šla jsem za Clarie. ,, Tvoje matka říkala, že budeš doma, chtěla jsem si s tebou promluvit. Nevirušila jsem tě?" šli jsem úzkou cestičku směrem k lesu. ,, Ne, ne vlastně jsem ležela na posteli a nic důležitého jsem nedělala."
,, To jsem rádá. Chtěla jsem se zeptat jestli jsi v pořádku na té večeři jsi se chovala divně. " podívali jsme se na sebe. ,, Ne jsem v pořádku, jenom mi nebylo moc dobře. A co ty jak se poslední dobou máš? " pokračovali jsme cestičku kolem lesa. ,, Mám se skvěle. Od té doby co jsem potkala tvého bratra tak se cítím tak skvěle a on je na mně tak milý."
,, To jsem ráda."řekla jsem. ,, A co ty? Máš někoho?" podívala jsem se na ni nechápavě. ,, Ne já.. jsem nikdy na tyhle věci nebyla, já se radši proháním po lese." řekla jsem a pomyslela jsem si co jí to napadlo za otázku. ,, Dobře, dobře jen jsem se zeptala. A co tě vlastně baví na tom pobíhat po lese a lovit?" zeptala se a obě jsme se zastavili a sedli jsem si do trávy. ,, Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela... Les mi hodně připomíná otce. Spomínám na to jak jsme sem chodili trénovat střelbu a přežívali jsme v lese. Někdy to byla sranda, ale byla to dřina." řekla jsem a podívala jsme se na Clarie, celou dobu se na mně dívala a poslouchala.
,, Musí ti strašně chybět. Nedovedu si představit, že by se mi tohle někdy stalo. Moc mně to mrzí."
,, Děkuji, ale pořád doufám, že žije sice je už rok pryč, ale jak se říká naděje umírá poslední." zvedly jsme se a Clarie mně objala. ,, Děkuji ti Ellie myslím si, že z nás budou skvělé kamarádky. " usmála jsem se na ni.
,, To už jsme. Nechtěla by jsi zítra..." řekla jsem, ale Clarie najednou zakřičela. Podívala jsem se na ni, dívala se směrem do lesa. A potom jsem to uviděla.. Stálo tam Zvíře byli vidět jenom jeho hnědožluté oči a obrys jeho těla. ,, Běž k nám domů Clarie rychle!" řekla jsem a Zvíře se ve chvilce otočilo a uteklo. Byla jsem vyděšená, ale šla jsem se podívat jestli  jsou tam jeho stopy. Nic. Otočila jsem se a běžela jsem domů.
,, Clarie jsi v pořádku?" zeptala jsem se jí. Vypadala vyděšeně. ,, Jo, jsem jenom trochu viděšená. Myslím, že asi půjdu domů se trochu prospat.",, Tak dobře. " řekla jsem ,, Kdyby jsi něco potřebovala tak přijď." když Clarie odešla Bella proběhla dveřmi a běžela do mého pokoje. Šla jsem tam taky a vzala jsem si sešit a napsala jsem:
,, Myslím, že mně z nějakého důvodu nechce zabít mohlo to udělat už dvakrát, ale neudělalo to. Co ode mně chce?"