Stopa

9. kapitola

Bellina noha se po několika dnech začala hojit. Tento týden jsme ani nechodili na tréninky a Zvíře se skoro neukázalo. S Bellou jsme byli ve stejné místnosti. Skoro nic jsme nedělali. Byla jsem naštvaná, že tady není Zvíře, protože jsem ho chtěla seřvat za to co udělal Belle. Trénovala jsem s Bellou chůzi. A postupně už mohla i běhat jako před tím.

Po pár dnech se Zvíře objevilo.
,, Mohla by jste jít dnes se mnou na lov prosím? " otázal se mně a dokonce i poprosil. Znělo to skoro jako prosba takže jsem mohla říct i ne? Ale zvědavost mě nakonec ovládla.
,, Ano, ale kde jste byl celé ty dny?" nechápavě jsem se na něj podívala. Chvíli mlčel, ale po chvilce řekl.
,, Musel jsem něco zařídit. "
,, Něco zařídit?" zeptala jsem se nechápavě. ,, Bylo to důležité... Půjdeme už?" už jsem měla pokrk těch tajností, ale snažila jsem se uklidnit.
,, Jen si vezmu luk."
,, Počkám venku." popadla jsem luk a Bella se za mnou rozběhla. ,, Ne, Bello zůstaň tady. Možná to bude nebezpečné." Bella si sedla a dívala se na mně. Rychle jsem šla ke dveřím a  zavřela jsem je Belle přímo před nosem. ,, Promiň Bello." zašeptala jsem. Kráčela jsem ke vchodu. Zvíře už tam čekalo. Bylo ve vlčí podobě a sedělo ve sněhu. Šla jsem za ním, hned co mně uviděl tak se otočil a dal se do pohybu.

* * * *

Došli jsme na místo. Byla tu malá mýtina, z jedné strany tekl potůček. Mýtina byla o hodně menší než ta na, které jsem trénovala střelbu. Co tady asi budeme dělat?
,, Pamatujete si jak jste se mně ptala  proč vás tu držím? "
,, Ano"
,, Potřeboval bych aby jste někoho zabila. " udiveně jsem se na něho podívala.
,, Proč ho nezabijete sám?" zeptala jsem se drze.
,, Nemohu. " zase ty tajnosti.
,, Dobře, a koho mám teda zabít?"
,, To právě nevím, ale snažím se vám co nejvíce pomoci, aby jste na to přišla. " chvíli jsem přemýšlela.
,, A co tedy děláme tady?"
,, Ukážu vám nadpřirozené bytosti, o kterých jste ani nevěděla, že žijí. "
Cože to právě řekl? Ale on je taky nadpřirozené stvoření, takže se nemám co divit.
,, Mám je zabít?" zeptala jsem se nechápavě.
,, Ne, promluvte s nimi. Já s nimi o tom nesmím mluvit." řekl až smutným hlasem.
,, Dobře a kde je najdu?"
,, Zavřete oči, "dobře řekla jsem si a udělala jsem přesně to co po mně chtěl i když jsem nechápala proč.
,, Poslouchejte pozorně vše, co se v lese děje... Co slyšíte?" soustředila jsem se jak nejlépe jsem uměla. Naslouchala jsem lesu a soustředila jsem se na každý detail. ,, Slyším.. zpívat ptáky, tekoucí vodu v řece a..." zaměřila jsem se na jeden ze zvuků.
,, A...? " zeptalo se Zvíře nedočkavě.
,, Zní to jako nějaká... hudba. "
,, To bude Asura."
,, Asu... Kdo? "
,, To je jedno, soustřeďte se na ten zvuk." přikázal mi.
Snažila jsem se soustředit na ten zvuk, ale byl moc daleko. Ale soustředila jsem se jak jsem mohla.
,, A teď otevřete oči. "
Podívala jsem se před sebe. Byla tam nějaká žena.
,, Kdo jste? " zeptala jsem se.
,, Jsem Asura. Lesní víla. Často s mími sestrami zpíváme u potůčků a hrajeme na lyru. " řekla Asura. ,, A kdo jste vy?" měřila si mě pohledem.
,, Jsem Ellie. Člověk. " Asura byla malého vzrůstu. Měla krásné, dlouhé blond vlasy. Byla hubená a jak by řekla matka spíš vychrtlá. Na sobě měla krátké růžové šaty, které byli na konci špinavé a trochu potrhané a byla bosá. ,, Co by jsi potřebovala?" zeptala se Asura. Zaraženě jsem se na ni podívala. A potom jsem si uvědomila proč tu vlastně jsem. ,, Jo, chtěla jsem se zeptat koho mám zabít abych pomohla Zvířeti." zeptala jsem se a dívala jsem se na ni, jako bych se jí zeptala na úplně normální věc typu
,, Jak se dneska máš?'' Asura se na mně překvapeně podívala. ,, To je odvážné, je to čaroděj, který ho uvěznil, a je jedním z nejmocnějších stvoření na světě. Říkají mu Temný Čaroděj. Jeho moc spočívá v jeho holi. Pokud mu ji vezmeš , nebo ji zničíš bude jednoduchou kořistí." počkat uvěznil? To jsem nepochopila, ale radši jsem si to nechala pro sebe.
,, Děkuji ti Asuro moc jsi mi pomohla."
,, Není za co Ellie. " zavřela jsem oči a chvíli jsem jen tak stála nic jsem nedělala. Užívala jsem si tu chvíli a ten pocit. Potom jsem otevřela oči a viděla jsem Zvíře. ,, Vím kdo to je."

Když jsem došli do hradu vše jsem Zvířeti řekla. ,, Že mě to nenapadlo. "řekl naštvaně, skoro jako by ho tato možnost ani nenapadla. ,, Děkuji ti Ellie." řekl mile. Podívala jsem se na něj.
,, Ještě není vyhráno." řekla jsem chladně a naštvaně. Zabil mi otce co si asi myslí. ,, Co se děje Ellie? Jsi nějaká naštvaná." podívala jsem se na něj.
,, Tohle není možné, zabil jsi mi otce! A já ti pomáhám nesnáším tě. Proč jsi ho vlastně zabil? Byl taky lovec. " podíval se na mě a vypadal jako mi se nad něčím rozhodoval. A také byl smutný. ,, Pojď prosím se mnou Ellie. " řekl, ale vůbec to neznělo jako rozkaz. Spíš to byla prosba. Mohla jsem i odmítnout.

Rozhodla jsem se jít za ním. Byla jsem zvědavá co mi chce ukázat. Šli jseme do druhé části zámku, ve které jsem nebyla, ani jsem nevěděla, že tu je. Byla totiž schovaná za jedním z obrazů. Šli jseme dlouhou chodbou po jejíchž stranách bylo asi dvacet dveří z každé strany. Vešli jseme do třetích od konce. Vedli dolů. Že by další obyvatelné místo na tomto hradě. Dveře do této místnosti byli zamčené. Co se tam asi Zvíře snažilo ukrýt? Vešla jsem do místnosti hned po Zvířeti. V místnosti byl jen malý kulatý stůl a dvě židle. A v rohu stála skříň. Vypadalo to tady taky docela obyvatelně. Byli tu dveře do...  vězení?! Zvíře odemklo i tyto dveře a pustilo mě dovnitř. Sám zůstal v první místnosti.

Ve vězení byla tma skoro nic jsem neviděla. Podívala jsem se po místnosti. Viděla jsem světlo vyhasínající lampy. Pomalu a opatrně jsem se šla podívat k ní. Vzala jsem lampu do ruky a podívala jsem se s ní okolo sebe. Bylo tu tělo... Málem jsem vykřikla. Posvítila jsem na obličej...
,, Otče! " vykřikla jsem. Ani jsem nechápala co to právě vidím. Můj otec byl celý ten rok naživu a byl tu na hradě se Zvířetem. Byl skoro mrtvý. ,, otče řekni něco prosím." podívala jsem se na něj. Špatně se mu dýchalo mohl každou chvílí zemřít. ,, Děkuji vám, moc děkuji, ale on umí... " skočil mi do řeči. ,, Musíte odjet do vesnice aby jste svého otce zachránila. Já vím. " podívala jsem se na něj. Vypadal smutně. ,, Slibuji, že se vrátím a pomohu vám. " řekla jsem.
,, Vezmu vás až k vesnici." řeklo Zvíře.

Vzala jsem si pár mých věcí a s Bellou a otcem jseme vylezli na Zvíře ve vlčí podobě. Odvezl nás až k vesnici. Běžel lesem jako střela. Mé dlouhé vlasy za mnou jen vláli. Pevně jsem držela otce i s Bellou. Když jsme dorazili seskočila jsem i s Bellou a opatrně jsem sundala otce. ,, Moc vám děkuji a vrátím se. Slibuji." volala jsem za ním když utíkal do lesa. Bella už byla skoro u našeho domu. I s otcem jsem se vydala k našemu domu. Bylo těžké ho podpírat, aby nespadl když ani nebyl při vědomí. Bella štěkala u dveří k domu. A ty se rychle otevřely. Byl v nich Tomas. Bella běžela domů. Tomas se na mně a na otce podíval jako by viděl duchy. ,, Ellie! " rychle se ke mně rozběhl. Podepřel otce z druhé strany a rychle jseme se vydali k domu. ,, Musí jít do nemocnice, nevím jak dlouho ještě může žít." V domě byli všichni z mojí rodiny. Dívali se na nás s překvapený výrazem ve tváři. Bez jakýchkoliv otázek jsme dostali otce do nemocnice.

Líbila se vám tato kapitola? Tohle jste asi nečekali co? Co si myslíte o Ellie a o jejím otci? A co o Zvířeti? Pokud se vám příběh líbí určitě zanechte hlas a popřípadě komentář se svými názory. Děkuji také za ohlasy k minulým kapitolám.