Stopa

1. kapitola

Běžela jsem lesem co nejrychleji a přitom nejtišeji jak jsem mohla. V ruce jsem svírala luk a už jsem se pomalu natahovala pro šíp, abych mohla vystřelit po srnci přede mnou. Ale vtom jsem uviděla obrovský stín byl velký asi 3 metry a podobal se vlku ale byl o hodně větší, který proletěl kolem mně. Podívala jsem se na místo kde ještě před chvlikou stál srnec, ale neviděla jsem ho. Zastavila jsem se. A začala jsem se rozhlížet. Nikde nikdo. Pomalu jsem se plížila k místu kde byl přibližně srnec. Jediná stopa, kterou jsem našla byla louže krve...

,,Ellie ty jsi zase byla na lovu? Víš, že tě matka prosila ať tam nechodíš a že je to nebezpečné?" zeptal se mně můj bratr Tomas jen co jsem vešla do domu. Tomas nebyl moc vysoký, mněl krátké hnědé vlasy, malé oči stejné barvy, středně velký nos a malou pusu. Jeho obličej byl kulatý. A hlavně byl milý a starostlivý jako náš otec když ještě žil. ,, Omlouvám se, ale musíme něco jíst a není to nebezpečné..."řekla jsem. ,, To otec říkával taky a teď je mrtvý. Nemůžeme přijít ještě o tebe Ellie. Takže už do lesa nechoď prosím. Můžeš my to slíbit?" Do lesa jsem chodila i proto, že my připomínal otce a naše každodenní tréninky střelby nebo přežití v nepříznivých podmínkách.
,, Dobře slibuji, že na sebe budu dávat pozor." Nemohla jsem mu slíbit, že nebudu chodit do lesa. Snad si to neuvědomí. Rychle jsem vyběhla do schodů a zaběhla do svého pokoje. Luk, šípy a vak jsem udlidila na svoje místo do tajné přihrádky skříně. Aby je nikdo nenašel. Bylo to jen protože můj život by bez těchto věcí nic neznamenal? Nebo jsem to dělala pro otce?

V kuchyni byly slyšet zvuky - matka připravovala večeři. Moje matka nikdy nechtěla abych jak já tak i můj otec, nebo bratři chodili do lesa na lov, ale my jsme ji neposlouchali a najednou byl otec mrtvý. Nikdo nevěděl jak se to přesně stalo. Někteří lidé si mysleli, že ho rostrahaly vlci nebo jakékoliv jiné zvíře. Někdo si myslel, že nedopatřením spadl ze skály. Ale hlavně starci si mysleli, že to bylo Zvíře. Magické stvoření, které nikdo nikdy neviděl z blýzka a pokud ano tak moc dlouho nepřežil. Nikdy jsem na tuto pohádku nevěřila, ale po dnešku už tomu začínám věřit. Mohlo to být Zvíře, ten stín jsem sice viděla jen krátce ale byl velký přibližně tak, jak se to vypráví. Ale otcovo tělo se nikdy nenašlo. Možná je tu naděje, že ještě žije, ale je to už skoro rok, kdy jsem ho naposledy viděla. Ale jedno vím jistě pokud je mrtvý tak najdu jeho vraha a pomstím jeho smrt a pokud je živý tak ho zachráním.

Ležela jsem v posteli a snila jsem o tom co bychom s otcem dělali, kdyby nezmyzel nebo nezemřel. A také jsem z hlavy nemohla dostat Zvíře. Najednou jsem uslyšela jak někdo otevírá dveře. Podle toho odkud jsem zvuk uslyšela jsem usoudila, že to byl hlavní vchod. Peter se svojí snoubenkou Clarie přišli. ,,A sakra." zašeptala jsem si sama pro sebe. Dnes má být večeře na oslavu zasnoubení Petera a Clarie. Úplně jsem na to zapomněla. Rychle jsem vztala z postele a běžela jsem ke skříní popadla jsem jedny šaty a rychle jsem se oblékla a upravila jsem se. Šaty mněli světle růžovou barvu a sahaly mi až po kotníky. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem z pokoje a šla jsem rovnou do kuchyně. Tam už všichni seděli a netrpělivě čekali na mně.
,, Promiňte musela jsem se upravit." nic lepšího jsem neměla čas vymyslet za tu chvilku. A šla jsem si sednout na svoje místo. ,, To nevadí Ellie." řekla jí Clarie. Ellie přikývla směrem k ní. Než jsem si sedla zeptala se mně matka
,, Mohla by jsi mi jít pomoci s jídlem Ellie?" Než jsem stihla odpovědět tak už vstala a zmizela za rohem. Pomalím krokem jsem se vydala za ní. ,, S čím potřebuješ pomoc?" zeptala jsem se. Matka se pomalu otočila a já si uvědomila, že jí to Tomas už řekl.
,, Ellie co jsem ti říkala o chození do lesa... na lov, že tam nesmíš chodit. Ellie záleží mi na tobě, bojím se o tebe, jsi moje dcera a já nechci přijít ještě o tebe." řekla ale já ji skoro neposlouchla. ,, Mami neboj se o mě já se o sebe umím postarat, ale nemohu nás nechat hladovět."
,, Probereme to později hosté čekají, mohla by jsi prosím rozdat ty talíře?"... Večeře se hrozně táhla. Připadalo my jako by se každá minuta prodlužovala. Všichni mluvili o svatbě, šatech, co je v módě, o dortu, o seznamu hostů, jen já jsem byla zticha přemýšlela jsem o Zvířeti. Pokud zabilo mého otce tak ho pomstím, ale jak zabít tak obrovské Zvíře? Pouhý šíp by nestačil. Najednou Tomas začal mluvit o tom jak jeden lovec říkal že je v lese predátor a, že se blýží k vesnici a zabíjí zvířata jen pro zábavu a nechává je na místě, kde je zabil.
,, Viděl to zvíře?" zeptala se Ellie a všichni se na ni podívali. A Tomas řekl ,, Prý měří asi 3 mery, vypadá jako vlk a jeho řev je slyšet na kilometry daleko, ale prý je v tom řevu slyšet trocha lidských citů a to jsou touha, strach, volnost ale také jako by jeho řevem chtěl říct ,, TADY JSEM PÁNEM JÁ."a já se přidala
,, Tohle nedává smysl strach a nadvláda nad lesem čeho se tak může bát a po čem může toužit?"
,, To se asi nedozvíme, teď pojďme mluvit o radostnějších věcech. "řekla matka a večeře pokračovala dál. Zase jsem se zamyslela nad Zvířtem
,, lidské city" zašeptala jsem neslyšně.