Stopa

10. kapitola

Otec byl v nemocnici už dva dny. Nikdo se mě naštěstí ještě neptal co se stalo. Byla jsem moc vděčná za to, že Zvíře zachránilo otce. Chtěla jsem mu pomoct, ale teď mohu pomoct maximálně mému otci a mé rodině. Seděla jsem na posteli a v ruce jsem svírala náhrdelník s fotkami naší rodiny.

,, Ahoj Ellie, mohla bych jít dál? " otevřeli se dveře a objevila se v nich Clarie. Přikývla jsem. Claire se posadila na postel vedle mně. ,, Tak jak to všechno zvládáš?" zeptala se.
,, Je toho na mně moc, ale ještě mám práci. "
,, Co? Jakou práci?" zeptala se mě Clarie zvědavě.
,, Musím zachránit přítele. "
Clarie se na mě nechápavě podívala a já jsem pochopila, že jí budu muset vyprávět celý příběh.

* * * *

,, To nemyslíš vážně Ellie. Ty se za ním chceš vrátit?" zeptala se Claire.
Podívala jsem se do země. ,, Ano, musím ho zachránit. " Clarie se zvedla z postele a chvíli chodila do kolečka přede mnou. ,, Tak alespoň zůstaň ještě týden. "zamyslela jsem se. Asi by nevadilo kdybych se chvilku zdržela nebo snad ano? ,, Tak dobře. " řekla jsem nakonec. Clarie mě objala.
,, Děkuji ti Ellie."

Každý den jsem se několikrát chodila podívat na otce. Neprobíral se. Dozvěděla jsem se, že ho nejspíš vlk kousl do břicha a otec málem vykrvácel. Zvíře ho opravdu zachránilo. A já ho chtěla zabít. Byla jsem si tak jistá, že to byl on, ale mýlila jsem se. Cítila jsem se provinile a proro jsem ho musela zachránit.

Matka uspořádala další večeři. Tentokrát jsem přišla včas. Mluvili jsme hlavně o otci a o tom, co se mi všechno stalo. Ale neřekla jsem jim, že se tam musím a chci vrátit. Nepustili by mě.

Pohled Zvířete

Už dlouho jsem ho držel. Už ho neudržím. Snaží se dostat ven a to se mu daří. Stává se že mně Zvíře. Ztrácím kontrolu nad tímto tělem. Jen ona mně držela nad vodou. Co odešla nejde to zastavit. Stává se že mně pravé a nezastavitelné Zvíře.

Pohled Ellie

Už to tu nevydržím. Všichni se jen vyptávají co se mi stalo a proč jsem tam vůbec chodila. A říkali mi jak jsem nezodpovědná. Ale také že jsou rádi za to, že jsme se i s otcem a s Bellou vrátili. Podle mojí domluvy s Clarie tu musím vydržet ještě pět dní. To bych mohla vydržet. Rozhodla jsem se, že zítra půjdu navštívit Alexe, ani nevím proč, ale je to můj nejlepší kamarád.

Vzbudila jsem se těsně před obědem. Naobjedvala jsem se co nejrychleji abych nemusela odpovídat na otázky. A vydala jsem se na cestu. Alex bydlel jenom kousek od našeho domu takže když jsem byli malý tak jsme je často návštěvovali. Byla jsem už u domu. Zaklepal jsem a Alex se okamžitě přiřítil ke dveřím a otevřel mi. ,, Ahoj Ellie, jak se máš? " vyhrkl. ,, Jde to." odpověděla jsem mu, Alex mě pustil do domu a oba jsme šli do obývacího pokoje. Sedla jsem si na jednu z
pohovek. ,, Chtěla jsem se tě jenom zeptat pořád chceš Zvíře zabít?" zeptala jsem se Alexe. ,, Ano... Věznilo tě a vyhrožoval ti... Slyšel jsem to na trhu... Ellie myslím si, že se tam vracet není nejlepší nápad." naštvaně jsem se na něj podívala. ,,A tohle víš jako od koho? "zeptala jsem se a skoro jsem na něho křičela. Chvíli přemýšlel a potom řekl.
,, Nikdo to neřekl, jen jsem si myslel, že by jsi byla schopná to udělat." mlčela jsem. Nebyla jsem schopná říct ani slovo. Nakonec jsme se zmohla na pouhé ,, Promiň. "a odešla jsem z jeho domu. Byl to milý kluk, ale někdy to přehánět.

Rozhodla jsem se jít do nemocnice. Chtěla jsme vědět jak je otci. A také jsem chtěla mít na chvilku klid. V nemocnici bylo jenom pár sestřiček a doktor jinak nikdo nikde nebyl. Šla jsem rovnou do otcova pokoje. Sedla jsem si na židli vedle otcovi postele a jen tak jsem tam seděla a přemýšlela jsem až jsem z toho usnula.

Když jsem se probudila uslyšela jsem hlas, který jsem neslyšela už přez rok.
,, Ahoj, Ellie. "řekl otec.
,, Ahoj, tati." vykřikla jsem nadšeně.
,, Jak jsem se sem dostal? "
,, Byla jsem v jeho hradu a on mně za tebou přivedl. Asi chtěl abych tě zachránila. A jak jsi se vlastně zranil?" vysvětlila jsem mu. ,, Byl jsem na lovu. Chtěl jsem to Zvíře ulovit, ale nevnímal jsem okolí a zaůtočil na mě jiný vlk. Zvíře ho zabilo a mě vzalo do hrahu a staralo se o mě." nevěřícně jsem se na něj dívala. Proč by ro Zvíře dělalo? Bylo úplně jiné než jsem si myslela. ,, Hlavně, že jsi v pořádku. Řeknu sestřičce ať uvědomí rodinu, že jsi vzhůru." vyskočila jsme šťastně že židle a běžela jsem z pokoje.
,, Děkuji ti Ellie, za všechno. "usmála jsem se na něj a šla jsem hledat sestřičku. Když jsem nějakou našla řekla jsme jí to a odešla jsem zpět za otcem. Nechtěla jsem aby byl sám.

Otec ještě musel dva dny zůstat v nemocnici. Chodili jsem za ním každý den několikrát. Aby tam nebyl sám.
Ty dvadny utekli celkem rychle a otec už byl doma. Matka celý týden jen vyklízela otcův pokoj a stěhovala tam jeho nábytek. Často jsem jí s tím pomáhala.

,, Pomalu, tati ať se ti nic nestane. "řekla jsem mu. Už chodil sám a já ho nemusela podpírat. Vešli jsem do domu a tam už stála celá moje rodina. Matka, Tomas, Peter, Clarie a Bella. Otec vešel do dveří jako první. Všichni ho začali vítat a seznámil se s Clarie. Bella okolo něho běhala. Stála jsem u dveří a byla jsem za to, že otec žije moc ráda. Potom jsme se rozhodla přidat se k nim. Všichni si povídali ani nevím o čem a objímali se. Matka potom zavedla otce do jeho pokoje, který byl vedle mého. Vypadal úplně stejně jako před rokem. Otec se podíval na noční stolek a uviděl tam náhrdelník s našemi fotkami. A dal si ho na krk. Poté jsme se přesunuli do kuchyně na oběd. Všichni jsme si povídali o otci. Bylo skvělé mít ho zase zpět.

* * *

Další tři dny uběhli jako voda. Zítra už můžu jít za Zvířetem. Nechtěla jsem opustit rodinu, ale také jsem chtěla pomoci Zvířeti jako on pomohl otci.

Jak se vám líbila další kapitola? Co si myslíte, že se stane s Ellie, nebo Zvířeti? Už se pomalu blížíme ke konci příběhu. Líbí se Vám? Pokud ano zanechte komentář a hlas ať vím, že se Vám to líbí, a že mám pokračovat. Děkuji.