Stopa

12. kapitola

Šli jsme lesem k hradu. ,, Ještě jsem se ti ani nepředstavil. Jmenuji se Harry. " řekl. Usmála jsem se na něj. ,, Jak se ti to vlastně stalo Harry?" chvíli mlčel.
,, Byl jsem princ, a jednoho dne jsem si vyjel na lov. Ale lovili jsme na území čaroděje a ten mě zaklel a moje království také. A zabil mi rodinu. Ale služebnictvo a normální lidi nechal žít a zaklel je také."
,, To je mi moc líto Harry."
,, To nic Ellie. "
,, A moc ti děkuji za záchranu mého otce."
,, Není za co. "
,, Já... Moc se ti omlouvám za to, že jsem tě chtěla zabít, myslela jsem si, že jsi zabil mého otce a.."
,, Ellie to je v pořádku nic se nestalo... Také jsem to skoušel... Se zabít, ale vždy jsem nakonec ožil." usmál se na mě.

Už jsme byli u hradu. Vypadal úplně jinak než před několika hodinami. Byl udržovanější. ,, Ellie? Myslíš, že by se mohli nastěhovat do vaší vesnice?" zamyslela jsem se. ,, Ano, na východní straně vesnice je okolo pěti neobydlených domů." usmál se na mně. ,, Nechci být králem... Jako býval můj otec. " podíval se na hrad. ,, Hele sice nevím jaký byl tvůj otec Harry, ale vím, že ty jsi jiný než on, a pokud nechceš být král tak nemusíš, mohl by jsi žít u nás, a po nějakém čase by jsme si mohli postavit vlastní dům."
,, Dobře. " šly jsem ke hradu.

Drželi jsem se za ruce a procházeli jsme hradem. Vše bylo jako nové. Harry mně vedl do místnosti, ve které jsem ještě nebyla. Vypadalo to jako trůní sál. Bylo tu asi dvacet lidí. Když jsme vešli do místnosti jeden z nich řekl. ,, Náš král je tady!" a všichni začali jásat.  Šla jsem za Harrym, který si stoupl před lidi a já vedle něj.
,, Zdravím vás. Rozhodl jsem se, že nebudu králem... Víte, jaký byl můj otec. Nechci být jako on. Půjdeme do vesnice nedaleko odsud a tam je několik neobydlených domů." řekl a všichni jsme se vydali cestou k naší vesnici.

Šli jsme lesem k východní části vesnice.
,, Ubydlete se tady mi to zatím vyřešíme se starostou vesnice." řekla jsem. Šli jsme přímo na úřad. Cestou se na nás díval každý, okolo koho jsem šli. Nevšímala jsem si jich. Nikdo mně nepoznal, ale mě to nezajímalo.

* * * *

Domluvili jsme, že v naší vesnici mohou žít. Šli jsme ke mně domů. Otevřela jsem dveře a  společně s Harrym jsme vešli dovnitř. Všichni se k nám přiřítili. ,, Ellie co se ti to stalo s vlasy? A kdo je tohle? " zeptala se matka. Šli jsme si sednout do obývacího pokoje a společně s Harrym jsem jim vše vyprávěla. Když jsme skončili tak se na ná všichni dívali s otevřenou pusou. Až nakonec Clarie řekla. ,, Ellie můžu s tebou na chvíli mluvit o samotě?"
,, Jasně. " zvedla jsem se a šle jsem za ní.
,, Ellie mám z tebe velkou radost. Jsi fakt statečná a mohla jsi umřít. "
,, Ale neumřela jsem. A jsem za to moc ráda." Clarie se na mě podívala a objala mě. ,, Jsi moje nejlepší kamarádka Clarie. "
,, Ty moje taky. " Clarie mně pustila. A odešla do obývacího pokoje. ,, Musíte jít na naší svatbu. " řekla Clarie.
,, Určitě přijdeme. " odpověděl Harry.
Všichni se pomalu začali zvedat a odcházet. Šla jsem za otcem. ,, Ahoj, tati. "
,, Ahoj, Krásko." řekl takhle mi říkal jen když jsem byla malá. ,, Jsem moc rád, že jsi ho našla. Vypadáš více šťastná. " objala jsem ho. ,, Jsem moc ráda, že žiješ. Mám tě moc ráda."
,, Já tebe taky, a teď už jsi za ním.

Vzala jsem Harryho za ruku a táhla jsem ho po schodech do mého pokoje. Zavřela jsem za námi dveře. ,,Tak co? Není to hrad, ale není to nejhorší. " řekla jsem. ,,Je to tady hezké a útulné. " objala jsem ho. ,, Jsem moc  ráda za to, že jsi mě unesl. "
,, Jsem moc rád, že jsi se ke mně vrátila."