Stopa

5. kapitola

Šla jsem do pokoje vzala jsem sešit a dala jsem ho do tašky se zbraněmi. Byla jsem rozhodnutá - zítra se vydám na lov. Šla jsem do kuchyně, vzala jsem si chléb, sýr, maso a láhev s vodou. Využila jsem chvilky, kdy jsem byla sama doma, ale ráno by mě matka mohla nachytat a já bych šla tak maximálně zpět do pokoje. Dala jsem jídlo do tašky a tu do skříně. Bella pořád ležela na posteli a pozorovala mě. ,, Budu muset jít pryč Bello, ale neboj vrátím se brzy. Musíš tu hlídat moji rodinu." Bella se na mě nechápavě podívala, sedla jsem si vedle ní na postel a začala jsem ji hladit. Po chvilce jsem si lehla. Jednou rukou jsem hladila Bellu a druhou jsem pevně držela náhrdelník.
,, Pokud tam někde jsi otče, tak tě najdu, ale pokud.. jsi zemřel tak tě pomstím. Neboj se. "řekla jsem a po tvářích mi začaly stékat slzy. Chvíli jsem ještě ležela.

Matka, Tomas a Peter už byli doma seděli jsme v obývacím pokoji. Clarie zůstala doma, hodně se vyděsila až mi jí bylo líto. ,, Ty máš náhrdelník s našemi fotkami Ellie?" zeptala se matka. ,, Poslední dobou mi otec chybí víš než, kdy dříve. Přemýšlím nad tím, co by se stalo pokud by... nezmizel." Podívala jsem se na matku, která seděla na křesle a četla knihu. ,, Kde je Clarie Petere? " zeptal se Tomas, který ležel na zemi a díval se do stropu.
,, Nevím, měla dnes přijít.."přerušila jsem ho,, Byla tady a chtěla si se mnou promluvit a najednou si zpomněla, že doma něco musí udělat a odešla." zalhala jsem. Po chvilce jsem šli všichni spát.

Bylo brzo ráno. Nikdo v domě ještě nebyl vzhůru. Potichu jsem vstala a šla jsem se obléknout, vzala jsem si lovecké kalhoty, mikinu a plášť. Vzala jsem tašku a hodila jsem si ji na záda. Meč jsem si upevnila za opasek a šla jsem potichu dolů. Obula jsem si boty a vyšla jsem z domu. Bella se mnou chtěla jít také, ale musela jsem ji nechat doma, protože by to bylo pro ni nebezpečné. Šla jsem po stejné cestičce jako jsme šli s Clarie. Pomalým krokem sem vstoupila do lesa. V lese bylo až neobvyklé ticho. Ptáci si nezpívali, ani zvuky ostatních obyvatel lesa nebyly slyšet. To je Zvíře tak vyděsilo, nebo taky povraždilo. Šla jsem svižným krokem napříč lesem snažila sem se jít směrem, kudy včera uteklo Zvíře, ale stopy po sobě nezanechávalo. A co když ve sněhu nechá stopy, pak by bylo jednoduché ho najít. Šla jsem asi dvě hodiny a les se mi zdál pořád stejný. Ale pokračovala jsem dál. Šla jsem směrem k otcově staré lovecké chatě, do které nás často vodil a přespávali jseme zde. Chata byla o hodně dál než jsem si ji pamatovala. Měla bych tady už být. Šla jsem ještě o kousek k dál a narazila jsem na potůček. A přesně jsem věděla kudy mám jít dál. Dala jsem se na západ a už jsem viděla chatu. Blouděním po lese jsem strávila ještě další tři hodiny. Už bylo skoro poledne a tak jsem si dala malou přestávku a rozhodla jsem se přespat zde. Po svačině jsem se rozhodla najít dřevo na oheň. Nazbýrala jsem dostatečné množství a dala jsem ho do krbu. V chatě ještě byli deky. Tak jsem si jich pár vzala a položila jsem je ke krbu. Rozdělala jsem oheň a sedla jsem si ke krbu....
Venku už se začalo stmívat, lehla jsem si a zabalila jsem se do dek. Po pár minutách přemýšlení kudy se vydám zítra jsem usnula.

Zbudila jsem se odhadem okolo sedmé hodiny ráno a rozhodla sem se jít dál. Uhasila jsem oheň, vzala jsem si věci a šla jsem dál. Stavila jsem se ještě pro vodu z potoku a vydala jsem se na cestu. Bylo chladné podzimní ráno, stromy propouštěly sluneční paprsky do lesa. Šla jsem, a ani jsem nevěděla kam. Šla jsem už hodinu. Byla jsem unavená. Ale musela jsem pokračovat.
Zvíře je pro vesnici nebezpečné. Mohlo by zabít všechny vesničany, bez mrknutí oka. Ale proč nezabil mně? Mohlo mně zbít už dvakrát. Poprvé v lese, když zabilo toho srnce
a podruhé, když jseme byli s Clarie u lesa. Bylo už skoro ve vesnici! Proč se jen tak otočilo a uteklo? Pokračovala jsem dál. Náhle jse před sebou uviděla kapky krve. Klekla jsem si k nim a odhadla jsem, že jsou jen několik málo hodin staré. Zvíře tudy muselo jít, tedy pokud to zabilo Zvíře. Zvedla jsem se a rozhlédla jsem se kolem. Na zemi jsem uviděla mrtvé zvíře asi jelena, který ležel v louži krve.

Sundala jsem luk z ramene a vzala jsem si šíp. K jelenu jsem šla opatrně s natažený lukem. Pořád jsem se rozhlížela jesli neuvidím Zvíře. Nic jsem neviděla. Pomalu jsem se přiblizovala. Byla jsem už u srnce. Chtěla jsem se na něj podívat, ale uslyšela jsem prasknutí větvičky za mnou. Rychle jsem se otočila. Nic. Stála jsem otočená zády k mrtvém tělu jelena. Luk jsem měla napnutý a byla jsem přípravná vystřelit. Na pravo ode mně se mihl obří stín. Lukem jsem namířil na to místo. Nikde jsem Zvíře neviděla, bylo jako neviditelné. Chtěla jsem se otočit, ale Zvíře stálo přímo za mnou. Vystřelil jsem. Šíp se mu zabodl do krku, ale jako kdyby necítil bolest. Začala jsem couvat. V tašce jsem se snažila najít pistoli. Konečně jsem ji našla a namířila jsem s ní na místo, kde bylo Zvíře. Kam zase zmizelo? řekla jsem si. Slyšela jsem zvuk za sebou. Zvíře na mně útočilo. Zmáčkla jsem spoušť pistole. Ozval se hlasitý zvuk a Zvíře, jako by zakňučelo bolestí. Vzala jsem si do ruky meč, ale už bylo pozdě skončilo na mně a kouslo mně do nohy. Bolestí jsem vykřikla. Hodilo se mnou o zem. Cítila jsem obrovskou bolest. A omdlela jsem...

Moc děkuji za všechny shlédnutí, za komentáře a za hlasování. A hlavně děkuji mojí věrné fanynce Barunka909. Pokud se vám příběh líbí určitě zanechte hlas a napište mi komentář ať vím, že se vám to líbí a že mám pokračovat. ❤️