Cizí Život

10.

"Babi!" křikl jsem na celý dům. "Jsem domaaa" oznámil jsem a vyběhl do svého pokoje. Skočil jsem do měkké postele a užíval si tento blažený pocit radosti. "Oh moje postýlko, tak strašně jsi mi chyběla.." řekl jsem do voňavého polštáře. "Justine?" ozvala se babička za dveřmi. "Anoo" vyskočil jsem na nohy a otevřel dveře. Babička mě samou radostí objala. "Jsem ráda, že jsi už doma.. Bála jsem se o tebe. Ty bouřky byly hrozné." odtáhla se se slzami v očích. "Bylo to skvělé babi, potkal jsem spoustu nových lidí" odpověděl jsem s nadšením.

Večer jsme si s babčou sedli před krb a povídali si historky, které se nám za ty tři dny odehrály. Bavili bychom se i dále, kdyby nás nepřemohla únava. Popřáli jsme si dobrou noc a každý z nás se odebral do svých pokojů.

––––––––––––

Ocitl jsem se zpět na tábořišti. "Huh?" vydal jsem ze sebe a rozhlížel se kolem. Zahlédl jsem náš stan. Okolí se rozsvítilo od světla blesku. Ze stanu se ozývaly nářeky Henryho. "Henry?" opatrně jsem rozepnul stan. "Henry?" zašeptal jeho jméno. Nic

Náhle mě někdo odhodil ven. Spatřil jsem siluetu jeho postavy. "Tady jsi zmetku. Kvůli tobě jsem přišel o všechno." zasyčel a vytáhl nůž. "He-Henry, co to říkáš?" zaštípaly mě slzy v očích. Mlčky šel pomalými kroky ke mně. "Co-Co chceš udělat?" zeptal jsem se zoufale. "To co jsem měl udělat už dávno." zasmál se a máchl nožem

–––––––––––––

Probudil jsem se z noční můry. Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že je kolem šesté ráno. Okny lomcoval vítr, ale bouřka se zatím nedostavila. Usoudil jsem, že bude lepší se jít opláchnout.

Po pořádném osvěžení od noční můry jsem se připravil do školy. Oblékl jsem si jako vždy tmavě sladěné oblečení a vyrazil na zastávku. Cestou jsem musel stále myslet na onen sen. Třeba to bylo znamení něčeho zlého.

Na zastávce jsem dnes čekal sám. Nedalo mi to a musel jsem zavolat mé kamarádce. "Ahoj, kde jsi?" optal jsem se Eliz. "Ahoj Justine, není mi úplně dobře. Dnes zůstanu doma." oznámila mi. "Jaj, tak ať ti je lépe." rozloučil jsem se a položil telefon.

Ve škole nás bylo podstatně méně. Sedl jsem si na své místo a hleděl z okna ven. Venku bylo opravdu krásně, hned bych šel ven se někam projít. "Zdar, kde je Elizabeth." ozval se Henryův hlas. Mým tělem prošla vlna příjemného tepla. "Není ji dobře." odpověděl jsem mu a dále se díval z okna. Henry si odsunul židli a suverénně si sedl. "Děje se něco?" chytl mě za paži. "Ne.. Jsem jen unavený." odpověděl jsem mu a sledoval jsem jeho tmavé, hluboké oči. "Ty ale, nemusíš na mě myslet i v noci" zašeptal mi do ucha. Plácnul jsem ho do ramene a zasmál se.

Se zvonením vešla do třídy učitelka na biologii. "Zdravím třído, jmenuji se Luftnerova Clarke a budu vás učit biologii a zeměpis" oznámila nám postarší žena s vlasy v drdolu a dala se do učení.

Škola trvala snad věčnost. Konečně nastal konec mé poslední hodiny. "Máš dnes něco v plánu?" zeptal se Henry. Zamyslel jsem se. "Bohužel, slíbil jsem babičce, že ji dnes pomůžu s dobytkem." pokrčil jsem rameny a usmál se. "Hmm" zabručel. "Ale.." přesměroval jsem na hnědovláska svůj pohled. "..pokud chceš, můžeš nám pomoct. Takový silný kluk by se vždy hodil." usmál jsem se ďábelsky. Úsměv mi oplatil s kyvnutí hlavou.

Cestou na zastávku jsem se stavil pro čokolády. "Proč to kupuješ?" pozvedl obočí můj doprovod jménem Henry. "Eliz je přeci nemocná, tak ji koupím něco dobrého." vysvětlil jsem a hodil do košíku její nejoblíbenější čokoládu.

Konečně jsme dorazili do Krtkova. Vtipné že? Takhle se jmenuje naše vesnice. "Musím přiznat, že na vesnici jsem nikdy nebyl." prohlížel si tiché okolí. Šlo slyšet pouhé cvrkotaní cvrčků v horkém zářijovém dnu a křik všelijakých ptáků. "Jop, miluju to tady. Tak jo, jsme tady" prošli jsme mohutnou branou na předzahrádu. Procházeli jsme se po pěšině k hlavním dveřím. "Babiii, jsem domaa. Nevadí, že tu dnes vypomůže můj kamarád?" zahulákal jsem na celý barák, jelikož nikdy nemůžete vědět, kde se babča zrovna nachází. Vynořila se z kuchyně s plechem čerstvě upečených sušenek. "Dobrý den." pozdravil Henry. "Ale panečku, to jsou nám hosti! Konečně si vedeš i někoho jiného, než je Eliz!" zaradovala se babička a okamžitě mám vrazila dvě sušenky. "Odpusťte, ale to já si vzít nemohu." zdvořile odmítl Henry a já doslova čuměl, odkud se ta jeho zdvořilost bere. "Ale vůbec, musíš hochu. Tady se nikdy nic neodmítá" zvedla prst ve znamení 'tytyty'. "Jinak se jmenuje Henry. Henry, tohle je ta nejlepší babička Margaret." představil jsem je. Oba se navzájem usmáli. "Půjdeme do mého pokoje, až budeš připravená, můžeme ti jít pomoct. Jen houkni" řekl jsem babče a už táhl Henryho za ruku do pokoje.

"Hmm. Prostě puberťáský pokoj" Henry namítnul a založil ruce na prsou. "Dovol?" strčil jsem do něj a odnesl tašku na svoje místo. Henry se šel podívat z okna, které bylo přímo do lesů. "Ten vzduch je fakt super" přiznal potaženě a sedl si. "Jinak tvá babička umí fakt dobře péct." pokrčil rameny a dojedl poslední sousto křupavé oplatky. "To jsi ještě nechutnal babiččiny hubičky" mrkl jsem na něj. "Cože?" udivil se. "No, jakože dezert pako" zakroutil jsem hlavou. "Jo ahaaa" zvedl ruce v obraně. "Bože.. Jinak, můžeš se prosím nedívat? Chci se převléct" požádal jsem Henryho, jelikož se mi opravdu kydat hnůj v džínách nechtělo. "Však jsme oba kluci lol" zasmál se a stále se neotočil. "A? Stydím se." začervenal jsem studem. "Ale dotýkat se mého NAHÉHO těla se ti líbilo co?" pronesl a zdůraznil slovo 'nahého'. Okamžitě jsem po něm skočil. Dopadli jsme na postel. "Pšt!" držel jsem mu ruku na puse. "Nesmí se to dozvědět." žadonil jsem. "Cože?" otrhl mi ruku. "Ona to neví?" zeptal se. "Ne.." vydechl jsem. "A nechci aby se to změnilo." slezl jsem z něho a šel do koupelny se převléknout.

Uslyšel jsem zaklepání na dveře od pokoje. "Justine? Oh, dobrý den Henry, kde je Justin?" ozvala se babička. "Henry je v koupelně, převleká se." vysvětlil ji Henry a já se zasmál. Vyšel jsem z koupelny a zeptal se, co se děje. "Můžeme jít pracovat" odpověděla s úsměvem a vytratila se.