Cizí Život

14.

Leomora se zajímavě zatvářila. "Mám ho rád, miluji ho z celého srdce. Jenže.." odmlčel jsem se a hledal slova, které bych mohl použít. "... Podívej se, co se kvůli mně stalo. Kdybych ho býval nikdy nepotkal, tak by určitě byl šťastný." sklopil jsem hlavu. Jsem rád, že jsem to někomu mohl říct. Vyzpovídat se z mé duše. "Nevím, co bych na to řekla. Možná jen to, že kdyby nechtěl, tak by tě nezachránil." sdělila mi a hladila po mě zádech. Nakonec ten svět není tak nejhorší..

Rozloučili jsme se a Leomara opustila pokoj. "Henry.." zaslechl jsem hlas Justina. Podíval jsem se k lůžku na pohledného a zlomeného kluka. "Justine?!" vykřikl jsem. Neudržel jsem se a pevně jsem chytl Justinovo ruku. Justin se probral, nemohl jsem tomu uvěřit. "Henry.." šeptl. "Šhh, nenamáhej se. Musíš si odpočinout." vzlykl jsem. "Jsem... rád.. že jsi.. v pořádku.." těžce dýchal a skoro neslyšně mluvil. Zmáčkl jsem tlačítko pro zavolání sestry. "Prosím, už to nikdy nedělej." sklopil jsem hlavu k jeho ruce a tiše vzlykal. On mi ruku vytrhl a něžně hladil po tváři. "Udělal bych to znovu jen abych tě ochránil.." zachraptěl. Do pokoje vtrhl doktor se sestrou.

Justin
Vše jsem slyšel, každé Henryho slovo. Již jsem to nadále nemohl poslouchat. Vší silou jsem se pokusil otevřít oči. Povedlo se to! Nyní mu musím říct něco, abych ho utěšil. "Henry.." šeptl jsem a sám sebe nepoznával. Měl bych mít svůj normální hlas, proč musím šeptat? Každopádně mě nejspíš slyšel, protože za mnou hned přiběhl. "Henry.." Ucítil jsem teplo jeho rukou na té mé. "Šhh, nenamáhej se. Musíš si odpočinout." řekl a po tváři mu stekla slza. Jak se nemám namáhat, když ho vidím trápit? "Jsem.. rád... že jsi.. v pořádku.." řekl jsem mu chrapotem. Moc to tedy nevyšlo. Zmáčkl nějaké tlačítko a stále mi druhou rukou držel tu mou. "Prosím, tohle mi už nikdy nedělej." řekl. "Udělal bych to znovu jen abych tě zachránil." stěží jsem se na něj usmál, ale přeci jen mě všechno bolelo..

Do pokoje vtrhla skupina doktorů a sester. Požádali Henryho o místo a všichni se mi věnovali. Nemám rád takovéto obecenstvo. "Jak se cítíš Justine?" vybafl na mě jeden z nich. "Silně.." zašeptal a okamžitě jsem začal kašlat. "Jojo vtipalku. Pamatuješ si, co se všechno ten večer stalo?" Cože? Proč to chtějí řešit ughr. "Uh, jaký večer? O ano, jak nás přepadli. Ano.." vydechl jsem s námahou. "Dobře, je vidět, že Justinovi není úplně dobře zatím. Buďme rádi, že se probral tak brzy.." rozhodl doktor a celá skupina se odebrala z pokoje. Zaslechl jsem ještě, jak Henrymu říkají ať si jde domu odpočinout. 

Jakmile ukončil svůj rozhovor s doktorem, přistoupil k mému lůžku. "Justine, já.." odmlčel se. ".. Půjdu domu si odpočinout.." zdvihl jsem své obočí, ale nakonec jsem se nechtěl ptát. Ze dvou důvodů, neměl jsem energii a nechtěl jsem se po tom nějak zvlášť pídit. "Dobře.." zadíval jsem se mu do očí. Bože, tak hezký oči jsem ještě potkal..