Cizí Život

15.

Druhý den mi bylo podstatně lépe. Tedy, v rámci mých možností. Přeci jen mít odeznívající otřes mozku, modřiny a naražená žebra není nic dobrého. Ráno za mnou přišla sestřička, zda-li něco potřebuji a že za chvíli dojde i doktor. "Dobře, děkuji.." poděkoval jsem jí za ochotu a vyčkal na doktora. 

O pár minut za mnou doktor skutečně přišel. "Dobrý den, pane Justine, jak ti dnes je?" zeptal se a odhrnul mi peřinu. Zčervenal jsem, jelikož se mi to vůbec nelíbilo. "Uh.. A-asi lépe.." vykoktal jsem ze sebe. Mladý doktor si všiml, že jsem se před ním styděl a pouze se nad tím pousmál. "Nebolí vás hlava či tak něco?" ptal se dál a já zavrtěl hlavou. "Je mi daleko lépe, než mi bylo včera, abych řekl pravdu." snažil jsem se usmát, ale místo úsměvu mi na tváři objevil divný úšklebek. "Zkus zvednout svou levou nohu." Jak řekl, tak jsem udělal. "Super, dobře. Teď pravou." poručil. Zvedl jsem jí jen pár centimetrů do vzduchu. Z očí mi vytryskly slzy bolestí a já jí ve vzduchu nadále neudržel. "Uh-huh" zakýval hlavou a zapsal si něco do lékařské zprávy. "Budeme to sledovat, ale myslím si, že se o nic vážného nejedná." posunul si brýle na očích. "Prozatím to bude všechno. Sestři, Justin vypadá daleko lépe a rychle se zotavuje. Když se neukáží žádné komplikace, do dvou dnů ho můžeme pustit." Kývl na sestru a ta kývla na zpět. "Nonic Justine, zatím se měj, kdyby něco, sestřička ti pomůže." mrkl na mě a já přitakal. 

Nic zajímavého se celý den nedělo, možná jen to, že se Henry neozval. Sestry se vystřídaly a nyní mi pomáhala sestra ze včerejška. Na tváři se jí lemoval přívětivý úsměv a oči jí zářili nadšením. "Ahoj Justine.. Jak ti je?" zeptala se a já odvrátil pohled. "Je ti něco?" přisedla ke mně na postel. "Nic mi není.." odsekl jsem jí. "Poznám to, něco tě užírá. Tak šup, řekni mi, co tě trápí." pokrčila rameny a úsměv na chvíli protáhla. "Jde mi o Henryho, celý den se mi neozval." přiznal jsem a sklopil pohled na peřinu. "Oh.. Aha.." zvedla se a otevřela okno. "Je tu trošku dusno, nezdá se ti?" změnila téma. Chvilku se mezi námi rozhostilo ticho, které tiše porušoval hluk z venčí. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat. "Neozval se ti náhodou? Slyšel jsem celou vaší včerejší konverzaci." zamračil jsem se na Leomoru. "Oh, vážně?" pískla v překvapení. "Každé Henryho slovo, heh.." Vydechl jsem a dále sledoval dění z okna. Leomora opět přisedla ke mně a položila mi ruku na rameno. "Víš.. Já ti ani nemám co nového říct, když jsi vše slyšel.." povzdychla si a sklopila hlavu do dlaní. "Justin má prostě potřebu tě chránit a myslí si, že když bude ve tvém okolí, akorát věci zhorší" dořekla svou myšlenku a stoupla si. "Kdyby jsi něco potřeboval, tak zazvoň, já už musím běžet." Ani do očí se mi nepodívala. "Hm" tiše jsem odpověděl a snažil se usnout.

***

Konečně nastal ten suprový den. Den, kdy už můžu odejít z tohoto pekla. "Máš všechno?" naposledy se mě optala babička a já se musel pousmát. "Mám babi, ptáš se už po několikáté" zahihňal jsem se a protočil očima. Rozloučil jsem se se všemi na pokoji a vydal se k autu. "Statek už se tě nemohl dočkat. I malý býček hoří nedočkavostí.." usmála se na mě Margaret a já si vzpomněl na něho. Vlastně celou dobu, co jsem ležel v nemocnici se mi neozval. Co nadělám, musím se přes to všechno přenést.

Zbytek dne proběhl zcela normálně. Obstarali jsme dobytek, posekali trávu a nakonec se navečeřeli a povídali u krbu. "Jak se má ten kluk? Jak že se jmenoval.." začala babča. "..Justin" šeptl jsem. "Anooo! Jak se má? Dlouho jsem ho neviděla. Mohl by zn-" Slzy se mi draly na povrch. Nesmím brečet. "Nevím, hele babi, jsem unavený, v nemocnici se moc dobře spát nedalo, půjdu si lehnout, pa." rozloučil jsem se a vydal si to zpět do svého pokoje.

Jakmile jsem za sebou zabouchl dveře, vodopád slz se spustil jak o závod. Flákl jsem sebou do postele a tiše vzlykal. Jeho dotek.. Jeho oči.. Jeho tělo.. Oh bože, proč já? Proč zrovna já jsem se musel zamilovat do někoho, kdo si toho neváží.. Bylo mi z toho všeho špatně. Polštář jsem měl celý promočený, ale i to mi bylo jedno.. Po hodinách breku jsem konečně usnul.