Cizí Život

Epilog

V zrcadlu jsem si zkontroloval, jak vypadám. Musel jsem se na sebe pousmát. Tolik času uplynulo od doby, co se stal ten incident. Upravil jsem si motýlka a vydechl. Stále jsem byl nervozní z takového obrovského kroku. Pořád tomu nemohu uvěřit, že se ta svatba koná. Vytáhl jsem si kapesník a utřel si zpocené ruce. 

"Whoaa!" něčí silné paže mě chytily za ruce. "Bože můj!" vypískl jsem a podíval se zpět do zrcadla. "Henry!" otočil jsem se na něj a bouchl ho do ramene. Musel jsem uznat, že v obleku vypadá přímo dokonale. Jeho strniště je dokonale rovné, vlasy nagelované a upravené. Ze záporáka, který se tahal s mafiány se vyklubal celkem skvělý přítel. "Chceš mi navodit infarkt?!" usmál jsem se a zlehka se mu přisál na rty. "Říká ten, který nedávno ještě bojoval s démonama?" usmál se a já se ušklíbl. "Jenže ty démoni nebyli tak hezcí a přitažliví." otočil jsem se a naposledy se zkontroloval. "Doufám, že neudělám ostudu." vzdychl jsem a odvrátil zrak na Henryho. Upravil jsem mu kravatu a položil si hlavu do jeho ramene. Jeho paže mne ochranářsky obklopily a věnovaly pevné objetí. "Ty nikdy, pojďme. Za chvilku to začne." sdělil mi. Odtáhl jsem se a nervozně se rozešel směrem k východu. Jeho ruka se propletla s tou mou. "Neboj se, zvládneme to. Koneckonců tam není nikdo, kdo by tomu nerozuměl." usmál se a já stěží odolal ho políbit.

Vešli jsme do nádherného parku, kde bylo tisíc bílých balónků, květin a dalších ozdob. Většina přítomných se na nás otočila a začalo si něco šeptat. "To je on.." "Ten, který zapečetil Euranasii.." vydechl jsem. Moje nohy najednou byly těžké a neovladatelné. Henry mi stiskl ruku a tím mě přivedl zpět. Podíval jsem se na něj. "Pojď, sedíme v první řadě." vykročil první a já ho tiše následoval.

Obřad začal. Na začátku trasy se objevila překrásná Harmonia v ještě hezčích svatebních šatech. Se ženichem se poznali v nemocnici, kde jí vyšetřil, zda jí nic není. Byla to láska na první pohled.. Jako já s Henrym. Podíval jsem se směrem k němu a musel se usmát. Byl o hlavu vyšší než já a stejně mi přišel jako to nejmilejší stvoření. 

Jakmile se nevěsta rozešla směrem k oltáři, hosté si stoupli a tiše pozorovali. Její bílé šaty přímo zářily. Dokonce i ženich měl co dělat, aby se za ní nerozeběhl a nepopadl do náruči. Bylo to nádherné. I počasí nám přálo a bylo krásně.

Oddací kněz se právě vyptával na takové ty typické otázky. "Harmoniono, berete si zde Grenta z lásky a slibujete, že přečkáte všechno zlé, ale i dobré?" zeptal se nevěsty první. "Ano..." vydechla úžasem. "A vy Grento, berete si zde Harmoniu z lásky a slibujete, že přečkáte všechno zlé, ale i dobré?" otočil se na ženicha "Samozřejmě, úplně všechno" řekl dojatě. "Nyní se polibte a tím svážete vztah nebeský." dal další pokyn a novomanželé se políbili. Všichni začali tleskat a radovat se. Dokonce i já se musel rozplývat nad tím, jak je to nádherné. Celou dobu jsme se s Henrym drželi za ruce. 

Po ceremoniálu jsme se na sebe otočili. "Bylo to nádherné.." vydechl jsem. "Taky si myslím, dnešní den se moc povedl. Jsem pyšný, že můžu být s tebou bok po boku." usmál se a políbil mě. Tímhle dnem začíná velká kapitola našeho života.

Tímto s radostí uzavírám další moji knihu. Jsem rád, že jsem se s vámi mohl podělit o moje pocity. Doufám, že jste si jí užili stejně tak dobře, jako já. :) 
PS: Bude pokračování, ale úplně ne přímé, však uvidíte sami, časem :P ^^