Agape and the NAME

Počátek

Řím. Píše se rok 165 n.l. V roce 161 nastoupil Marcus Aurelius na trůn a se svou stoickou filozofií je označován jako filozof na trůně. Junius Rusticus byl jeho učitelem a je nyní městským prefektem. Křesťanství ve své původní podobě začíná mizet a míchat se s filozofií. Ubývá těch, kteří se ho zastávají. Přesto existují sbory, které se stálé drží původního způsobu uctívání.

Opustil Forum Romanum a zahnul do temné uličky. S pochodní v ruce kráčel rychle a tiše, aby ho nikdo nespatřil. Ohlédl se. Srdce mu začalo tlouci silněji. Neměl moc času. Pokud ho teď najdou, na místě ho popraví nebo přibijí na kůl, jak to mají ve zvyku. Minul další uličku, zhasnul pochodeň a do třetí zahnul. Po hmatu našel výklenek dveří a jemně zaklepal. Neslyšně se otevřely. Prošel delší chodbou na malé náměstíčko domu. Už na něj čekal.

„Zdravím příteli. Doufám, že tě nikdo nesledoval," pronesl muž, stojící uprostřed náměstíčka.

Ohlédl se, aby si byl jistý. „Také přeji dobrého večera. Ne nesledoval. Nicméně jestliže zde budu delší čas, ostatní si toho jistě všimnou a nebude to příjemné."

„Rozumím Justine, co jsi tedy měl tak naléhavého?"

Justin sáhnul do váčku a vytáhnul papírový svitek a podal ho druhému muži. „Dokážeš zařídit, aby byl pečlivě schován a nikdo ho nenašel?" zeptal se Junius.

„Nikdy, příteli?"

„Copak si nevzpomínáš na jeho výrok? - ,Protože jsi utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.'"

„Jak tento svitek souvisí s Pánovým výrokem?"

„Copak to nevidíš, Juniusi? Děje se toho mnoho, a přitom to jediné na co by se nemělo zapomenout je Jeho Jméno."

„Víš, že když tě najdou a spojí tě s tím a že se tě to týká, mohou tě přibít na kůl nebo hůř, tak jak to dělali bratrům dříve, skončíš v aréně. Znáš můj názor. Stačí žíti v souladu s přírodou. Nejsem proti tomuto učení, kterému se věnuješ, ale mám jisté postavení zde v Římě. Pokud tě s tímto svitkem nějakým způsobem spojí, budu to muset řešit a nebudu moci brát ohled na naše přátelství."

„Vím to, ale lidé začínají zapomínat a za nějaký čas Jméno už nebude známé ani se nebude používat. Zakazují to i u soudů. Používají se náhražky, tituly, ale to by Pán nikdy nechtěl, " zmínil Justin.

„Teď máme prozatím relativně klid, šťastné období. Marcus Aurelius před pár lety teprve nastoupil na trůn. Je to moudrý muž ve své filozofii. Naučil jsem ho mnoho, nicméně, pokud se zaměří na tebe, budeš mít problém. Jsi v poslední době docela vidět."

„Ano, ale je mnoho těch, kdo se odchýlili od Pravdy. Bojuji za ni mnohými způsoby, a proto se musí schovat i toto, co jsem ti dal. Schovej to dobře, právě proto, aby mohl být, zjeven nemluvňatům.'" 

Zdravím všechny, kteří otevřeli tento příběh a začali jej číst. Doufám, že vás prolog zaujal a postupně vydržíte až dokonce. Kapitoly budu přidávat každý pátek a pondělí. Děkuji za morální podporu adela_barsa, koukněte i na její příběhy a můžete podpořit. Nemohu opomenout poděkovat ani za velmi důležitou spolupráci s MrsUnsighted, jelikož tak podrobnou recenzi a korekturu i při debatě nad slovíčky a slovními spojeními, jsem ještě nevedl. Doufám, že se vám to bude líbit. JFoxik :-)