Agape and the NAME

Stop hledání

„Cože jste?!?" křičel Festus téměř nepříčetně. „Ji ztratili?" snažil se sám sebe uklidňovat.

„Pane, omlouvám se, ale prostě skočila do studny a byla pryč!" hájil se velitel své jednotky.

„Tak byla pryč povídáš. Já ti dám!" vzal ze stolu vázu a mrštil ji vojákovi po hlavě takovou silou, že byl na místě mrtvý. „Tohle si někdo pěkně odskáče."

„Klid Feste, na každého jednou dojde," chlácholil ho Jehojakim.

„Co bys navrhnul ty, Díogené?" otočil se velitel na něj.

„Veliteli, jsem stár a stojím už před západem svého života, ale pokud mi není ještě souzeno, abych odešel ze světa s krásným chvalozpěvem za plné užití všech slastí, rozhodl jsem se přispět ještě včas na pomoc lidem zdravého úsudku, aby mi v tom nezabránila smrt. Požádej a dostane se ti odpovědi."

„Někdy je ta filozofie k zlosti, ale moudrosti si vážím," hodnotil to velitel. „Před týdnem Marcus, ale aspoň mrtvý, sám si za to mohl, a teď ještě Euniké. Co by bylo dobré udělat teď jako protitah?"

„Jít ji hledat?" navrhnul Jehojakim.

„Zbláznil ses? K čemu nám to bude, už ji nenajdeme. Ne zastavte všechna pátrání, je to zbytečné."

„A co kdybychom, Feste, použili proti nim jejich vlastní víru?" usmíval se Díogenés.

„Co máš na mysli?"

„Císaři Marcu Aureliovi nevadí křesťané, pokud vynechávají veřejné praktikování své víry. Sice to stejně dělají tajně, mluví s lidmi o Kristu, ale císař to toleruje. Co se mu ale nelíbí a dokáže ho rozzuřit je, když někdo neplní povinnosti, které stát ukládá, ať už to jsou povinnosti jakékoli. Potom jedná dost krutě a zasahuje"

Festus se usmál. Pochopili se. Ještě že toho Díogena mají. „Vojáku!" zavolal ho.

„Ano pane?"

„Zaběhněte za císařem a řekněte ať připraví a vyhlásí týden žertev. Ve městě se dělo teď mnoho nepokojných a špatných věcí. Týden budeme prosit naše bohy o milost a budeme obětovávat oběti, abychom si je usmířili. Někteří moooc zlobili," pronesl dramaticky s pohrdavým úsměvem. „Teď teprve začne zábava."