Agape and the NAME

Hledání

„Cože? Že tam není?! A kde by asi tak měl být? Vždyť nikdo skřipec nikam nedal, ten tam je, jen osoba na něm tam chybí!" vztekal se Festus. Bylo dopoledne a slunce zahřívalo jeho dům. Voják ho vyrušil zrovna při snídani.

„Chtěli jsme mu dát napít a najíst, ale když jsme tam přišli, už tam nebyl," obhajoval se voják.

„Ať přijdou okamžitě ke mně Jehojakim a Díogenés. A počkat! Ještě mi sežeňte Sotiria," s tím propustil vojáka. Doufal, že to bude alespoň klidné ráno, ale všechno se mu bortí pod rukama. Kdyby se to tak dozvěděl Marcus Aurelius, co se tady děje. Že nějací dva křesťané Marcus a Euniké se pokouší tajně uschovávat takový svitek. Zničit. Spálit ten svitek. Svitek. Na něj zapomněl. Jak ten voják přijde, zeptá se ho. Ale tušil to. Více než to.

„Buď zdráv Feste!" pozdravil ho Jehojakim a následně i Díogenés. „Čehož si od nás žádáš dnes?"

„Dobré rady přátelé, jako vždy. Věc se má takto. Ten Marcus, kterého jsem včera dal na skřipec v noci utekl."

„Utekl? Ze skřipce? To není možné," divil se Jehojakim.

„Určitě na to nebyl sám, o tom není pochyb a tuším, že zmizel i svitek. Ten svitek rozvratné literatury."

„Co budeme dělat?" zeptal se Díogenés.

„Hledat je budeme, co jiného! Jeho i tu Euniké, která mu určitě pomohla v útěku, kdo jiný by to byl. Ale kde by mohli být?"

„Určitě to bude někde, kde se cítí v bezpečí a můžou vyřešit, co udělají dál. Možná půjdou někde pro radu," zmínil Díogenés.

„Zní to logicky," uvažoval Festus.

Do místnosti vstoupil voják. „Promiňte pane, chtěl jste, abych přivedl Sotiria. Chvilku to trvalo, ale našel jsem ho." Sotirius vstoupil do místnosti.

„Ano a vojáku? Zmizelo ještě něco?"

„Ano pane. Zmizel ten svitek, co jsme ho včera přinesli i s tím mužem," odvětil voják.

Festovi stoupala do hlavy krev. Začínal zuřit a rudnul. Vždycky, když zuřil rudnul, podle toho ho i přátelé poznali a často si kvůli tomu z něj dělali srandu.

„Nebojte veliteli. Vím, kde jsou. Říká vám něco jméno Barnabáš?" zeptal se Sotirios.

„Nic konkrétního si nevybavuju."

„Je to jeden ze starších v místním sboru křesťanů, tak si tam někteří říkají. Jsou v jeho domě. Šli se tam s ním o něčem poradit," usmál se.

Tak že bych nakonec měl přece jen štěstí? Přemýšlel Festus. Teď je konečně dostaneme a možná i ostatní křesťany. „Vezměte vojáky a vzhůru na Barnabášův dům. Teď už nám neuniknou!"