Friends with benefits

Chapter 12 » "Kde jsi byl tak dlouho?"

[POHLED LOUISE]

"Do prdele, Louisi, co jsme si domluvili?!" Hned, jak jsem vešel do pokoje, na mě William začal řvát. Hned mi bylo jasný proč. Jasně, že mu to řekl Jack. Tak tohle jsem zrovna nechtěl.

Ani nevěděl, jak to bolí, když mě kopl do koulí. Musím s tím něco udělat....musím to Harrymu říct, že to Will ví. Aby to Harry věděl, kdyby měl William nějaký připomínky. Zítra se s ním zase sejdu. Ale tentokrát se nesmí dozvědět Will.

[POHLED HARRYHO]

Tak tohle bylo asi to nejlepší, co se mi mohlo stát. Hrozně mě to překvapilo. Myslel jsem si, že Louis je takovej..stydlivej. Ale možná až tak není. A to se mi líbí. Už dlouho jsem chtěl vyzkoušet jeho rty. Jsou tak měkký. Bylo to, jako kdyby naše rty byly pro sebe stvořeny. A do toho ještě ty jeho dokonalý oči. Okey okey, už bych se mohl vzpamatovat. Nevěděl jsem, že můžu být až tak v transu z polibku. Nikdy se mi to nestalo. Musím se z toho vyspat, ale pochybuju, že se mi to povede.

Ráno mě vzbudil zvonek. Někdo zvonil jak o závod. Konečně jsem se vyhrabal z postele a šel otevřít. Otevřel jsem dveře a v nich stál Louis. Rychle vešel dovnitř a zavřel dveře.

"Harry, poslouchej, teď si musíme dát pozor. Will nás nesmí vidět spolu. Nevíš, čeho je schopnej. Vím, že je to jenom můj brácha, ale ty nevíš co má v plánu ti udělat.."

"Louisi..uklidni se. Nemůže mi nic udělat, když já nebudu chtít, umím se bránit neboj, ale stejně nevím, co tím myslíš." Trochu jsem zpozorněl.

"Něco hnusnýho a já nechci, aby ti ublížil. Záleží mi na tobě, ale mu na tobě nezáleží. Chce tě jen využít. Teď už musím, řekl jsem mu, že jdu jen do obchodu."

"Počkej,jak to mys..." Ani jsem to nedořekl a už byl pryč. Vůbec nevím, co si o tom myslet, jen vím, že se budu od Williama držet dál.

[POHLED LOUISE]

Musel jsem mu něco naznačit, nevydržel bych to. Měl jsem mu to říct všechno. Jen doufám,že se od bráchy bude držet dál a to platí i pro Willa.

Přišel jsem domů i s nákupem, ani pořád nevím, co jsem koupil, protože jsem do košíku naházel, co mi přišlo pod ruku, abych byl brzo doma. William čekal, až příjdu, aby si mohl dát něco k snídani.

"Kde jsi byl tak dlouho? Obchod je tady za rohem."

"No...uh..byla tam fronta, je sobota ráno, lidi šli nakupovat." Podle jeho pohledu mi bylo jasný, že mi nevěří. Ale to není žádná změna, on mi nevěří nikdy. Cítím se jak jeho otrok, mladší brácha a to jsme dvojčata.Už mě to přestává bavit.

"Louisi?! Proč jsi koupil kaši pro mimina?" Neudržel jsem se a začal jsem se smát. Ani to moc vtipný nebylo. Neměl jsem co odpovědět. Jen jsem se otočil a šel nahoru do svého pokoje. Vešel jsem dovnitř a cítil jsem, jak mi mobil zavibroval v kapse. SMS od Harryho.

"Lou, nechceš mi říct, o co se jedná?" A jsem v prdeli. Sedl jsem si na postel a díval se na displej mobilu. Hlavou mi proběhlo, co by se stalo,k dybych mu to řekl. Co kdyby se i se mnou přestal bavit? Asi po 15-ti minutách jsem mu odepsal..

Omlouvám se,že to tak dlouho trvalo,ale nemohla jsem se k tomu dostat :D

Budeme rády za koment a votes ^^

Wewe*