Friends with benefits

Chapter 5 » "Hele, nežárli, ju."

Na týden má poslední kapitola :-) Takže tímto se s vámi loučím. Wewe* ještě jeden díl přidá.
——————————————
[POHLED HARRYHO]
Přemýšlel jsem, celou noc a vlastně jsem se rozhodnul. Zajdu za ním na 100% a domluvím se s ním, kdy a kam půjdeme. Chci ho poznat. Věřím, že je stejný, jako jeho bratr, jen asi méně dotěrný.
Když jsem přišel do školy, naproti moji třídy, seděl William. Jak jinak. A samozřejmě bez Louise. Už mě opravdu začínal štvát.

"Ahoj."

"Ahoj, kde máš Louise?"

"On má až na devět, takže zřejmě ještě spí."

"Aha."
"A proč se vůbec ptáš?"

"Jen tak." Co je mu do toho, pomyslel jsem si. Jako bych se nemohl zeptat na Louise. Když včera vůbec nepřišel. Naštěstí už zazvonilo, takže jsem byl od Williama odloučen. Vlastně mi to ani nevadilo. Včera jsem s ním byl pořád a počítám, že dnešek nebude jiný. Ale já za Louisem zajdu, ať se děje cokoliv.

[POHLED LOUISE]
Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Komu taky jo, že? Zvlášť, když jsem věděl, že tam zase bude Harry a kolem něj se bude motat William. Žárlím, vím, ale bohužel. Něco mě na Harrymu zaujalo, jen ještě stále nevim co.

Konečně jsem tedy vstal z postele a jen v boxerkách přešel ke své skříni. Od tama jsem vytáhnul černé úplé džíny, černé tričko s nápisem "The Killers", šedou beanii a černé boty Vans a mohl jsem vyjít.

Do školy jsem dorazil asi sedm minut před hodinou. Na chodbě jsem uviděl Harryho. Samozřejmě po boku s Williamem. Jak jinak. Už mě to fakt začínalo štvát. Proto jsem se okolo nich snažil projít ve nejméně nápadně. Jenže Harry mi tenhle plán překazil.

"Je, ahoj Louisu. Konečně, hledal jsem tě."

"Ehm, ahoj. Nemyslím si, máš skvělou společnost." řekl jsem a podíval jsem se na Williama. Ten se jen vítězoslavně zatvářil.

"Ale no tak, Louisi. Co kdybychom někam zašli? Klidně až zítra, jak se ti to bude hodit. Chtěl bych tě více poznat. Když jsi ze slavnosti odešel." Opravdu? V té chvíli jsem skoro samou radostí poskočil. Ale vím, že nesmím na sobě dát nic poznat.

"No, já bych měl čas zatím kdykoliv." řekl jsem. Jenže to by nebyl William, aby to nepokazil, že jo. Jak? Jednoduše. Políbil Harryho na spánek. Já se rozzuřil. Nebýt tolika lidí, tak bych začal po Williamovi ječet. Raději jsem proto odešel.

[POHLED WILLIAMA]

Povedlo se. Vím, že ho Harry chtěl někam pozvat, aby ho poznal. A já Louise rozzuřil. Jo, pozná, jaké to je být na dně. Musí.

Po hodině jsem se s Louisem dal do řeči. Věděl jsem, že Harry má spojené hodiny, takže teď jsem mohl být sám s Louisem a chystal jsem se si to užít.

"To jsi opravdu musel? Políbit ho, ač to bylo jen na spánek?"

"Musel. Vadí ti na tom něco?"

"Vlastně ne, mělo by?" Vím, že je do Hardyho tak trochu zamilovaný a na mě žárlí.

"Hele, nežárli, ju." Řekl jsem. Samozřejmě začal kroutit hlavou, že on nemá důvod žárlit, ale v tomhlr je průhledný jako sklo.

"J-já nežárlím." Opravdu se to snažil popřít.

"Hele, vím, že se ti Harry líbí, a vím, že ho nechceš jen tak bezmilosrdně ojet, ale něco jsme si slíbili. Je ti to jasné?" pokáral jsem ho. Zčervenal. "Vždyť se chováš jako zamilovaná puberťačka a když ti někdo objev vezme, urazíš se a zdrhneš." Opravdu už neměl daleko od vybuchnutí. A já si to užíval.

Louis se mnou od té přestávky nepromluvil. Jen mě požádal, abych Harrymu vzkázal, že nikam nejde, protože mu došlo, že zase pujdu za ním. Samozřejmě, že jsem šel. Musím náš objekt chránit.

[POHLED LOUISE]

Kurva. To jsem opravdu takhle lehce čitelný, že to na mě William poznal? Ale tím dneškem si to u mě totálně posral. Jo, nesmím zapomínat, že je to náš objekt zájmu jen proto, že ho chceme bezmilosrdně omrdat. Už žádné city, Louisi. Ale stejně si to William bude u mě dlouho žehlit, i přesto, že má v celé té věci pravdu. Uvidíme.

[POHLED HARRYHO]

Nechápu, co jsem Louisovi udělal. Vlastně jsem ho za ty čtyři dny, co je znám, ani pořádně neviděl. Ze slavnosti utekl a včera, ostatně i jako dnes, se kolem mě pořád plazil William. Neříkám, že by mi to nějak vadilo, protože alespoň nesedím na chodbě sám, ale to, co dneska před Louisem udělal jsem totálně nechápal. Ale neměl jsem chuť to s Williamem nějak řešit, prostě jsem to jednoduše hodil za hlavu.

Od té přestávky jsem Louise neviděl. Dokonce ani na oběd, který jak jsem zjistil je pro všechny studenty společný, nepřišel. Nechápu to, ale zároveň mi ho je strašně líto. Vždyť bych se s ním rád bavil a řekl bych, že i dokonce raději, než s Williamem, ale co už s tím nadělám.
——————————————
Fakt se moc omlouvám za chyby. A fakt se omlouvám, že dělám z Williama takového parchanta, ale mě se to nějak líbí :3
Boobear