Friends with benefits

Chapter 13 » "Harryho necháš na pokoji, jasný?!"

Na úvod se chci omluvit za tak velkou mezeru, ale prostě ._. škola, a jsem ráda, jak se občas dostanu na ntb. So, konečně tady máte další část, i když je taková... idk :D 

_______________________________

[POHLED LOUISE]

Civěl jsem asi 15 minut na mobil, než jsem se odvážil něco napsat. Opravdu jsem nevěděl co, ale na druhou stranu už mě taky nebavilo hrát s Williamem. Jenže jsem opravdu nevěděl. jestli bude nejlepší mu tohle zrovna říct přes SMS. Zkontroloval jsem si čas. Bylo půl jedenácté.

„V jednu v parku na naší lavičce.. :)“ odepsal jsem a položil mobil. Vlastně už jsem ani neočekával odpověď. Sešel jsem do kuchyně, kde už byl Will a zkoumal ledničku.

„Lou, co se chystáš vařit na oběd?“

„Já? Proč furt já?“

„Já nevím, třeba proto, že jsi nakupoval ty? Jo, a ve dvanáct jdu za Niallem.“

„Kým? Tím Niallem?“

„Jo, TÍM Niallem.“

„No počkej. Já myslel, že se s bývalými obětmi nebavíš.“

„Je jiná doba, Louisi. Když ty se s nimi můžeš líbat…“ zasmál se.

„Kurva, a co? A víš co?“ přitlačil jsem ho na zeď. „Končím! Tohle už mě nebaví.. A abych nezapomněl, Harryho necháš na pokoji, jasný?!“ Jen se na mě díval. Sám jsem nevěděl, kde se tohle ve mně vzalo. Zřejmě jsem se do něj opravdu zamiloval a měl jsem potřebu ho chránit. Ještě jsem s ním jednou praštil o stěnu a pak jsem ho pustil. Zůstal tam stát asi 5 minut a pak se vzchopil a s chlebem a nějakým salámem si zalezl do pokoje. Usmál jsem se, netušil jsem, že bych tohle proti němu někdy dokázal. Vždycky to prostě byl ten vůdčí typ a já byl jen někdo, kdo ho doprovázel a podporoval, protože když jsme byli dva na jednoho, byl to přeci jen lepší, především díky tomu, že jsme měli převahu. Jenže teď jsem se mu snad poprvé v životě postavil.

Z ledničky jsem si vytáhl sýr a ze špíze si vzal rohlíky a šel nahoru. Mobil mi ukázal nepřijatý hovor. Harry, kdo jiný. „Hazz, co potřebuješ?“

„Lou, j-já… nemůže to být dříve?“

„Jo, proč?“

„N-no, já vlastně už čekám dole před domem..“ byla z něj slyšet nervozita. Usmál jsem se. Přesně tohle se mi vlastně i hodilo. Sešel jsem dolů a snažil se být co nejvíce hlučný. Otevřel jsem dveře, kde stál Harry a usmíval se. Objal jsem ho a pozval dál.

Odvedl jsem ho do obýváku a pak utíkal do kuchyně pro nějaké pití a pak si k němu přisedl zpátky.

[POHLED HARRYHO]

„Jo, proč?“

„N-no, já vlastně už čekám dole před domem..“ Doufal jsem, že neuslyší mou nervozitu. Položil to a během minuty mi otevřel dveře. Usmíval jsem se a objal ho. Odvedl mě do obýváku a někam odběhl. Během chvíle byl naštěstí zpátky a donesl mi pití.

„Děkuji, to jsi nemusel…“ pousmál jsem se a zadíval se do jeho očí.

„Uh, n-no, proč jsi teda přišel t-tak brzy?“ Byl nervózní.

„Proč? Vlastně ani nevím..“

„Aha..“

„Ale jo, něco by tady bylo..“ široce jsem se usmál.

„Co?“ pozvedl obočí a já se přiblížil svým obličejem k tomu jeho. Lehce se usmál a já ho po chvíli políbil. On se mi posadil na klín a já ho začal hladit po zádech a stále jsme se líbali. Bylo to úžasné a zároveň adrenalinové, když jsem věděl, že v domě je taky William.

Najednou jsem ucítil jeho ruku na mém rozkroku. Jen jsem vzdychl do polibku a přidal jazyk. Přidal ho taky, ale rukou stále pohyboval v mém rozkroku. V tom jsem ucítil cizí ruku na rameni. Věděl jsem, že to není Louis.

„Harry?!“ vykřikl ten neznámý. Podle hlasu jsem poznal Williama. Ignoroval jsem ho a dál se věnoval Louisovi. I ten dělal to samé a já byl vlastně rád. Stále rukou pohyboval na mém rozkroku a později, když už William odešel, mě svalil na záda a polibky se přesunul na můj krk.

Vzdychl jsem jeho jméno a zaklonil hlavu. Začal mi tam tvořit znaménko lásky – ‚cucflek‘. Byl to úžasný pocit. Pak mi ruce dal po tričko a já udělal u něj to samé a znova jsem si ho přitáhl do polibku.

Během pěti minut jsme měli ze sebe všechno oblečení, kromě boxerek. Studoval jsem jeho jediné tetování na hrudi – číslo 70. Usmíval jsem se a on pak znova začal hladit přes boxerky můj rozkrok. Prohnul jsem se v zádech a vzdychl jeho jméno. Tenhle pocit jsem neznal. V životě mi nikdo takhle dobře nedělal. Ano, byl jsem panic. Vlastně už si ani nepamatuji, jestli tohle o mě ví, nebo ne.

Pak se polibky přesunul na vnitřní stranu mých stehen a já zaryl nehty do gauče a znova jsem vzdychl. Popravdě? Chtěl bych vědět, co by na tohle říkal William. 

__________________________________________

Muhehe 3:) A je mi fuk, že mě nenávidíte :) Taky vás mám strašně ráda ♥ (Ne, ale vážně..) 

Opět ŠÍLENĚ potěší hvězdičky a komentáře ♥

S úchylnou náladou přeje krásné počtení... Boobear