Friends with benefits

Chapter 9 » „Chybíš mi, Lou."

Na úvod bych chtěla poděkovat k blížící se "čtyřstovce" votes a za překročení 3K čtenářů. Vážně jste úžasní. Takže tady máte další část, tentokráte ode mě. Myslím, že je fajn, že je vždycky takový rozestup, poněvadž i já musím na svém druhém WP psát povídky a do toho mě ještě kamarádky nutí do jednodílovek. Takže je toho na mě hodně a tohle je můj 3. příběh :)) Takže vůči mě na tohle berte ohledy.

Enjoy it :-*

—————————————————

[POHLED HARRYHO]

Já nevím, proč jsem to všechno udělal. Nemusel jsem, přeci jen, je to můj kamarád. Ale prostě jsem cítil, že bude fajn to udělat. No co, tak jsem ho políbil, ale jen na tvář. Tohle ještě nic neznamená, teda, myslím. Možná bych byl i rád, kdyby to něco znamenalo, ne? Když já vůbec nevím. Možná jsem to opravdu přehnal. Jenže prostě, já za to vlastně nemůžu. Ne, přišlo to tak náhle a já se jednoduše nedokázal ovládnout. I když se bojím, co zítra řekne. Třeba už mě bude ignorovat a já budu stále jen s Williamem. Ne, už mu musím fakt něco říct. Lepí se na mě jak vosa na med…

[POHLED LOUISE]

O-on mě fakt políbil. Popravdě, chtěl jsem to udělat už dříve, jenže okolo něj byl vždycky William, takže to jaksi nešlo a zřejmě by si myslel, že mu nadržuji a že jsem sešel z plánu, za což bych zřejmě pykal. A teď to udělal on. Jako je na tom něco, a to je to, že kdybych se neudržel, tak bych ho v té chvíli začal líbat. Drsně, nebral bych si s ním servítky a bylo by mi jedno, jestli by William sešel dolů a viděl nás. Jenže mě to natolik překvapilo, že jsem to neudělal. Ale příště to udělám.

„Ahoj.“ Řekl Will, když sešel ze schodů ze svého pokoje. Naštěstí přišel ve chvíli, kdy už Harry odešel.

„Ahoj..“ odpověděl jsem. Nečekal jsem, že to bude nějaký dlouhý rozhovor, takže jsem nic víc neříkal.

„Jak bylo?“ Nah. On se fakt ptá. Tak, Louisi. Teď se musíš tvářit, že se tě ani jednou Hazz nedotknul. Tvař se zcela normálně.

„Jo, fajn.“

„Tak to je super.“ A odešel do kuchyně. Fajn, vyšlo to. Raději jsem proto utíkal do pokoje, protože nevím, co by se se mnou stalo dál. Když jsem přišel do pokoje, převlékl jsem se jen do tepláků. Bylo poměrně teplo, takže tričko nebyla nutnost. Rozhodl jsem se, že si zapnu notebook. Šel jsem samozřejmě hned na FB. Napsa mi Harry.

Hazz: „Ahojky. Bylo to krásné. Děkuji moc. A ten konec, rád bych si ho ještě zopakoval.“ Oh.. Ten konec. Zřejmě tím myslí ten polibek. Nevím, jestli je to správné, ale… Ááá, vyser se na svého debilního bratra, Louisi. Lozí za ním každou přestávku, takže ty můžeš flirtovat s ním alespoň přes FB. Vždyť tohle nezjistí..

Já: „Ahojky. Já taky děkuji. A vlastně bych si ten konec taky rád zopakoval. Louis xx“ Doufám, že se o tomhle v blízké budoucnosti Will nedozví, protože jinak mě zabije. Za chvíli mi přišla odpověď. Tohle jsem opravdu nečekal, ale byl to Harry, kdo to rozjel, tak co.

Hazz: „Rád bych znova viděl tvé studánkové oči.“ Tohle mě začalo vzrušovat a to opravdu nebylo dobré. Ale což. Je pravda, že nevím, co řeší Will s Harrym, takže on enmusí vědět to, co já řeším s Harrym, ne?

Já: „Já bych zase rád viděl tvé smaragdy.“ Normálně se ze mě stává romantik. Tohle nechápu. Harry však ne a ne přestat. Bylo půl desáté a on ještě měl chuť na tyhle lichotky.

Harry: „Chybíš mi, Lou.“ Tohle mě odrovnalo. Popravdě jsem na telefon čuměl asi 5 minut, než jsem se odhodlal odepsat. Chudák, kdo ví, co si o mě pomyslel, když jsem mu hned neodepsal.

Já: „Ty mě taky, Hazz xx.“ Vážně mi v té chvíli začínal dost chybět. I to jeho objetí a všechno.

Já: „Zítra si to celé musíme zopakovat. Prosím. Jen to musíme více prohloubit.“

Hazz: „Lou, musím ti říct tajemství. Ale nesmíš ho nikomu říct.“ Po tom, co jsem mu napsal, mi začalo srdce tlouct rychleji a rychleji.

Já: „Povídej, honey.“ Pravda, tyhle oslovení používal spíše Will, ale myslím, že v téhle chvíli se to i hodilo.

Hazz: „Já.“ Byl jsem nervózní. Když v tom přišel do pokoje Will. Rychle jsem notebook zaklapl.

„V klidu brácho. Jen něco hledám.“ Uff. Po pěti minutách vypadl. Rychle jsem otevřel notebook.

Hazz: „Prostě jsem si uvědomil, že už mi William začíná lézt ale hodně na nervy. Jenže nemám to srdce mu to říct. Co kdybychom prostě zítra šli do školy společně? Ty bys pro mě přišel a tak.“ Jako fakt? Harry, tomuhle říkáš tajemství? Ale je pravda, že Williamovi je problém něco říct. A kdoví, co mu o sobě nakecal, že..

Já: „Jo, rád příjdu xx“

Hazz: „Jo, a měl bych prosbu. Mohl bys laskavě nějak vysvětlit Willovi, že už by mi nemusel říkat podobně, jako „kurvičko, děvko.. a já nevím co“? Protože už mě to fakt leze na nervy a připadám si, jako bych mu patřil.“ Jo, tohle dělal vždycky William. Já se jen držel při zemi a prostě jsem to nějak zvládl, pak jsme oběti „vymrdali mozek“ a pak jsme ji ještě začali vyhrožovat (což byla samozřejmě práce Willa), takže to o nás nikdy nikdo neví. Jenže já tohle nechci udělat Harrymu, a už vůbec nechci, aby mému Harrymu někdo takhle říkal. Počkat.. MÉMU. Opravdu jsem řekl MÉMU?! No do prdele.

Já: „Jo, dneska ale asi už ne. Půjdu spát.“

Hazz: „V klidu. Ale zkus to :). Děkuji. A dobrou xx“

Já: „No, ještě není za co děkovat :D. Dobrou :*“ Odepsal jsem a zaklapl jsem noťas. William už to vážně přehání a tohle už musíme pořešit. 

—————————————————

Nah, takže je na světě :D

Ještě bych si chtěla udělat malou reklamu, takže vás žádám, pokud si na to najdete čas, abyste zamířili na můj WP (@tom-mo), kde si můžete přečíst nějaký příběh. Je jich tam, na můj vkus, poměrně hodně. Takže snad nebudete mít s výběrem problém. Je tam i jeden hetero :-D

Boobear