Friends with benefits

Chapter 20»„Je ti něco?"

''Vážně sis myslel, že bych to s tebou myslel vážně? Ne,nemyslel.. to už sis mohl odvodit z první věty. Nikdy jsem tě nemiloval, měl jsem tě jen rád. Možná ani to ne. Původně jsme s tebou měli jiný plány, ale já to posral. Jo seš hodnej, hezkej, ale nejsi pro mě.
S láskou 'tvůj' Louis x''

Asi po hodině, co jsem ležel s hlavou v polštářích přišel do pokoje Jake. To jsem zrovna teď vážně nepotřeboval.Ještě, že jsem měl postel nahoře, kde na mě nemohl vidět.
''Ahoj!''. Vždycky z něho vyzařovala pozitivní energie, vždycky dokázal zvednout náladu. Ovšem pokud rozumíte jeho humoru. Ale myslím, že teď mi ani on nepomůže a navíc ho s tím vážně nechci otravovat. Vždycky mi bylo proti srsti se někomu svěřovat se svými problémy, protože jsem měl pocit, že toho člověka otravuju, i když to tak nebylo.

''ahoj''..ani nevím, jestli mi rozuměl, zamumlal jsem to do polštáře .Rád bych dělal, že se nic nestalo, ale to nebylo možný. Už jsem nebrečel, protože jsem si řekl, že jsem zase narazil na idiota. Asi to tak má být.. Ale i tak mi něco říkalo,  že se to k Louisovi vůbec nehodí. Uvidíme zítra, jak se bude chovat.

''Je ti něco?''

''co?..jo, ne nic mi není,proč?''

''takhle nevypadá člověk, kterýmu nic není.Já to za těch pár let poznám,Hazz.''

''Hele,já se teď jdu projít, prostě si provětrat hlavu, potom ti to řeknu. Možná.''Poslední slovo jsem řekl skoro neslyšitelně a odešel jsem.

Nevěděl jsem kam půjdu, prostě se jen tak potulovat po ulicích a přemýšlet o něm. To mi prostě nemohl napsat, vždyť všechny ty věci, co mi řekl, polibky, doteky.. to nemohlo být je tak sakra.

Namířil jsem si to do parku, kam jsme taky dost často chodili. Vlastně tam chodili všichni, co se chtěli někam ulít. Většinou tam chodily páry..teď tam nakráčí sám, ubrečenej Styles, to bude super. No..není to poprvý, co jsem jdu sám. Asi na to budu muset zase zvykat. To člověk neví, jestli je spíš nasranej nebo smutnej. V nejhorším případě je to oboje dohromady.

Chtěl jsem si v tom parku sednout, ale všechny lavičky byly obsazený páry, který se asi chtěly navzájem sníst. Okay, nebuď hnusnej, oni za to nemůžou. Snažil jsem se po nich neházet vražedný pohledy, ale většinou se nezdařilo. Prošel jsem park a šel pořád dál. Mám pocit, že v téhle části města jsem ještě nebyl. Bydlím tady 3 roky, ale nikdy jsem neměl potřebu to tady prozkoumávat. Stačí mi cesta do školy a k Louisovi. Teď už jen do školy. Úplně se mi ten kluk zhnusil. Kdyby mi to řekl aspoň do očí. Ale ne, pan Tomlinson může napsat smsku.

Šel jsem po ulici, která byla celá taková tmavá a smutná? Jo, působila na mě tak. Nikdo tady nebyl. Ani moc osvětlení tady nebylo, ale to byla poslední věc co mě trápila.

Našel jsem tam lavičku. Vypadala celkem v pohodě, i když to možná bylo riskantní sedět v takové ulici na lavičce. Naše město je docela bohaténa kriminalitu. Hlavně je to tady samá vražda. Většinou někdo zabije svou partnerku nebo partnera.. no, já se nedivím. Nebo se může stát, že jdete po ulici a někdo po vás začne střílet z auta. Úplně běžně. Ať si mě klidně zabijou, můžou mě rozčtvrtit a prodat moje orgány, je mi to jedno. Asi bych se ani nebránil. Stejně jsem nepotřebnej. Vždycky jsem měl nízké sebevědomí, ale teď s Louisem se to zlepšilo..o hodně. Prostě ten pocit, že máte někoho, kdo by vás chránil, kdo vás miluje, že se někomu můžete svěřit...

Seděl jsem na té lavičce přes dvě hodiny a za tu dobu jsem neviděl ani jednoho člověka, vlastně nic živýho. Měl jsem přemýšlet a ne čumět do blba, sakra.Někdy lituju toho,že nepiju. Troufám si říct, že by teď bodlo pořádně se najebat, protože vím, že opilí lidé se mají nejlíp. Nejlepší je, že tady ještě ani nemám kamarády, jako kamarády jo, ale ne takový, kterým se můžu svěřit. Asi se budu svěřovat sám sobě, aspoň budu mít jistotu,že se to nikdo jinej nedozví. Ani u Luka si nejsem jistý. Radši budu mluvit do zdi..pak mě někdo uvidí a odvezou mě do léčebny, aspoň bych měl klid. Zase meleš sračky Harolde. 

Začalo chcát, to jako vážně? "Do prdele!!To snad není možný!" většinou jsem klidnej člověk, ale myslím, že se to dneškem změnilo. Měl jsem v sobě tolik zlosti, že se bojím, abych někomu neublížil.

Kouknul jsem se na mobil, kolik je hodin. Nová zpráva, ježiši, doufám,ž e ne od toho idiota. Aha, tak od toho druhýho. Ani jsem ji neotevřel a šel dál, nemám na něho náladu.. ani na jednoho z nich.
Došel jsem "domů", což pro mě byl internát a Luke seděl na posteli a mobilem v ruce, vypadal docela zamyšleně. Ani si nevšiml, že jsem přišel. Teda aspoň do ty doby, dokud jsem ho nerad vyrušil bouchnutím klíčů o stolek.

"..už jsem se o tebe trochu bál,kde jsi byl tak dlouho?"

"Vždyť jsem ti říkal, že se jdu projít a nemusíš se bát, já se o sebe postarám."Trochu jsem odsekl, protože tyhle řeči mě dokážou vážně naštvat.

"Hele, nechceš jít zítra na tu otvíračku toho baru ve městě? Víš kde,ne?"

"Jo vím,no.. uvidíme.." a v tom mi něco došlo. Stylesi ty jsi génius. "Nebo jo, určitě tam půjdem."usmál jsem se na něj úsměvem,kterej jsem používal na Louise. Vzal jsem si ručník, věci na spaní a namířil si to do koupelny. "Už se těším."řekl jsem a zabouchl dveře, škoda,že jsem neviděl jeho obličej. Luke není hetero, to vím a taky vím, že má pro mě slabost, nebo spíš měl, dokud jsem byl sám, pak ho to přešlo, ale nemůže to jen tak přejít. Vážně, vlastní zkušenost.A friendzone taky není zrovna nic příjemnýho.

Když jsem šel do koupelny vzpomněl jsem si, že mi psal Will. Ptal se na úplně tu samou věc jako Luke před chvílí. Radši půjdu s Lukem než abych šel s tímhle idiotem, kterej má bratra ještě většího idiota.

*Už jdu s někým jiným,promiň.* Klikl jsem na odeslat a šel se vysprchovat.Sprcha mi vždycky pomůže. Přijde mi, že ze mě smyje všechno co sem nepatří. Všechnu zlost, napětí.. ale jen na chvíli. Pak se to všechno vrátí zpátky i s úrokama.

*hygiena,návrat na pokoj*

"Už mi řekneš,co se stalo?" A jsi v hajzlu Harry..
****************************

Hi gu(a)ys.Je to něco přes 1000 slov.Verunka se překonala
Zase se omlouvám za tu dobu,ale byla jsem na dovolený a teď jsem měla nějaký osobní problémy,takže proto..
Stejně si tyhle věci na konci skoro nikdo nečte,takže nevím proč to píšu :D
Takže jen tak:Děkuju těm,co si tuhle povídku neodstranili z knihovny.
Za chyby a překlepy se omlouvám.
All the love.
Wewe*
❤