Friends with benefits

Chapter 17 » „Mami. Je to ten nejdokonalejší kluk."

Ráno jsem se probudil a zjístil, že jsem stejně večer na nic nepřišel. Nachystal jsem si věci, oblékl se a šel se dolů nasnídat. Will tam nebyl, jako vždy, protože chodí až tak na druhou nebo třetí hodinu. Vůbec jsem se netěšil do školy, protože tam nebyl Harry. Bez něj to nebude ono. I když se vidíme i mimo školu, pořád je tam takový ten pocit, že tam někoho máte. Že za někým můžete jít po hodině, obejmout ho. Aspoň nějaké zpříjemnění dne ve škole. Dneska to bude úplně na hovno.

[POHLED HARRYHO]

Me: „Ahoj lásko, zítra nepřijedu, zůstanu tady. Neviděli jsme se už měsíc a mamce to přišlo líto. Miluju tě x"
Love ♥: „Dobře. Pozdravuj:) Taky tě miluju."

Usmíval jsem se na obrazovku telefonu. Bylo to.. takové zvláštní. Ale krásně zvláštní. Vědět, že mě někdo miluje. A to, že to byl zrovna Louis bylo ještě lepší. Takové úžasné stvoření. Krásně modrooké. Ty vlasy, které jsou vždy v rozcuchu, avšak to je jejich účel. Krásně zbarvené do špinavé blond. Musel jsem se asi debilně usmívat.

„Harry, všechno v pořádku?"

„Uh, co? Jo, mami, v nejlepším." usmál jsem se.

„Ty někoho máš?" sedla si vedle mě na gauč. Polkl jsem. A kurva. „Harry, je to na tobě vidět. Celou dobu se usmíváš, často kontroluješ mobil, a pokud ti pípne SMS, usmíváš se. Zamilovaně."

„Uh, no, jo, vlastně mám." podíval jsem se na ni a pousmál se.

„Tak vidíš, nebylo to tak těžké." usmála se a objala mě. Já ji objetí oplatil, položil ji hlavu na rameno a vydechl spokojeně. „Jaký je?" Uchechtl jsem se.

„Mami. Je to ten nejdokonalejší kluk. Sice je můj první, ale i tak. I když to bylo složité."

„Složité? Podívej." pobídla mě s úsměvem. Zamyslel jsem se, ale nakonec přikývl.

„Víš, oni jsou dvojčata. Přesněji Loui a William. Loui je rozhodně ten hodný. No a prostě si mě poslední dobou, dokud jsme se nedali dohromady, William pořád přivlastňoval..." všechno jsem jí vysvětlil asi za hodinu (pozn. aut. - myslím, že to všichni znáte, so... nemusím vysvětlovat)

[POHLED WILLIAMA]

Dneska jsem se na školu vysral. Test žádný není. Alespoň budu mít čas na to, vymyslet nějaký plán. Protože by to opravdu nějaký potřebovalo. Louis mě totálně nasral. Ještě se s ním dokonce i vyspal. A já? Já tady trpím. Vidím, jak se tady „cucají" a já nevím co všechno. Já se ho tady snažím polapit kdoví jak dlouho a Louis se, vlastně pro mě bohužel, trochu rozhoupe a... a najednou s ním skončí v posteli. Dobře, na gauči, ale prostě šlo kurva o to, že spolu spali! Měl to být náš plán! Využít a odhodit. Jo, zní to hnusně, ale co. Vždycky jsme to takhle dělali. A ne, že se do sebe, lépe řečeno „oběť" a jeden z nás zamiluje.

Fajn, já se taky kdysi zamiloval... a proto teď tohle děláme. Ten parchant si mě v klídku podváděl. Ne, že by si prostě řekl o to, ne, on si raději zajde do baru a pak měl dokonce milence. Debil Nick. A já mu to pak ještě odpustil a dal mu druhou šanci. A jak to dopadlo? Úplně stejně. Dokonce jich měl více. A to jsem mu ještě řekl, že si mi může kdykoliv o to říct. Že se nemá stydět. Při rozchodu jsem se dozvěděl, že to bylo proto, že jsem nebyl dobrý. Pfů. Tak jsem nebyl dobrý, no....

No, prostě už na svou minulost nechci vzpomínat. Už je to za mnou a přede mnou je jen to, že chci za každou cenu ošukat Harryho. Sice díky tomu debilovi Louisovi není panic, ale to nevadí.

[POHLED LOUISE]

Ze školy jsem přišel ve tři. Bylo to tak trochu na nic, protože tam nebyl Harry. Na druhou stranu tam nebyl ani William, takže mě nikdo nějak nesral nebo neprovokoval. Učitelé si zvykli, no a... těm je to na vysokých školách celkem jedno.

Otevřel jsem. Bylo ticho. Takže se William vypařil. No, nevadí. Alespoň se mnou nebude chtít řešit Harryho.

Vyzul jsem se, sundal bundu a šel nahoru. Zvláštně to tady vonělo. Otevřel jsem dveře a nestačil se divit.

„H-h-harry?" usmál jsem se a pevně ho objal. Zlatíčko moje. „Lásko..." vydechl jsem. „Jak ses tady dostal?"

„Loui, promiň. No, ehm, zrovna v té chvíli, kdy jsem byl u vašeho domu a chystal se zazvonit, vycházel William, a nějak po sobě nedovřel dveře. Takže jsem sem vnikl. Uh, já, doufám, doufám, že ti to nějak nevadí." podíval se na mě a usmál se. Zavrtěl jsem hlavou a políbil ho. Polibek mi oplatil.

„Lásko, tohle je úžasné. Ty svíčky a tak." pohladil jsem ho po tváři a sedl si s ním na klíně na postel. „Miluji tě." opřel jsem si čelo o to jeho.

„Taky tě miluji, medvídku můj."

„Jen tvůj, zlatíčko." usmál jsem se a políbil ho.

[POHLED HARRYHO]

Doma jsem byl v půl jedné a rozhodl jsem se jít za Louisem. Pak mi došlo, že má do tří. Nakoupil jsem ještě svíčky a pizzu a šel jsem k němu. Moc jsem se nechtěl setkat s Williamem. Naštěstí pro mě jsem k domu přišel ve chvíli, kdy on odcházel a já se tak dostal tiše a opatrně do jejich domu. Bylo čtvrt na tři. takže jsem měl 45 minut na přípravu, plus mínus.

Dal jsem péct pizzu, ta bude za 30 minut, takže to akorát zanesu nahoru, než přijde. Pak jsem si zalezl do jeho pokoje a nachystal svíčky. Zbývalo ještě 15 minut, takže jsem to ještě trochu poklidil, hlavně v kuchyni a pak konečně dal na talíř pizzu a rozkrájel. Vzal jsem si ještě od nich 2 sklenice a Colu z lednice a vynesl jsem to všechno nahoru. Teď už zbývalo jen zapálit svíčky a čekat.

Chvíli po třetí hodině jsem uslyšel zespoda klíče. Louis. Konečně. Usmál jsem se a čekal. Po chvíli jsem uslyšel kroky a pak už jen viděl, jak někdo vzal za kliku. Louis.

„H-h-harry?" usmál se a pevně mě objal. Medvídek můj. „Lásko..." vydechl. „Jak ses tady dostal?"

„Loui, promiň. No, ehm, zrovna v té chvíli, kdy jsem byl u vašeho domu a chystal se zazvonit, vycházel William, a nějak po sobě nedovřel dveře. Takže jsem sem vnikl. Uh, já, doufám, doufám, že ti to nějak nevadí." podíval jsem se na něj a usmál se. Zavrtěl hlavou a políbil mě. Polibek jsem mu s radostí oplatil.

„Lásko, tohle je úžasné. Ty svíčky a tak." pohladil mě po tváři a sedl si se mnou na postel. Uchechtl jsem se. „Miluji tě." opřel se svým čelem o to mé a díval se mi do očí. Tohle mi chybělo. Jeho oči. Já vím, byl to jeden dva dny, ale i tak. Prostě mi to chybělo a na tom nic není. Právě naopak. Je to dobře. Alespoň cítím, že ho opravdu miluji.

„Taky tě miluji, medvídku můj."

„Jen tvůj, zlatíčko." usmál se a políbil mě.

___________________________________
So, konečně máte díl :))) On měl být původně už během druhého týdne mého pobytu (23. 2. - 1. 4.), ale psala jsem to na ntb přímo do WP, jenže mi Chrome spadl a ono co? Vono se to neuložilo -_- Takže pak bylo akorát tak hovno :/ No, ale teď už je díl na světě :), tak se z něj těšte ♥♥♥

Taky jste se dozvěděli něco o minulosti Williama. Snad se to takhle dá pochopit a i uznat jako důvod. Nešťastná láska.

S láskou vaše autorka Boobear, toužící po vlastníkovi jí samé.