Life or Dream? (1D+5SOS)

7) Without you it is not!

Prošli jsme Paříží a byli jsme kousek od Effelovky. Já si vytáhla telefon a chtěla jsem se vyfotit tak, aby tam byla vidět kovová věž. Ale než jsem stačila zmáčknout spoušť, přiběhl Luke. Takže jsme na fotce oba. Když jsem se na fotku podívala, musela jsem se zasmát. Jeho výraz měl uplně totálně moc. Začal se smát taky.

,,Máš štěstí, že je tam aspoň vidět ta Effelovka!" řekla jsem a podívala se na něj.

,,Mi jí pošleš."

,,To ještě nevim!"

,,Ale já jo!" zasmál se a pomalým krokem jsme došli ostatní.

,,Chceš na Effelovku?" řekl Niall a otočil s ena mě.

,,Hmm. To bude krásná selfiee." řekla jsem, otočila jsem se na Luka a dodala: ,,Ale bez tebe!!" otočila jsem se zpět na Nialla. ,,Jo klidně."

Tak jsme tedy šli na Effelku. Nahoře jsme se rozhlídli. Já se postavila trochu stranou. 

,,Hej. Kluci! Kuk na mě!!" řekla jsem a oni se otočili. Já to vyfotila.

,,Neřikala si beze mně?" řekl Luke a přišel ke mě. 

,,No. To sem řekla, ale.." zašla jsem za roh od ostatních a on mě následoval. ,,Bez tebe to nejde!!" vyfotila jsem ho znovu. 

,,Proč to beze mně nejde?"

,,Já..no.." stála jsem k němu zády. Kdyby vyděl můj obličej, asi by pochopil. ,,Chci mít nějakou vzpomínku." zalhala jsem.

,,A teď popravdě?" zeptal se.

,,To je pravda!!" otočila jsem se a smála se. Z jedné strany přišli ostatní. Já se otočila, jakože fotim výhled.

,,Stejně ti nevěřim." zašeptal mi do ucha.

,,Hele, já nevim jak vy. Ale já jsem strašně unavenej!" řek Niall.

,,Jo. Taky už bych šla domů." 

Tak jsme tedy šli.

Dorazili jsme do hotelu. Kluci šli do svých pokojů a já taky. Posadila jsem se na postel. Začala jsem si prohlížet fotky z dneška a třídit je do různých složek. Vytvořila jsem si dvě: Tour TMH a With Luke. Když jsem si složky prohlížela jednotlivě, někdo zaklepal.

,,Dále." Do pokoje vešel Luke a já rychla vracela galerii zpět, zamkla telefon a odhodila ho někam na postel.

,,Ahoj. Potřebuješ něco?"

,,Řekneš mi pravdu?"

,,Řekla jsem ti pravdu."

,,Vážně?" sednul si na postel.

,,Jo." vzala jsem telefon z postele a položila ho vedle televize.

,,Já ti ale pořád nevěřim."

,,Tak si nevěř. Pravda většinou nebývá vyslišena." posadila jsem se do křesla.

,,Protože pravdu málokdo říká!"

,,Já říkám pravdu."

,,Tak se prostě přiznej."

,,K čemu jako?"

,,Že se ti líbim."

,,Pfff!" 

,,Takže jo."

,,Takže ne!" zvedla jsem se a šla k oknu.

,,Ale notak." šel ke mě. ,,Já ti nevěřim"

,,A věříš někomu?" otočila jsem se na něj.

,,Věřim, tomu, kdo říká pravdu!"

,,Tak to můžeš věřit i mě!"

,,Nemůžu." přiblížil se ke mě, ale někdo vlezl do místnosti. Louis.

,,Liz. Já..já. promiň. Já. Já..půjdu."

,,Ne. Já půjdu." řekl Luke a odešel.

,,Ehm. Co si potřeboval?" šla jsem k němu.

,,No. Chtěl jsem se omluvit za ten dnešek. Taková reakce tu byla.. no čtyřikrát." 

,,Jasný chápu. Myslel si to dobře."

,,Přesně."

,,Díky.." objala jsem ho. ,,Brácha."

,,Za nic..ségra."

Taková trošku krátká kapitolka. Snad se líbí. Dejte like a klidně i komment ;)

Love ya!;*

-Zz:))*