Life or Dream? (1D+5SOS)

65) Dad

,,Půjdu na potrat.“ řeknu Lottie, která přišla na návštěvu a našlaa mě ubrečenou v posteli s papírem, potvrzujícím těhotenství. Stala se tak prvním člověkem, který o tom ví.

,,To ti nedovolím. Ze všeho nejdřív půjdeš za Lukem a zeptáš se na jeho názor. A až pa se rozhodneš – spolu s ním – jak to bude dál. Rozumíš?“

,,Jo.“ přikývnu.

,,Už si na cestě?“

,,Ne. Jsem v pyžamu.“ řeknu otráveným, ale pobaveným tónem.

,,Tak se koukej oblíct a jít za nim. Hned.“

,,Dobře.“ řeknu a přejdu ke skříni. Obleču si džíny a bílé triko. Odejdu dolů a obuju si conversky. Vyrazím směrem k hotelu. Cestou zavolám Lukovi, že s ním potřebuju mluvit.

,,Ahoj.“ řeknu, když otevře dveře.

,,Ahoj. Děje se něco?“ zeptá se, když mě uvidí.

,,No... jo.“

,,Tak pojď. Řekneš mi to v klidu.“ usměje se a pustí mě dovniř. ,,Tak, co se děje?“

,,Neříká se to snadno..“

,,Nechceš se se mnou rozejít, že ne?“ řekne a podívá se do mých očí.

,,Ne to ne..“ řeknu a sklopím hlavu.

,,Hele,“ chytí mě za bradu a zvedne mou hlavu tak, abych se mu dívala do očí. ,,ať mi teď řekneš cokoliv, budu vždycky s tebou.“

,,Opravdu?“ zašeptám.

,,Opravdu.“ potvrdí a jánomotám své paže kolem jeho pasu. Objetí mi opětuje a vtiskne mi jemný polibek do vlasů.

,,Tak co se děje?“ zeptá se, když se odemě odtáhne.

,,Já.. ehm...“ polknu. ,,Jsem těhotná.“ zabrblám nadzvukovou rychlostí a neuvěřitelnou tichostí. Doufám, že mě slyšel, protože to nehodlám opakovat. Už na tyhle slova jsem musela sebrat veškerou odvahu, sílu a odhodlanost, abych je vůbec vyslovila. Na zopakování už nezbylo.

Dlouho mlčel a to mě značně znepokojuje. Z jeho výrazu nejde vyčíst jediné písmenko. Ta nejistota mě sžírá zevnitř. Potřebuju vědět na co myslí!

Na rozchod?

Chce potrat?

Opustí mě?

Ze všech těch možností mám v hlavě zmatek. Skloním hlavu a nechám své slzy dopadat na mé ruce, které si navzájem pohrávají s prsty.

Najednou na svých bocích ucítím silné paže.

Se zmatením a nejistotou omotám své ruce kolem jeho vypracovaném pase a nechávám své slzy smáčet jeho tričko, stejně jako to dělá on s mým.
Počkat.
On brečí?
Bože můj!
Luke Hemmings brečí na rameni své těhotné přítelkyně.!

Takže tohle znamená, že je rád?

,,Miluju tě.“ řekne a jeho teplý dech zahřeje mé rameno.

+++++++

,,Tak?“ řekne Lottie, když vejdeme do bytu. ,,Jak vidím dopadlo to dobře.“ usměje se na naše propletené ruce a usměvavé tváře ,,Nebo si mu to neřekla..“ její tón hlasu zpřísní. Jakoby této variantě dávala větší šanci.

,,Řekla jsem mu to.“ usměju se. ,,Teď už jenom mamka.“ můj úsměv rychle poklesne. S Lukem jdeme do kuchyně, kde mamka vaří.

,,Mami?“ řeknu a mamka se otočí.

,,Ano? Ach, ahoj Luku. Dáš si s náma oběd viď?“

,,Rád.“ přikývne Luke.

,,Mamí, musíme ti něco říct.“ řeknu a mamka se začne věnovat opět vaření.

,,Tak říkejte.“

,,Mami.. já jsem... těhotná.“ řeknu a uslyším dřevěnou vařečku odrážející se o dlaždičky. Zpevním stisk Lukovy dlaaně. Začínám se opravdu bát.
Bude křičet?
Vydědí mě?
Je to naposledy co jí vidím?

,,Gratuluju!!“ z ničeho nic se její oči rozzáří a oba nás pevně obejme.

Já i Luke jsme viditelně překvapeni. Ani jeden jsme nečekali takovou reakci.

,,Kéž by takovu zprávu přinesl i tvůj bratr..“ řekne matka.

,,Mami!“ okřikne  ji Louis otravným tónem. Ano. Takové řeči má matka často.

Tak. Teď už jsem plně rozhodnutá. Kapitoly budou celkem ještě čtyři;)
Chtěla jsem vám sem dát fotku, ale vzhledem k tomu, že to nejde a já mam opravdu málo nervů, tak tady neni:/