Life or Dream? (1D+5SOS)

3) I Want!

Celý zbytek neděle jsem vybalovala. Večer jsem šla spát.

Když jsem se probudila, vstala jsem z postele. Šla jsem do kuchyně, kde seděli sestry a matka s otcem.

„Co je? Holky nějak vymóděný na doma.." usmála jsem se a šla si uvařit kafe.

„Jedeme domu." Odpověděli Daisy a Phoebe (-dvojčata no)

„Já myslela, že...že tu budete." Vykoktala jsem ze sebe a dívala jsem se na ně.

„Tak to ses spletla." Prošla kolem Lottie s iPhonem v ruce. „Ale udělej mi taky kafe."

„Nemáš svoje ruce?" Otec položil noviny na stůl.

„Má. Ale na co si ho bude dělat pak, když ho Liz dělá teď?!" Prošla Félic.

„Udělám ti ho Lottie," usmála jsem se.

„Díky" posadila se.

„Chce ještě někdo?" rozhlédla jsem se po kuchyni. „Nikdo? Dobře." Nalila jsem vodu do hrnečků a jeden podala Lottie. Posadila jsem se k velkému kulatému stolu ke zbytku rodiny.

„Kdy přijede Louis?" Zeptala jsem se směrem na matku.

„Na oběd. A přijedou i ostatní kluci."

„Na oběd?! To je za necelý dvě hodiny!!!" Vzala jsem kafe a odběhla do pokoje.

Lottie položila telefon na stůl a šla za mnou.

„Kampa si se vydala?" Mrkla na mě ze dveří.

„Kluci přijedou za necelý dvě hodiny a koukej jak vypadam!" Dívala jsem se na sebe v zrcadle.

„Jo. Určitě si naše." Začla se smát. „Chceš pomoct?"

„Vždycky jsem chtěla pomoct od sestřičky!"

„Tak ukaž co tu máš." Rozešla se k mojí skříni.

Hodinu mi pomáhala se upravit. Nakonec mě oblékla do úzkých roztrhaných džínů, volného neonově růžového trika a stejně růžových Vans plátěnek. Vlasy mi zapletla do úžasného copánku. Ani nevím jak to udělala. Má kouzelné ruce. Pak mě postavila před zrcadlo.

„Kdo to je?!" Řekla jsem podiveně při pohledu na sebe.

„To je moje moc krásná a úžasná sestřička." políbila mě na tvář.

„Počkej." Šla jsem si pro iPhone.

„Co chceš udělat?"

„Selfie." Vracela jsem se k ní s telefonem. Vyfotila jsem nás.

„Tak přemýšlím a chtělo by to změnu."

„Co?"

„Vem si tyhle boty." Podala mi neonově růžové lodičky. Nazula jsem je.

„Ani nevim, že takový boty mam." Zasmála jsem se.

„Nemáš, jsou moje. Ale nech si je. Mě nejsou."

„Děkuju." Objala jsem jí.

„Musím jít."

„Ty tu nepočkáš na Louise?"

„Ne. Je mi to líto, ale musím domů."

„Ach jo. Už teď chybíš."

„Ty mě taky." Ještě jsme se objaly a Littie, Felicité i dvojčata odjely.

°•°•°•°•°•°•°•°•Oběd•°•°•°•°•°•°•°•°

Nastal čas oběda. Kluci nikde. Seděla jsem v kuchyni s rukou opřenou o tvář. Matka stála opřená o kuchyňskou linku a otec stál vedle ní.

Nechápu to. Měli tu už dávno být. Snad se nic nestalo. Určitě jsou v pořádku. Teď právě vystupují po schodech ke vchodu a....

„Crrrrr" konečně!

„Jdu tam." Vstala jsem a šla ke dveřím. Otevřela jsem je. Stálo tam pět neuvěřitelně krásných kluků.

„Ahoj. Ty jsi Liz? Má sestra?" Řekl Louis.

„Jo." Usmála jsem se.

„Tak tohle je pro tebe." Otočil se a podal mi obrovskou kytici rudých růží.

„Jsou nádherné."

„Promiň, přišli by jsme dřív, ale Louisovi se zdála každá kytice malá." Zasmál se Harry.

„To je v pořádku, jen nevím jestli už nebude studené jídlo."

„My tak dlouho jíme jen fast food, že si myslim, že jekýkoliv jiný jídlo -i když studený- bude super." Řekl Liam.

„Dobře. Tak pojďte."

„Jo. Moc ti to sluší." Řekl Niall, když kolem mě procházel.

„Děkuji."

Kluci si sedli ke stolu. Já šla za nimi a dala jsem květinu do vázy. Poté jsem si sedla mezi Louise a Nialla. Mamka začala servírovat.

Snědly jsme všechny jídla —až na dezert.

„Mamí?" Řekl Louis když byla u linky.

„Louisi?" Otočila se na něj.

„Co je za dezert?" Usmál se. A já taky, protože jsem věděla, kam tohle míří.

„Já napřed nevěděla jaký, takže napřed jsem myslela, že žádný. Pak ale Liz přišla s dokonalým nápadem." Zvedla jsem se a šla jsem do lednice.

„Voila. Mrkvové dortíčky." Vyndala jsem tác s osmi košíčkami ozdobenými mrkvičkou.

„Je možný aby byl někdo tak chytrej, krásnej a dokonalej jako má mladší sestřička?" Rozzářili se Louisovi oči.

„Jsem předce Tomlinsonová!" Zasmála jsem se a dala jsem každýmu jeden dortík.

„Ano. Je to na tobě vidět." Řekl Louis a usmál se na mě.

Snědli jsme dortíky pak si už jen povídali.

„Liz, jsi skvělá. A mě napadlo," začal najednou Louis a koukal po klukách, pak se otočil na mě. „Jestli by jsi s náma jela na Take Me Home?"

„Počkat. Co? Já? A... a co kluci? To vám to nevadí? Několik koncertů za jeden týden v několika zemích a ještě na krku puberťačku?" Byla jsem neuvěřitelně zaskočená.

„Klukům to nevadí. A ty se předci ráda podíváš na koncert. A... puberťačka si, ale starat se o tebe nemusíme. Si šikovná a chytrá. Takže klidně můžeš jet. Jestli chceš?"

„Já? Yes. I WANT!"

Takže třetí kapitolka!!^_^ Jak tohle dopadne??:D Snad se líbí. A zanechte prosím like či koment. Budu moc rááda;**