Vcházím do ordinace.
Včera mi nebylo zrovna nejlíp a myslím, že to na mě bylo i znát.
„Co vás bolí slečno?“ zeptá se mile doktor.
„No, tak nějak celkově mi není dobře. Možná je to kvůli tý nehodě. Nebo taky není, tak jsem radši tady.“ Usměju se.
„Dobře. Provedeme tedy veškerá vyšetření a zjistíme co vám je. Běžte se prosím svléknout do spodního prádla.“
„Jistě.“ Řeknu a dojdu se svléknout.
Následující hodinu provádějí různá vyšetření, která ani sama nedokážu pojmenovat.
„Výsledky některých vyšetření budou trvat déle a podle těch zbylých jste v pořádku. Běžte domů a až přijdou výsledky, tak vám zavolám.“
„Dobře. Děkuji.“ Řeknu a odejdu.
Jako načasovaná bomba mi začne zvonit telefon, sotva opustím práh nemocnice.
„Ano?“
„Eliz, kam si odešla? Měl jsem strach. Nenechala si tu ani vzkaz…“ řekne Luke. Nadechnu se.
„Prosím, neřeš to. Promluvíme si zítra.“
„Děje se něco o čem bych měl vědět?“
„Ne, jen… mi není uplně dobře.“
„Nemuseli jsme..-“
„To není tim.“ Řeknu. „Alespoň myslím.“ Dodám tiše.
„Dobře. A kde si teď?“
„Na cestě domů. Neměj strach prosím.“
„Dobře.“
„Tak, ahoj.“
„Ahoj.“
Dojela jsem domů. Klíče jsem odhodila na poličku u dveří a prošla kolem kuchyně. Nikdo tady není. To mi přijde divné, tak vejdu do kuchyně. Na ledničce je vzkaz:
Jeli jsme na oběd k Lottie. Nevěděla jsem, kdy se vrátíš, takže v ledničce máš oběd. Jen si to ohřej. My se vrátíme asi až k večeru.
Pa, Máma.
Dobře, ale zrovna teď nemám na jídlo ani pomyšlení.
Dojdu do svého pokoje a odhodím věci z bazénu ke stolu na zem. Zapnu notebooku. Připojím k němu malý beats a označím dvacet písniček, které přehraju. Melodie se dostávají ven přes malý přenosný repráček a naplňují můj pokoj.
Posadím se na posteli a kolena si přitisknu k hrudi. iPhone leží asi deset centimetrů ode mě.
Zatímco pokojem zní The Last Goodbye opřu si čelo o kolena, a začnu pomalu vzlykat.
Ani nevím proč. Mám pocit že se všechno hroutí. Jsem přecitlivělá a něco se mnou není v pořádku. Ale co.
Po chvíli usnu.
Probudím se až ráno. Ležím na posteli a iPhone leží přede mnou. Notebook je vypnutý a v místnosti je zataženo. Pomalu se posadím a ospale se rozhlédnu po pokoji.
I'm hurting baby, I'm broken down
I need your loving, loving
I need it now
When I'm without you
I'm something weak
You got me begging, begging
I'm on my knees
Bez váhání sáhnu po telefonu a přijmu hovor.
„Ano?“
„Dobrý den slečno Tomlinsonová. Mám tu výsledky vašich testů.“
„Ano?!“ řeknu a čekám, že bude pokračovat.
„Myslím, že by nebylo dobré vám je říkat po telefonu.“ Momentálně se mi zastavilo srdce. Tohle nevěstí nic dobrého. „Za jak dlouho se sem můžete dostat?“
„Asi za hodinu.“
„Dobře. Čekám tě.“
Rychle se obleču. A seběhnu dolů. Nikde nikdo. Mamka asi ještě spí, tak jí nechám vzkaz.
+++++++
„Prosím. Vaše výsledky.“ Řekne doktor a podá mi papír.
Vezmu si ho do rukou a čtu si všechno co je na něm napsáno.
„To si děláte prdel?!“ vykřiknu.
„Naše testy nelžou slečno. Gratuluji.“ Usměje se.
„No to je hezký, ale mě je šestnáct pane.“ Řeknu.
„Pokud vašemu příteli není čtyřicet, nevidím problém.“
„Můj přítel je stejně starý jako já.“ Řeknu a postavím se.
„Gratuluji tedy vám oběma.“ Řekne a spojí konce prstů k sobě.
„Jak je to vůbec možný? Vždyť jsem byla dva měsíce v nemocnici. Tam by na to přišli.“ Řeknu a opět se posadím.
„Plod je čerstvý slečno. Když jste byla v nemocnici, neměli na co přijít.“
„No… tak tedy děkuji.“
„Stavte se u mě za měsíc.“ Řekne a začne něco psát. „Tady, aby jste nezapomněla.“ Podá mi návštěvní papírek.“
„Myslím, že pokud tohle není sen, tak na to jen tak nezapomenu.“ Řeknu a odejdu.
Vrátím se domů, kde stále nikdo není. Strhnu tedy lísteček z lednice a zahodím ho. Dojdu do pokoje a rovnou se svalím na postel. Ruce si položím na čelo a následně si dlaněmi přikreju oči. Začnou mi téct slzy. Znovu.
Alespoň už vím proč.
Tohle můj život opravdu nepotřeboval. Ne teď. Vždyť… Co když Luke nebude dítě chtít? Co když se se mnou rozejde? Co když mě mamka vyhodí z bytu? Co když se všechno zkazí?
Tak a je to tu:3 Další kapitola;)
Čekají nás už jenom čtyři. Všechny je mám napsaný, takže pokud vše půjde podle plánu, do konce týdne tuto story ukončím;) Sama jsem nevěřila, že to tak rychle zvládnu.
Abych řekla pravdu, před měsícem jsem si napsala Epilog, a touhle kapitolou jsem ho celej vyvrátila:D Takže ho musim přepsat:/ No.. mě to nevadí :D
Snad se vám tahle kapitola líbila a mějte krásný zbytek dne;)
ČTEŠ
Life or Dream? (1D+5SOS)
Fanfiction"Obyčejná" angličanka zjistí, že je víc než si myslí. Odjede se svou oblíbenou kapelou na turné. Po cestě potká skvělého kluka. Je tu jen jedna otázka: Je on ten pravý?
