Life or Dream? (1D+5SOS)

59) Get up!!

Elizabeth byla na sále několik dalších hodin.

Jane je unaveně opřená o Zaynovo rameno, Michelle o Liamovo. Brzy usnou. 

Louis uklidňuje svou matku.

Já a Lottie chodíme před sálem tam a zpět. Čekáme na jekéhokoliv doktora, sestřičku, doktorku, uklízečku.. kohokoliv kdo by nám mohl podat informace o Liziině stavu.

Najednou ze dveří vyšel doktor s celkem smutným obličejem.

,,Co se děje?" přiběhl jsem k němu a Lottie taktéž.

,,Kvuli nachlazení se Elizabethin stav zhoršil. Bude v pořádku, ale musíme jí přidat antibiotika. Po delší dobu k ní nemůžeme nikoho pouštět." 

,,Vůbec nikoho?" zeptala se Lottie. Kolem doktora se už shromáždili i ostatní.

,,Nikdo." řekl doktor a odešel.

,,Nemá cenu tu bejt, když k ní nemůžem." řekla Lottie a položila svou ruku na mé rameno.

,,Je to celý moje chyba!" schodil jsem ze sebe její paži a odešel. 

*O dva měsíce později*
Lottie>

Od naší poslední návštěvy v nemocnici uplynuli tři měsíce.

Luke je na prášky. Celý si to dává za vinu. Za poslední tři měsíce jsem ho neviděla jíst, nebo spát. Celej den jen leží nebo sedí, obviňuje se a prohlíží si fotky s Elizabeth.

Už tři měsíce nebyl jedinej koncert One Direction ani 5 Seconds Of Summer. Fanoušci jsou kvůli tomu dost rozbouření.

Já a mamka jsme se vrátili do normálního chodu. Došlo nám, že sezením a obvyňováním se ničemu nepomůžem. Luke do této fáze zřejmně nikdy nedospěje.

Chodím spát domů. Mamka je v práci a tak se rozhodnu navštívit Luka.

Odemknu dveře a celým bytem zní zvuk zvonícího telefonu.

,,To to nemůžeš zvednout?" zeptám se a pohlédnu na Luka, který leží na gauči a kouká na fotku kterou má postavenou na stolečku proti své hlavě.

Ani se na mě nepodívá, nemrkne, nic. Jakoby si ani nevšiml, že jsem tu.

Protočím oči a dojdu zvednout telefon.

,,Rodina Tomlinsonových, i telefonu Lottie." pronesu.

,,Tady doktor Rainer. Myslím, že by bylo vhodné dorazit do nemocnice. Elizabeth se probouzí." ozvalo se v telefonu a moje srdce přestalo fungoat. Zastavila se. Nečekala jsem, že se to stane.

,,D-dobře. Přijedeme co nejdříve." řeknu a položím telefon a dojdu do obýváku.

,,Tak poslouchej: seber se! Jdi do koupelny, osprchuj se, ohol se a to rychle!" začnu ale přeruší mě jeho richý ubrečený ztracený hlas.

,,Nemá to cenu.."

,,Tak nemá to cenu..? Ten telefon zvonil, protože volal doktor. Elizabeth se probouzí a jestli chceš aby se tě nelekla, tak mě poslechni!" objasnila jsem mu a v jeho očích se zableskla naděje. Vstal, se slzami v očích mě objal a odešel do koupelny. Po dvaceti minutách se vrátil a opět vypadal jako člověk.

Vyrazili jsme do nemocnice a cestou jsme nabrali Jane a Michelle. Kluci dorazí později s mamkou.

Našli jsme doktora a ten nás zavedl k Liz. Posadili jsme se kolem postele a čekali až se probudí. Trvalo to pár hodin. Přišla i mamka a kluci. Luke už to prostě nemohl vydržet a musel na záchod. A v téhle době se probudila.

Po dlouhé době jsem otevřela oči. Nevím co se dělo, ani jak dlouho jsem měla oči zavřené a bohužel nevím ani proč. Napřed jsem spatřila blonďáčka s modrýma očima.

,,Nialle? Musíš pořád něco jíst?" řeknu slabě a tiše. Oči mám přivřené a rty stočím do úsměvu.

Všichni se uchechtnou, jen Niall hloupě kouká. Můj pohled jede dál. Padne na hnědovlasého modrookého hezouna.

,,Bráška?" zašeptám. Kývne. Jedu dál.

,,Harry? Neměl si kratší vlasy?" otážu se. On se usměje a přiývne.

,,Lottie?" pokusím se říct jemně a sladce ale v mém stavu to zní slabě a chraplavě.

,,Co se stalo?" otážu se všech v místnosti. Všechny poznávám. Moji přátelé a rodina.

,,Naštvala si se a vyběhla ven. Foukal vítr a ty si nebyla schopná jít.. Nějak si se zamotala a skončila na silnici, kde tě srazilo auto.." vysvětluje Lottie.

,,Proč jsem byla naštvaná?" zeptám se udiveně.

,,To... Se vysvětluje.." začne Lottie. V tom se ozve jemné zaklepání a následně vstoupí blonďatý mladík.

,,..hůř." dořekne Lottie a ten blonďák přiběhne k mé posteli.

,,Elizabeth.. Já, je mi to tak líto! Je to celý moje vina! A to.. Bylo to nedorozumění.." začne něco mluvit, ale já nevím absolutně o čem.

,,Ehm, a vy jste kdo?" zeptám se ho a tím všem v místnosti vezmu dech. Jemu se vhání slzy do očí..

Omlouvám se, ale teď to bude na delší intervaly.. Rozbila jsem si mobil a musim ho dát do opravny (pokud to půjde opravit. Roztřískla jsem si displej.. Šikovnost lvl 69-.-) a do tý doby píšu na starym:/ s tim že si musim zase zvyknout na klávesnici, pidi obrazovku a fakt good kvalitu-.-"

Jinak, překvapila jsem vás aspoň trošku?:O