Life or Dream? (1D+5SOS)

58) Little Shock

Rozčíleně jsem opustil nemocnici a taxíkem dojel k domu Tomlinsonových. V celém domě byla tma, jen z kuchyně vycházelo malé světlo. Slabě jsem zaklepal, abych moc lidí nevzbudil. Po nějaké chvilce se dveře otevřeli a za nimi stála Lottie. Byla v županu a v ruce držela mističku s cereáliemi.

,,Aho." řekl jsem.

,,Ahoj. Ty nejsi v nemocnici?" zeptala se a odstoupila od dveří. Pochopil jsem, že mám vejít a učinil tak.

,,Byl jsem tam, ale nepustili mě za ní, protože nejsem z rodiny." 

,,Aha. No, my tam pojedem zítra, tak řekneme, že tebe za ní pouštět můžu. Pro příště." řekla a šla zpátky do kuchyně. Šel jsem za ní.

,,Děkuju." zašeptal jsem.

,,Není zač." posadila se na barovou židličku u linky a začala jíst připravené cereálie. ,,Máš hlad?"

,,Trochu.." řekl jsem a ona ke mě šoupla krabici s cereáliemi a mléko. Vzal jsem si jednu mističku a sedl si naproti ní. Nasypal jsem si cereálie a zalil si je mlékem. ,,A.. jak je na tom Liz?"

,,Celkem špatně. Krom povrchních zranění, které se zahojí je tu ztráta paměti. Prý si nikoho nebude pamatovat.."

,,A vzpomene si?"

,,Dávají tomu malou pravděpodobnost." 

,,Alespoň nějaká šance.." řekl jsem potichu a začal se prohrabávat cereáliemi.

+++++++

,,My víme o tom, že tady Luke byl. Od této chvíle jí smí navštěvovat kdykoliv!" řekla Elizabethiina matka sekretářce.

,,Je mi líto, ale to nepůjde.."

,,Proč?!"

Hádali se takhle asi dlouho až nakonec jsme docílili svého. Já můžu k Liz i bez rodiného příslušníka. Sice jen na chvíli, ale můžu.

,,Poprosím vás po jednou." řekla sestřička a zastavila se přede dveřmi pokoje.

,,Lukeu, jdi první." řekla Lottie.

,,Co? Ne. Jděte vy." namítl jsem.

,,Řekla jsem ty."

,,Dobře." sestřička otevřela dveře a já jsem vešel. Vzal jsem si židli stojící u dveří a přisunul si jí k posteli. Posadil jsem se a prohlédl si Elizabethiino tělo. Chytl jsem její ruku a palcem ji pomalu hladil. S těží jsem zadržoval slzy.

,,E-Elizabeth.. nejsem si jistej jestli mě slyšíš, ani tim jestli si mě budeš pamatovat. Ale jedno vim určitě: Miluju tě, a..nic jinýho než tebe nechci. Pokazil jsem si to, ale jestli si vzpomeneš, všechno ti vysvětlim. Tohle všechno je moje vina! A ty si to nezasloužíš. Nezasloužíš si mě, zasloužíš si lepšího, zasloužíš si něco, co ti já nemůžu dát.." sklonil jsem hlavu a slzy skapaly na prostěradlo.

,,Pane Hemmingsi.." vešla sestřička do místnosti. V tom okamžiku Liz hnula rukou a začala sebou cukat. Sestřička okamžitě volala doktory, zatímco se Liziin 'záchvat' zhoršoval. Přiběhl doktor a začal Liz různě vyšetřovat a podobně. V tu chvíli jsem se cítil navíc. Spoustu doktorů a sester snažících se přijít na to co s Liz je. Dobrovolně jsem odešel, abych jim nepřekážel. Nakonec odváželi Elizabeth znova na sál.

Nevím proč, nevím co se tam stalo. Znepokojuje mě to a všchny tady taky. Vím jen, že za to určitě zase můžu já. Jako za všechno co se s Liz poslední dobou děje..

Strašně mě potěšila odezva na minulou část!;) Všechny vaše komentíky byli moc krásný a já Vám za ně moooc děkuju:'3

Nějakou dobu to bude ještě v podobném stylu jako tahle kapitola..;) Snad to vydržíte;) Jinak, tyhle lékařký popisy neberte příliš vážně.. Všechno si to tu vymejšlim a veškerý použitý lékařský názvy mam jenom ze sledování Ordinace:P ovšem moje vzdělání selhalo, protože už nekoukam:'D Upřímě nevim do čeho jsem se touhle kapitolou dostala a jak to vlastně půjde dál:D Vyspinkám se na to:'D

Jo a nepočítejte že v tejdnu budu přidávat 3x za den:/ Spíš tak 1-2x do tejdne.. nebudu mít moc čas:/ Tak snad to vydržíte :*

Jak jsem čekala.. Zveřejňuju v 0:15 :'DD