Weakness//cz

Surprise

„Kam jdeme? A vůbec, proč mám sakra zavázané oči? To je jako další únos nebo co?” ptám se nechápavě když mě Soldier mladší vede někam do neznáma. Jeho ruka je mezi mými lopatkami a tím mě popohání k rychlejší chůzi a zároveň naviguje. „Pozor schody.” ozývá se vedle mě a já v tu chvíli zakopávám a téměř padám. Záchranou mi je Luke který mě chytá kolem pasu a mě pod tím dotekem opět naskakuje husí kůže. „Buď tě baví mě zachraňovat nebo, což je pravděpodobnější, koukat na to, jak padám.” kdybych neměla šátek tak protočím očima. Z levé strany slyším smích a uvědomuji si, že mě stále drží za pas. Nevěděla jsem, že někdo jako on se směje. Rozhoduji se tedy, že mu uteču na stranu, abych se jeho ruky zbavila. Ať tam není zeď, prosím. „Hej kam zdrháš, však nevidíš.” chytá mě za levé předloktí a stahuje zpátky k sobě. Předpokládám, že bych bez jeho gesta do něčeho narazila. „Ty jsi nemožná.” vzdychá. Žádné dvojsmysly! „Pff, to říká ten pravý.” odsekávám.

„Už tam budeme? Přijde mi, že jdeme věčnost.” kňučím otráveně. „Jdeme sotva pět minut, měj trpělivost. Věřím, že se ti to překvapení bude líbit.” pronáší klidně. Tady někdo mluvil o překvapení? Nesnáším překvapení! A ani mě nenapadá, co by mafiáni mohli vymýšlet za překvapení, zvlášť když tohle vypadá, jako kdyby mě Luke vedl na popravu. Skvělé. Divím se, že se mnou má tolik trpělivosti, zvlášť když se chovám jako dítě místo toho, abych ukázala, že jsem dospělý jedinec.

„Stůj tady a ani se nehni, jestli sáhneš na ten šátek, tak uvidíš.” varuje mě Luke a mě do hlavy hned naskakuje obrázek jeho nahého těla. Ups. Nikdo neříkal, že bych nemohla vidět tohle ne? „A co uvidím?” rozhoduji se pro trochu provokace. „Něco, co se ti rozhodně nebude líbit nebo taky nic, záleží na tom, jak moc mě budeš srát.” zavrčel mi do ucha a já hned na to hlasitě polkla. Říká se, že nemáme pokoušet osud, že? Zní to, jako pravidlo a já rozhodně nehraju podle pravidel, takže jakmile jsem si byla jistá, že není přímo za mnou, šátek jsem si sundala. „Čekal jsem to.” skenuje mě Luke temným pohledem když se snažím rozkoukat. Byl tady celou dobu? „No co se dá dělat, tohle si jednou vyberu.” záhadně se usmívá a dává bodyguardům pokyn, aby otevřeli velké dveře z černého dřeva.

„Alex!” zakřičela jsem, jakmile jsem si ve vedlejší místnosti všimla svojí sestry. „Co tady děláš? Jak?” zasypávám jí otázkami zatímco jí objímám. „No, řekla bych, že tu zůstávám a nejspíš mě unesli. Nevím, moc si toho nepamatuji. Navíc jsem neměla ani čas panikařit.” obě se zasmějeme. „Vypadáš příšerně. Měla jsem o tebe strašný strach když ses mi přestala ozývat. Tohle už mi nedělej, nikdy.” mračí se. Vypadáš příšerně, jak povzbuzující. „Všechno ti to povím, ale teď na to opravdu nemám náladu. Důležité je, že obě žijeme a jsme v rámci možností zdravé.” poslední větou narážím na své postřelené rameno. „Můžete si sednout.” Luke pobaveně zvedá obočí. Úplně jsem na něj zapomněla, sakra. „Eh, jo jasný. Díky.” snažím se o úsměv, ale tahle situace je pěkně trapná. „Mohl bys prosím jít? Potřebujeme probrat něco důležitého.” Alex poprvé promlouvá k Lukovi a ten s přikývnutí mizí do jiné místnosti.

„Tak povídej, vím, že jsi říkala, že nemáš náladu, ale bůhví, kdy se zase uvidíme a já nutně potřebuji vědět, co s tebou ten parchant dělal. Nebo to s tebou snad provedli tady? Každopádně potřebuju naplánovat vraždu a tak, chápeme se.” vysypává ze sebe Alex a já se musím zasmát jejímu sesterskému pudu ochrany. Daly by jsme za sebe ruku do ohně. „To nebude třeba. Myslím, že si s ním poradím sama. Tedy aspoň časem.” odpovídám vyhýbavě. Ačkoliv je to moje sestra tohle téma je pro mě těžké. Ignorujte to, že jsem to řekla Lukovi, protože to byla úplně jiná situace. Byla jsem mimo a za normálních okolností bych mu to určitě neřekla. Teda, jemu možná jo, ale nikomu jinému ne. Sakra, má na mě až moc velký vliv. Toho se musím zbavit, nepotřebuji takové potíže. City jsou pouhý klam a ztráta času. Navíc to představuje určité nebezpečí. Počkat, počkat, proč najednou melu o citech? Nevadí. Každopádně je to jeden z důvodu, proč se většinou konají sňatky s vysokým věkovým rozdílem.

Nakonec jsem Alex odvyprávěla celý pobyt u Michella a do detailu jsem ji popsala všechny hnusné věci, které mi napáchal, protože byla opravdu neodbytná a hrozila mi, že když jí to neřeknu sebere se a půjde Michella zabít. Radši jsem ale vynechala akci s těmi dokumenty a události s Lukem. Nepotřebuji, aby se do toho pletl někdo jiný. Tohle nic, jak bych to nazvala, je jen mezi mnou a Lukem a kdyby se to dozvěděla moje šílená sestřička, bůh ví co by jí napadlo. Naposledy když vymyslela něco úžasného vyhořela nám kuchyň. Já jsem jí s tím samozřejmě pomohla, to bychom nebyly sestry kdybychom nekazily věci spolu.

„Kdo je vůbec ten krasavec?” naráží moje sestra na Luka. To, že je moje sestra teplá ještě neznamená, že nepozná kus chlapa. A to je právě to nebezpečné, protože ne jednou se mi i přes otcův přísný zákaz snažila někoho dohodit. Samozřejmě to vždycky dopadlo katastrofálně a ve většině případech se to dozvěděl otec a pak mě hnal na gynekologii, aby se ujistil, že mě jeden z nich neohnul na záchodech v restauraci. Samozřejmě, že ne. „Luke Soldier.” odpovídám a koušu se do rtu. Z nervozity, nemyslete si nic jiného prosím. „Ten Luke Soldier? Ten parchant, který má údajně na rukou krev nejedné famílie. Ten, který dostane do postele každou na kterou si ukáže? Sakra ségra divím se, že obě ještě žijeme. A že ty jsi pořád nevinná.” povídá s údivem. Musím se zasmát. Nevinná je lepší výraz než panna, ale já rozhodně tak nevinná v určitých ohledech nejsem. „Měla by sis na něj dávat bacha. On není nic pro tebe z toho, co jsem slyšela.” varuje mě. „A kdo řekl, že mám zájem?” nadzvedávám obočí. Alex se na tváři objevuje široký úsměv. „Hele jsme sestry a já poznám když se ti někdo líbí. Tedy aspoň myslím. Tenhle je jediný, který vypadá, že se ti líbí po všech těch pokusech s dohazováním týpků přes internet. Myslím, že už s tím radši přestanu.” zubí se Alex. „Ale mě se nelíbí. Teda, neříkám, že to není kus. Ale jak jsi říkala, nic pro mě.” braním se s rukama založenýma na hrudi. Alex pobaveně vrtí hlavou. „Uvidíme sestřičko, ale teď mi o něm něco pověz. Určitě jsi ho neviděla teď poprvé.” A sakra. Je to tady.